Břetislav Olšer
5. 4. zdroj zde
Nacistickou propagandou, jež stavěla na stále se opakujících lžích, dokázal Hitler s berlínským stranickým gauleiterem Goebbelsem ošálit německé občany a přivést nacistické hnutí ke zločinecké moci. To bylo před 75 lety. Srovnávat tuto situaci s dnešními událostmi na Krymu je směšné a hloupé, pane Zaorálku.
Přesto se to děje. Účel toho všeho je jediný, kromě toho, že se Putin konečně rozvedl; odvést pozornost od skutečného nacismu, antisemitismu a krvavého násilí, které se odehrává právě dnes na kyjevském Majdanu. Putin a Hitler? Toto srovnání může napadnout pouze psychopaty a blbce. Soudné Ukrajince to děsí; ne však kvůli pravdě, ale proto, aby nepřišli o své sponzory v podobě EU, USA a NATO, kteří si pěstují jak v bavlnce stav dávného a osvědčeného nacismu a fašismu. Nejen Banderovce na Majdanu, ale i v Litvě, Lotyšsku či Estonsku. Proto si Ukrajina najímá novodobé Goebbelse, provokatéry, co straší lživými vizemi, že Putin bude podle Andreje Illarionova z trustu Institutu Cato ve Washingtonu chtít Gruzii, Bělorusko, pobaltské státy a Finsko. Majdan dává prostor rovněž „historikům, co tvrdí, že Putin je jako Hitler, resp. obsazení Krymu schizofrenně srovnávají se začátkem 2. světové války. Putin dává své výplaty v rublech do vlastenecké Banky Russia…
Opět se v rusko-ukrajinské lapálii vytvořily nové souvislosti; Viktoru Janukovyčovi zřejmě odtrnulo a má paradoxně jako stále legální prezident Ukrajiny námitky vůči připojení jeho Krymu k Rusku. Nechce být dalším Bilakem s jeho zvacím dopisem, za což se Ukrajincům omluvil. Třeba ho nedají k soudu do Haagu. Není to však při bližším pohledu nic mimořádně zvláštního; chce se jen chovat jako hlava státu, které jde o celistvost Ukrajiny. Možná chce i on kandidovat na ukrajinského prezidenta, resp. vrátit se do své dle něho jemu nezákonně odebrané funkce. Každopádně je to srab; Putin ho zachránil před lynčováním; holt, zrob susedovi dobře, os.re ti plot. Obdobně paradoxní věc se udála i mně; ozvala se mi ukrajinská kamarádka Halina, co nyní žije v Česku a má sestru pořád na Ukrajině. Nechce však uvádět své ani sestřino příjmení a její místo pobytu jako ještě nedávno vedoucí obchodního domu v jednom z ukrajinských měst. Ráda by se totiž kvůli svým dětem z bezpečnostních důvodů vystěhovala do Ruska, ale pokud nemá ruský pas, nechce, aby se o jejím úmyslu vědělo, dokud nebude “za vodou”
Budoucí Putinova manželka Alina Kabajevová…?
Ví, že stále platí, že stokrát opakovaná lež se stává skutečností; třeba, že hemžení ruských jednotek na hranicích s Ukrajinou je nesmírně znepokojivé, jak tvrdí velitel spojeneckých sil v Evropě Philip Breedlove. Podle něj jsou Rusové schopni při vojenské invazi do ukrajinského vnitrozemí dosáhnout svých cílů za tři až pět dnů. Podle sebe soudím tebe. K tomu tvrdí, že ukrajinské tryskáče mají na hranice s Českem pouhou čtvrthodinku a Rusové prý mají dostatek síly, aby prošli Ukrajinou až do Podněstří. Nadpoloviční většina totálně pomýlených Finů by už podpořila formální a smluvně zajištěnou vojenskou alianci se Švédskem. Vyplývá to z průzkumu veřejného mínění, konaného po odtržení Krymu. Naštěstí Rusko bojkotovalo neformální schůzku Rady bezpečnosti OSN se zástupci krymských Tatarů, kterou v pondělí uspořádala Litva. Moskva schůzku označila za “nepatřičnou” a za další mezinárodní pokus odvést pozornost od “znepokojivé situace na Ukrajině”. Prostě blbnutí stáda ovcí…
A další fantasmagorie; cílem Rusů je prý v operaci Ruské jaro na jihovýchodě Ukrajiny vytvořit separatistickou republiku a zvolit jejího prezidenta. Rusové 9. května slaví Den vítězství, při kterém si připomínají porážku fašistického Německa. A ruská propaganda často opakuje, že v Kyjevě se zmocnili moci fašisté a pravicoví radikálové. A tohle je jediná pravda celé nové konspirace médií… Přitom by se naopak Rusko mělo obávat svých dávných i současných nepřátel. Připomeňme si, jak v březnu 1939 německý ministr zahraničí Ribbentrop předložil svému litevskému protějšku Juozasu Urbšysovi ultimátum, jímž požadoval navrácení strategického přístavu Klajpedy, německy Memelu.
Smlouva o tom byla podepsána a do Memelu připluly německé námořní síly v čele s bitevní lodí Deutschland, na jejíž palubě se nacházel sám Hitler. Opětné připojení k Německu se v Memelu setkalo s kladným ohlasem. Vznikl ozbrojený odpor vůči SSSR – litevští partyzáni, přezdívaní “Litevští bratři”… Na jihovýchodě země působily také polské oddíly Armiji Krajowe. Litevcům se jako jediným z pobaltských zemí podařilo vytvořit řídící orgán rezistence – Jednotné hnutí demokratického odporu (BDPS). Aktivita litevských partyzánů byla v Litvě největší ze všech tří pobaltských zemí – celkem se mluví o 77 000 lidech. Partyzánské hnutí dokázalo až do konce čtyřicátých let zcela paralyzovat činnost sovětů na venkově.
