Sergej Duz
4. 4. zdroj zde
Západní tisk píše o návratu diplomacie z dob studené války, kdy se o osudu třetích zemí rozhodovalo ve Washingtonu a Moskvě. Podle mínění expertů tu nejsou přímé paralely na místě, některé analogie jsou ale nasnadě.
Stejně jako před půl stoletím zahájily Rusko a USA vlastně přes hlavy všech ostatních jednání o hledání cest urovnání krize na Ukrajině. Západní analytici přiznávají, že jinak to prostě nejde. Podle jejich názoru neexistuje v Evropě taková osobnost, která by mohla vystupovat jménem evropských států v tak důležité otázce. Evropané se nejdřív musí dohodnout mezi sebou.
V USA jsou si vědomi toho, že budou muset spolupracovat s Rusy, zdůrazňují západní experti. Washington už prostě nemůže vnucovat definitivní výsledek – na rozdíl od 90. let, kdy tomu tak často bylo. Přitom si Američané pokračování krize nepřejí. Odtud plyne jejich ochota k dialogu, přestože prezident Obama činí kategorická prohlášení a hrozivě hledí na Moskvu. Děje se to, na co upozorňovali prozíraví experti: Američané si postupně zvykají na nový poměr sil, soudí šéfredaktor časopisu Rusko v globální politice (Rossija v globalnoj politike) Fjodor Lukjanov:
-Už si začínají zvykat na nový status Krymu a na to, že nemůžeme očekávat rychlou obnovu Ukrajiny. A také na to, že jakékoli, dokonce i ty nejostřejší konflikty, se stávají za podmínek, kdy není válka možná, diplomatickou rutinou. Teď to prostě jinak nejde.
Přitom může každá strana vykládat to, co se děje, tak, jak je to pro ni výhodné. Například ve sféře veřejné politiky je Washington přesvědčen, že pouze závažnost jeho argumentů a hrozba rozšíření sankcí odvrátily ruskou invazi na Ukrajinu. Tuto tezi velice ochotně opakují i západní média. Podobná idealizace má zřejmě právo na existenci. Jen nesmíme připustit, aby došlo k další eskalaci napětí ve východní Evropě.
Do určité míry se staly rusko-americké vztahy racionálnějšími, soudí Fjodor Lukjanov:
-Je to samozřejmě zcela jiný typ rusko-amerických vztahů než v letech studené války. A je tím podivnější, že je to opět Moskva a Washington, a nikdo jiný na sebe nechce brát strategickou odpovědnost.
Osud světa je tedy opět závislý na Rusku a USA. Chtěli bychom proto doufat, že obě velmoci určující geopolitický program dne otevřou novou kapitolu dvoustranných vztahů – na základě vzájemného respektování těch červených čar, které by se neměly za žádnou cenu překročit.
