Oskar Krejčí, profesor
14. 4. První zprávy
Federalizovaná, neutrální a platící dluhy. Tak vypadají předpoklady stabilizace Ukrajiny. Etnické, politické a sociální rozdíly změnit monetárně nelze, je tedy alespoň nutné je při hledání cesty z krize respektovat.
Radikální ústavní reforma směřující k federalizaci a neutralitě je nutná prostě proto, že Ukrajina jako unitární stát je v jejích současných hranicích nutně nestabilní. Chyba se stala hned při vyhlašování samostatnosti Ukrajiny a víc než dvě dekády novodobé historie této země ukazují potřebu zásadní konstitucionální změny.
Možná by ale odbourávání problémů mohlo začít z druhého konce. U řešení blížící se plynové krize. Když dnes Spojené státy obviňují Rusko z politizace této problematiky, zneužívaní plynu jako politické zbraně, je možné, že to tamní politici myslí upřímně. Prostě se stalo to, co ne tak dávno předváděl Colin Powell, když se snažil přesvědčit Radu bezpečnosti OSN, že Irák má zbraně hromadného ničení: tento ve své době sympatický ministr zahraničních věcí USA předkládaným argumentům věřil, byť se později ukázaly jako účelově vymyšlené.
Profesor Krejčí: Federalizujte Ukrajinu!
Obdobně dnes může viceprezident USA telefonovat slovenskému premiérovi s chytrým návrhem dodávat plyn na Ukrajinu ze Slovenska. Jenže dodávky plynu pro Ukrajinu nejsou technický problém, ale ekonomický – i při tranzitu ze západu je namístě otázka, kdo tento plyn zaplatí. Není nic trapnějšího než politik, který věří vlastní propagandě.
Podle dostupných údajů neplatí dnes Ukrajina za plyn z Ruska ani podle cen z roku 2009, ani podle Moskvou vypovězených charkovských dohod z loňského roku. Dluh narůstal už za vlády prezidenta Viktora Janukovyče. Ukrajina prostě plyn odebírá, užívá a neplatí. Řádově za více než půl miliardy dolarů za březen. Přičemž z poloviny je ukrajinský odběratel vlastněný soukromými firmami. Kdo na světě by za takových podmínek plyn dodával? Zvláště v situaci, kdy v Kyjevě nikdo nemá odvahu říci jediné dobré slovo o Rusku.
Je třeba hledat originální řešení, nebo to bude Evropská unie – ne Washington či Kyjev –, kdo bude za plyn pro Ukrajinu platit. Třeba vyměnit ukrajinský dluh vůči Rusku za uznání referenda na Krymu. Je jasné, že pro současné politické vedení v Kyjevě, které je zmítané emocemi a ideologickými předsudky, takovýto „výprodej suverenity a hrdosti“ nepřichází v úvahu. K odtržení Krymu nedošlo v souladu s ukrajinskou ústavou. Jenže ani současné vedení v Kyjevě se nedostalo k moci v souladu se zmíněnou ústavou. Prodralo se k moci násilím, svržením demokraticky zvoleného prezidenta. Jeho legitimita je nižší než ta, o kterou se opírá rozhodnutí Krymu.
Na druhé straně Moskva je také v pasti. Je to situace důvěrně známá z českého divokého podnikání: když dlužíte bance sto tisíc, máte problém; když jí dlužíte sto milionů, má problém banka. Rusko nemá možnost peníze z Ukrajiny v rozumných lhůtách a splátkách získat. Navíc se blíží datum splátky půjčky z konce loňského roku, tedy další tři miliardy dolarů.
Co takhle začít od nuly? Smířit se s tím, že Krym je a bude ruský. S tím, že Ukrajina peníze nemá. A udělat z toho politický odchod. Vyměnit ukrajinské dluhy za Krym pro Rusko.
Na tomto rozetnutí gordického uzlu by nejvíce vydělala Evropská unie.
Prodejte Krym Rusku!
