Politika „na ksicht“

Martin Hekrdla
2. 4. zdroj zde
Houpačka voličských preferencí sice není zcela vyloučena, ale tendence je jasná: Babišovo hnutí ANO se proloktovalo před Sobotkovu ČSSD.
V březnu agentura CVVM babišovce potěšila 28 procenty, čímž ANO předstihlo sociální demokraty o čtyři příčky. STEM pak vyhodnotil propad Lidového domu za – nekorektně, leč realisticky řečeno – politickým holdingem Agrofertu o více než 5 až 8 procent! V posledních šestnácti letech přišla ČSSD o milion hlasů. V očích občanů zjevně přestala fungovat jako alternativní síla. Holý fakt.
Svádí se to na leccos, například na notorickou vlažnost voličů ČSSD, z níž se neprobrali ani po vítězství sobotkovců nad haškovci a Milošem Zemanem po de facto prohraných loňských volbách. Také se příčina hledá v tom, že neproběhla už Jiřím Paroubkem naplánovaná „modernizace” strany, kterou by Sobotka rád odstartoval zdola prostřednictvím primárek. Ale všechny ty výzvy k „oslovení mladých lidí a středních vrstev”, všechny ty snahy o nalezení „cest, jak sociální demokracii více otevřít veřejnosti”, trochu připomínají požadavek vůči KSČM, aby se „rozešla se svou minulostí”. V podstatě se žádá, aby se rozešla. Tečka. A aby sociální demokracie přestala být sociální. Politické perspektivy málokdo totiž vidí v péči o „socky”, od nichž se právě upadající střední vrstvy snaží alespoň psychicky oddělit (a popřít tak svoji skutečnou sociální situaci příjmově podvyživených námezdníků i živnostníků).
S vymezením pokračujícího vzestupu Andreje Babiše je menší problém. Je úspěšným podnikatelem. Daří se mu i ve funkci ministra financí udržet, ba posilovat dojem, že není politik. Naplňuje populární představu odbornosti stojící proti politikaření, v jejímž slunci se v této zemi na chvíli ohřál dokonce i bývalý vrchní statistik Jan Fischer, neúspěšný kandidát na prezidenta. Babiš se nestihl zkompromitovat zatím ničím, dokonce ani tím, že z předvolebního hesla „všude se krade” potichu přešel na „všude se špatně hospodaří”. Je-li napadán za střet zájmů doma i ze zahraničí a vyhrožuje-li novinářům finanční kontrolou, jen ho to posiluje. Čelit politikům, cizákům i pisálkům je vlastně dnes pozice neotřesitelná.
Co vlastně doopravdy ovlivňuje – kromě průzkumů veřejného mínění – nálady voličů? V roce 2009 se zaradovali všichni popírači názoru, že občané nejsou už primáti, že volí racionálně a že si vybírají nejlepší kandidáty s nejlepším programem, který odpovídá zájmům určitého elektorátu. Nikoli, záleží jen a jen na dojmu ze vzhledu kandidáta! Časopis Science zveřejnil studii Johna Antonakise a Olafa Dalgase vycházející z francouzských parlamentních voleb 2002. Badatelé předložili velké skupině dospělých Švýcarů nad 18 let i dětí ve věku 5 až 13 let pouze fotografie kandidátů. Dospělí měli odhadnout, kdo ve volbách zvítězí, děti dostaly otázku, koho by si vybraly za kapitána své lodi. Obě věkové kategorie z pouhých portrétů nadstandardně uhodly reálné výsledky voleb v téměř shodné korelaci (72 a 71 procent).
Znamená to, že demokracie je k ničemu a k politickému vzestupu stačí mít přívětivou tvář – například tvář „dobrého anděla”, finančníka a filantropa Andreje Kisky, který zrovna zvítězil v prezidentských volbách na Slovensku? Anebo ustaranou a vědoucí tvář akčního patriarchy Andreje Babiše? Ne tak docela. I nad uvedenou studií došli experti k prostému závěru: vztahy mezi fyzickým zjevem kandidátů a výsledky voleb jsou méně významné tam a tehdy, kde a kdy mají kandidáti i voliči silnou politickou orientaci a vysokou politickou kulturu.
Je to skutečně prosté. Tam, kde jsou nahoře i dole prázdné nádoby, kam oko pohlédne, tam také volba takříkajíc „na ksicht” je už zkrátka to poslední, co nám zbývá.