Michal Komárek
6: 4. 2014 Literárky
„Je to kniha, kterou si nemůže dovolit ignorovat nikdo, kdo se zabývá tímto základním problémem současnosti,“ napsal o knize francouzského ekonoma Thomase Pikkettyho týdeník The New Yorker.
A mnoho recenzí a komentářů ve světových médiích zní podobně. Zdá se, že „Kapitál v 21. století“ je skutečně mimořádně zajímavá studie o kapitalismu a nerovnosti.
Thomas Pikkety (1971) studoval v Paříži a ve Spojených státech, názorově má blízko k francouzské Socialistické straně, byl například i poradcem neúspěšné prezidentské kandidátky Ségolene Royalové. Výzkumu nerovnosti se věnuje od 90. let minulého století. „Kapitál v 21. století“ vyšel ve francouzštině vloni, jeho anglický překlad právě vyvolává vlnu komentářů v médiích.
Není to žádná socialistická ideologická propaganda. Dílo má skoro 700 stran, je naplněné statistikami, čísly, grafy, uznale se o něm zmiňují i taková média jako The Economist, která rozhodně nelze podezřívat z jakékoli levicovosti. The Economist napsal, že tato kniha může změnit způsob, jakým uvažujeme o posledních dvou stoletích ekonomické historie.
Základní teze knihy je velmi zjednodušeně řečeno následující: Od osmdesátých let minulého století roste nerovnost v kapitalistických zemích a zejména v USA tempem, které ohrožuje demokracii i ekonomiku. Nic přitom nenasvědčuje tomu, že by nerovnost měla začít klesat, respektive, že by měly začít klesat zisky nejbohatší vrstvy společnosti.
Nerovnost se opět dostává na úroveň, kterou západní bohatý svět zažil na začátku 20. století. Pak trend obrátily války, krize a politika sociálního státu v prvních poválečných desetiletích. „Historie ukazuje, že takto velká nerovnost nejenom neprospívá růstu, ale může také vést k tomu, že politiku ovládne úzká skupina nejbohatších elit. To bezprostředně ohrožuje naše demokratické instituce a hodnoty,“ říká Piketty v rozhovoru pro New York Times. Podle Pikettyho dnes existuje jediná civilizovaná a pro společnost výhodná a prospěšná cesta, jak se z ničivého sevření nerovnosti dostat: Zavést vysoce progresivní zdanění – pro roční výdělky nad 500 tisíc dolarů i přes 80 procent – a zkombinovat je s globální daní z majetku, ta by mohla být například 1 procento do pěti milionů a 2 procenta nad pět milionů.
Piketty si ovšem nedělá iluze, že by nejbohatší ochotně na jeho názory přistoupili a hleděli orientovat politiku tímto směrem. Varuje ale, že jak už jsme ve 20. století viděli, alternativou politického řešení jsou války a krize. A v článku v The Financial Times dodává: „Jistě, alternativy tu jsou. I v Rusku nebo v Číně mají potíže s bohatými oligarchy a řeší to po svém – zabavováním majetku či dokonce vězením. Pro země, které preferují zákon a mezinárodní ekonomický pořádek, je globální daň lepším nástrojem. Ostatně, Čína se možná touto cestou vydá dříve než my.“
Říkám si, jak by asi názory tohoto francouzského profesora rezonovaly v našem mediálním, ekonomickém a politickém mainstreamu, když se ještě navíc hlásí k odkazu klasiků politické ekonomie včetně Karla Marxe… Byl by považován za nebezpečného komunistu, teroristu nebo jen za blázna?
Tématem kapitalismu a nerovnosti se budeme zabývat i v příštím čísle Literárních novin, které vyjdou ve čtvrtek 10. dubna.
