11. 4.zdroj zde
V úvodu bych chtěl poděkovat anonymní diskutérce, která položila v diskusi otázku, jak USA vykrádají jiné státy. V tomto článku bych chtěl uvést několik sofistikovaných způsobů, kterými se pokusím zodpovědět danou otázku.
Jak k tunelování dochází:
1) Balíčkový tunel – tento způsob vtipně a brilantně vystihli dva britští komici ve svém videu
Jedná se o metodu, kdy privátně”státní” centrální banka “USA” (spíš by možná slušelo říct privátní mezinárodní bankovní kartel) rozhodla v zájmu oživení americké ekonomiky a zisků o změně bankovní strategie, tedy že hypoteční úvěry budou poskytovány bez záruk tzv. “na obličej”. Až časem tato pyramida klekne (o čemž určitě nebyly pochybnosti, že se jednou stane, protože žádný boom ani ceny nemohou růst do nebe) nastoupí státní socializace privátních ztrát a bankovní tvořivost, která ztráty bankovního sektoru promění v zisky. Tak došlo k vytunelování daní amerických daňových poplatníků ve prospěch privátních bankovních kolosů, k vytunelování privátních důchodových fondů a životních úspor mnoha Američanů, k rozmachu exekučního boomu a bezdomovectví v USA. Nás ale v tomto článku zajímá spíš otázka, jak na to doplatily ekonomiky cizích států. Odpověď dávají právě dva zmínění komici, když mluví o tvorbě finančních “balíčků” do kterých byly odborně zabaleny špatné investice pocukrované navrchu několika bonitními. Tyto pak byly s nejvyšším ratingovým puncem prodány “na obličej” důvěřivým investorům na mezinárodním trhu. Tím USA napustily mezinárodní burzu, důchodové fondy a bankovní portfolia v mezinárodním vzájemně propojeném ekonomickém systému investičním “jedem”. Banky, které v tom podvodu jely, se nabalily podruhé (některé dokonce i potřetí, když vsadily na pokles akcií prodaných derivátů) za cenu ožebračení řady investorů, důchodců a střadatelů v USA a v různých zemích světa
2) Dluhopisový tunel – toto je dnes univerzálně platný způsob rozšířený z anglosaských zemí do všech tzv. vyspělých kapitalistických zemí. Je založen na “nekonečném” růstu dluhů, které se časem stávají nesplatitelnými a směřují ekonomiky zemí k tvrdým ekonomickým škrtům, turbulencím a krachům. Ambiciozní státy respektive koupení politici v tomto systému rozmařile hýří a plýtvají penězi, které státy nemají na nákupy často zbytných a nepotřebných věcí, dotacemi a investičními pobídkami, na které nemají, podporují různé dočasné ekonomické boomy, aby státům neutekla tržní konkurence, přijímají jménem všech daňových poplatníků další půjčky sanující předešlé úvěry, které státy nedokáží splácet, čímž dochází k postupnému astronomickému navyšování dluhů, vyrážení klínu klínem a věčnému zadlužování budoucnosti. USA patří v tomto oboru k zakladatelům a premiantům. Jejich přiznaný dluh je nominálně zdaleka nejvyšší ze všech států světa, každý rok je v divadelních půtkách pro veřejnost “dramaticky” navyšován. Jak se to projevuje v mezinárodní ekonomice? USA na krytí pohledávek z dluhů a růstu úroků vydávají státní dluhopisy, kryté nikoliv reálnými ekonomickými statky, ale penězi tvořenými z ničeho (soukromo-státním) Fedem. Další rok se to opakuje. Namísto vyrovnání starých dluhů dochází k odvalování řešení a vyrážení dluhu dalším dluhem. V krajním případě odkupují Spojené státy dluhopisy za nekryté inflační peníze tvořené ze vzduchu (jak se pokusím ukázat později, je to jediná země, která si to díky specifikům dolaru jako dominantní světové měny může dovolit). Země jako Čína, Nigérie apod., ze kterých dovážejí USA ve velkém zboží anebo suroviny, dostávají tudíž protihodnotou buďto potištěný cár papíru v podobě amerických dluhopisů anebo dolaru. Pozoruhodné je, že přestože oficiálně uváděný americký dluh (někteří ekonomové dokonce tvrdí, že je to jenom špička dluhového ledovce USA) je astronomický, neustále roste a stal se již dávno nesplatitelným, mají Spojené státy americké stále u světově uznávaných AMERICKÝCH ratingových agentur (tyto poskytovaly ocenění investičních “balíků” v hypoteční bublině) dlouhodobě jeden z nejvyšších ratingů.
3) Dolar jako světová měna – třetím způsobem, který bych chtěl uvést je tunelování cizích ekonomik skrze dolar jako univerzální světové platidlo. Tento způsob samozřejmě úzce souvisí se všemi ostatními. Zde bych si dovolil malý ekonomický exkurz. Dolar byl po pádu dřívějšího světového platidla – britské libry – zaveden tzv. Bretton-woodským konsensem jako nástupnické světové platidlo ke směně a vyrovnávání vzájemných pohledávek na trhu. Původně byl kryt zlatem. Poté, co v průběhu vietnamské války žádala Francie nevěřící, že USA disponují dostatečným množstvím zlatem krytého oběživa k financování takto nákladné války o výměnu dolarového oběživa za zlato, USA jednostranným výnosem zrušily dolar jako oběživo kryté zlatem (tím neoficiálně potvrdily, že dolar není kryt zlatem, tj. že důvěra založená na slibu USA, že v oběhu bude jenom tolik dolarů, kolik je podloženo zlatými rezervami USA, je lichá). Dolar byl proměněn a měl se stát měnou s plovoucím kursem odvislým od ekonomických výsledků USA a od světové poptávky po této měně. Pro vylepšení a udržení trvalé poptávky vymysleli američtí ekonomové a v praxi zavedli američtí politici se Saúdskou Arábií jako dominantním vývozcem ropy a hegemonem sunnitských ropných monarchií dohodu o výhradním obchodu jejich ropy za dolar (později ještě posvěceno vznikem mezinárodního ropného kartelu OPEC pod dominancí Saudské Arábie) výměnou za trvalé vojenské krytí jejich (“demokratických”) režimů. Čili opět zde stála důvěra všech aktérů na tom, že USA nebudou podvádět a budou emitovat pouze tolik světového platidla, kolik je podloženo reálnou výkonností americké ekonomiky, tuplovaná navíc v případě plovoucího kurzu dolaru tzv. tržní poptávkou a nabídkou. Dolar tedy v obou případech (v případě zlatého standardu i plovoucího kurzu) byl podložen DŮVĚROU v serióznost amerických centrálních bankéřů, politiků, ekonomických a finančních auditorů.
Jak stoupala zadluženost USA a rozmařilý život americké ekonomiky na úkor surovinové báze světa neustával, začalo se objevovat stále víc kverulantů, kteří přestávali věřit v krytí amerického dolaru reálnou ekonomikou a rozhodli se převést obchody svých národních ekonomik na nedolarová platidla. Všichni z malých, resp. středně velkých ekonomik, kteří se o to pokusili, šli druhým “špatným” příkladem a oslabovali důvěru v dolar, byli umlčeni, zastrašeni anebo zlikvidováni silou, aby dolarový status quo jako univerzální měny s dominantní poptávkou zůstal zachován. Problémem dolaru jako světové měny se časem stalo, že už mu přestávají důvěřovat i ekonomické a vojenské velmoci. (Čína, Rusko, Německo). Čína před časem údajně nakoupila v USA zlato, které prý bylo “stříknuté” a Německu na žádost o vydání německého zlata z depozit americké centrální banky bylo odpověděno, že to bude možné až v horizontu (tuším) 12 let, čímž USA nepřímo potvrdily, že se jim zlata nedostává.
4) Válečný tunel. Aby bylo vše výše popsané z pozice USA možné dlouhodobě provádět musí být jejich politika podložená “dlouhým klackem” který umožní politické vydírání anebo přímé vynucení podřízení se kverulantů, neřkuli odpůrců vůli a pravidlům tunelujícího. V oblasti dlouhého klacku patří USA od obou světových válek, které je vymrštily do čela vojensko-ekonomického a věřitelského pelotonu, k absolutním premiantům.
Přesto, že jde o hluboce zadluženou ekonomiku s významnými strukturálními problémy, financují celosvětovou síť válečných základen (uvádí se kolem cca 711), podílejí se na válečných aktivitách (aktuálně údajně až ve 130 státech světa), vedou anebo podporují souběžné lokální válečné anebo násilné konflikty, financují násilné “barevné revoluce” a především věnují zdaleka nejvíc prostředků na válečný výzkum, výzbroj a vojenství vůbec. Jak je to u takto předlužené a vnitřně problémové ekonomiky, kde údajně cca 21,3% lidí je na potravinových lístcích, možné, to je velká otázka. Pro zajímavost bych si dovolil uvést americké dluhové hodiny: http://www.usdebtclock.org/ Dle mého mínění je to možné jedině díky tomu, že USA, které kupř. nepodléhají mezinárodnímu právu, tvoří virtuální finanční měnu a tuto rozpouštějí ve světové ekonomice, nakupují za virtuální dolary, podložené důvěrou, vydíráním, hrozbou anebo velkým klackem v “neomezeném” množství na úkor ostatních zemí všechno, čeho se jim žádá – vyškolené mozky, patenty, zboží, suroviny etc… A když to nejde po dobrém, je tu vůči malým a středně velkým a silným kverulantům “dlouhý klacek”.
USA, které se již dávno proměnily ve “válečnou ekonomiku” používají válku jako podpůrný prostředek k prosazení svých ekonomických zájmů, resp. zájmů “svých” globálních korporátních centrál všude tam, kde nedokáží prosadit své zájmy tržním způsobem, anebo diplomacií. Toto provádějí bez ohledu na fíkový list lidských práv a demokracie selektivně pouze tam, kde jim místní vlády nejdou na ruku a nepodřizují se jejich diktátu (resp. diktátu jejich prodloužených paží – jimi vydržovaných světových organizací a institucí vytvořených pro tento účel). Proto tak špatně skončili někteří diktátoři, koketující s myšlenkou odskoku od dolaru anebo odklonem od ekonomické kooperace s americkými globálními firmami a příklonu ke konkurenci USA (Husajn, Kaddáfí, na pořadu je Írán a na konci “potravního konkurenčního řetězce Rusko a Čína, kolem kterých nyní rozehrávají svou globální šachovou partii).
Co USA přinášejí z ekonomického hlediska tyto války a co ubírají “osvobozovaným” zemím? Předně se dá říct, že přinášejí firmám a navazujícím odvětvím v USA zbrojní boom a reklamu jejich zbraním, které jsou demonstrovány a konfrontovány s konkurenčními zbraněmi přímo v terénu, což má vliv na zbrojní byznys. Dále přinášejí neustálou obměnu zbraňových systémů, neustálý tržní koloběh, co se příznivě projevuje v ziscích zbrojních a na ně napojených firem v USA i na okupovaných územích, jejich boomu, inovacích v oblasti výzbroje. Dále byznys s násilím přináší zisky ropným firmám, různým ochrankářům, rekrutujícím se bývalých vojáků, tzv. rekonstrukčním firmám, které nastupují na zničených územích po vojácích. V neposlední řadě přináší významné zisky bankám, které ty války financují na úkor amerických daňových poplatníků i zbylého světa virtuální měnou, zadlužují americký stát. I v tomto případě platí – privatizují se zisky a socializují ztráty. Jak tyto války tunelují a ničí “hostitelské” země? Ničí jejich infrastrukturu, kterou pak za cenu dluhů buduje v rámci “pomoci” demokratizující země, případně její satelity. Přicházejí o finanční úložky, zásoby, přebytky, zlaté rezervy v depozitech amerických a západních bank, ztrácejí státní suverenitu, stávají se loutkami, protektoráty, případně nesvéprávnými koloniemi, mnohdy topícími se v dlouhodobém násilí zasetém zvenčí, jejichž zdroje surovin jsou plně pod kontrolou “osvobozující” země. Rozinky z jejich ekonomik jsou vykupovány za symbolickou cenu apod..
Na závěr bych si dovolil položit řečnickou otázku: Proč USA v poslední době zvyšují počet “barevných revolucí” inscenovaných zvenčí a rozehrávají politické konspirace s nejasnými konci přímo v okolí svých největších konkurentů? Nevidí to jejich satelitní “spojenci”, kteří jim jdou ve válkách a rozpoutávání násilí ve svém blízkém okolí na ruku? Moje odpověď je tato. Důvodem je prohlubující se ekonomická krize a krize hodnot v dominantním centru, jeho neúspěchy ve válkách i v goebbelsovské diplomacii. USA potřebují urychleně dokončit projekt PNAC, ať to stojí, co to stojí, protože jinak jim hrozí, že svoji dominanci a systém založený na virtuálním podvodu a lžích neudrží. Proto tolik kvaltují a na nic už se neohlížejí. Pakliže se jim podaří podřídit všechny konkurenty – v EU již mají nakročeno Transatlantickou dohodou, protlačováním Velkého oka a přístupu k soukromým a státním databázím – své dominanci, propojit západní lichvářský systém se systémem konkurence a podřídit svému “velkému klacku” ostatní země, pak mohou bez ohrožení dál parazitovat na světě. Pakliže se jim to nepodaří, hrozí jim v lepším případě marginalizace odpovídající reálným výsledkům ekonomiky, zmizí hraní na “důvěru” v dolar a vyhrožování velkým klackem a USA se stanou pouze jednou z velmocí, ztratí statut supervelmoci, nebudou si moci dovolit nakupovat jen tak cokoliv, financovat války a takto nákladný vojenský průmysl a program, přetahovat ze světa nejlepší mozky a nakupovat licence a patenty, budou se muset uskrovnit, stáhnout své vojenské síly ze světa a začít řešit vnitřní problémy a národní bezpečnost ve svém okolí, nikoliv globálně, v horším případě jim hrozí krach. Jejich banky přijdou o zisky a vnitřní vývoj bude pravděpodobně velice turbulentní. Možná dojde i k nahrazení systému pro 1 % systémem s jinou filosofií a základy. Pokud jde o evropské satelity – ty zajisté dobře vědí, jaké hry se účastní, ale vzhledem k vojenské síle USA, rozložení jejich vojska na svém území a vzájemnému propojení bankovnictví a ekonomik tomu poslušně statují.
