The Saker
25. 4. zvědavec
Existuje spousta teorií o tom, co přesně způsobilo kolaps Sovětského svazu.Neúnosná kognitivní disonance, či, řečeno jednodušeji, všeprostupující pocit totálního pokrytectví.
Existuje spousta teorií o tom, co přesně způsobilo kolaps Sovětského svazu. Někteří říkají, že to byl Ronald Reagan a jeho program hvězdných válek. Další říkají, že to byla válka v Afghánistánu nebo polské odbory Solidarita. K dalším oblíbeným teoriím patří selhání sovětské ekonomiky, propad cen ropy, neschopnost vyrobit spotřební zboží, bažení mnoha lidí po svobodách a příjmech západního stylu, národní/etnické problémy, hypertrofující vojensko-průmyslový komplex, obrovská a zkorumpovaná byrokracie, zkorumpovanost KSSS a její nomenklatury, osobní vlastizrada Michaila Gorbačova, a mnoho dalších teorií.
Zatímco všechny tyto faktory k oslabení sovětského systému přispěly, nevěřím, že ho srazily, dokonce ani všechny kombinovaně. To, co Sovětský svaz skutečně srazilo, bylo něco zcela jiného: neúnosná kognitivní disonance, či, řečeno jednodušeji, všeprostupující pocit totálního pokrytectví.
Ale než se budu zabývat rolí pokrytectví, dovolte mi nejdříve vyjasnit, proč nevěřím, že nějaká z teorií, kterou jsem výše uvedl, dává smysl: prostě proto, že SSSR přežil mnohem, mnohem tvrdší časy. Upřímně, celé období od r. 1917 do r. 1946 bylo mnohem horší, než cokoliv co se dělo za Brežněvovy „stagnace“ nebo poté. A přesto nejen, že Sovětský svaz přežil, že téměř sám porazil největší vojenskou mašinérii, kterou Evropa kdy vytvořila – Hitlerův Wehrmacht – ale také odradil anglosféru od jejích plánů zaútočit na něj na konci války. Pak více či méně vyhrál „kosmické závody“ (s jednou pozoruhodnou výjimkou cesty na měsíc, které SSSR prohrál 24. října 1960), vybudoval pravděpodobně nejsilnější konvenční vojenské síly na planetě, zatímco se těšil vnitřní ekonomické konjunktuře. Podle mnoha měřítek byl SSSR impozantní mocností během velmi dlouhého období.
Ale pak se něco velmi, velmi zvrtlo.
Osobně tíhnu k tomu přikládat vinu Nikitovi Chruščevovi, který, podle mého mínění, byl nejhorším vůdcem, kterého kdy Sovětský svaz měl.
Ačkoliv je to kontroverzní, věřím, že Chruščev a jeho klika stoupenců zavraždili Stalina tím, že ho otrávili, a pak rozjeli rozsáhlou propagandistickou kampaň, aby ospravedlnili svůj čin a legitimizovali svoji vládu. Vše začalo (nechvalně) známým Chruščevovým „tajným projevem“ na 20. sjezdu KSSS a pokračovalo to po celou Chruščevovu vládu. Chruščev, který osobně Stalina nenáviděl, použil každou možnou pravdu i nepravdu, aby Stalina doslova démonizoval. A co hůř, Chruščev objektivně spojil síly s mnoha trockisty na celém světě a šířili mýtus o „stalinismu“ po mnoho desetiletí.
Dovolte mi ihned vyjasnit, že nejsem obdivovatelem Stalina, kterého považuji za krvavého despotu a za absolutně nemilosrdného, i když osobně okouzlujícího, diktátora. Ale řeknu, že Stalin zcela rozhodně nebyl horší než Lenin, Trocký nebo Chruščev, a že jako státník byl mnohem kvalifikovanějším než jakýkoliv jiný sovětský vůdce. Co se týká samotného Chruščeva, ten byl chráněncem Lazara Kaganoviče, jednoho z nejhorších grázlů v sovětské historii, a byl rovněž horlivým účastníkem mnoha krvavých represí, a obecně byl naprosto nemorálním, bezskrupulózním a přímo zlým člověkem.
V každém případě se svou protistalinskou kampaní Chruščev v podstatě lidem v SSSR řekl, že to, co bylo včera bílé je od této chvíle považováno za černé, a co bylo černé za bílé. Na hlubší úrovni to také ukázalo, že Sovětskému svazu vládnou totální pokrytci, kteří nemají osobní víru a kteří se starají jen o svoji moc.
Jed rozčarování a cynismus vstříknutý Chruščevem a jeho klikou působil pomalu, ale jistě, a v době, kdy se k moci dostal Leonid Brežněv (1964) již nevtíravě prostoupil celou sovětskou společnost. V 80. letech byl všudypřítomný, na všech úrovních společnosti, od té nejnižší a nejchudší po vrcholové stranické představitele. Nechci zacházet do veškerých podrobností, ale řeknu, že fakt, že to, že se téměř nikdo nepostavil na obranu sovětského systému v r. 1991 a 1993, je přímým důsledkem rozleptání sovětské společnosti tímto jedem. V 90. letech všichni věděli, že i když ideály komunismu jsou dobré (čemuž někteří stále věřili, zatímco jiní ne), je moderní sovětská společnost vybudována na gigantické lži, za kterou nebyl nikdo ochoten bojovat, natož pak umírat.
Toto rozčarování a cynismus jsou také to, co definovalo 90. léta a „demokratickou noční můru“ Jelcinových let. Lidé nyní říkají, že to byla doba, kdy „se každý ruský kluk chtěl stát mafiánským bossem a každá dívka prostitutkou“ – což není pravda tak doslova, samozřejmě, ale obecně ano. Teprve s příchodem Putina k moci začal tento jed slábnout a ruská společnost začala znovu objevovat skutečné ideály a víru v hodnotách, za které stojí se postavit.
Jak se toto vše týká anglo-sionistické říše a Ukrajiny?
Je to skutečně celkem zřejmé. Mám tendenci souhlasit s Alexandrem Mercourisem, Markem Slebodou a Markem Hackardem, když říkají, že USA s vládou nekompetentních a nevzdělaných politiků (místo profesionálních diplomatů nebo skutečných státníků) pravděpodobně očekávaly, že Rusko obrátí a bude akceptovat u moci na Ukrajině banderovský režim. A když to Rusko odmítlo akceptovat a provedlo protiakci, anglo-sionisté svůj původní chybný odhad zhoršili tím, že dramaticky přitvrdili svoji rétoriku a trvali na tom, že černá je bílá a bílá je černá.
Pro anglo-sionisty je neonacistický režim, který se chopil moci v rozporu s dohodou, kterou podepsal méně než 24 hodin předtím, „legitimním zástupcem Ukrajinců“. Banderovci jsou židomilové a demokraté, zatímco lidé na východní Ukrajině jsou buď židy nenávidějícími extremisty, nebo ruskými agenty. Když lidé na západní Ukrajině zahájili teroristickou kampaň, začali vraždit a rabovat, bylo to projevem demokracie, zatímco když se lidé na východě zmocní budov SBU, je to terorismus. Když protestujícím čelil Janukovič, USA požadovaly, aby nepoužíval naprosto žádnou sílu, dokonce ani policisty s pistolemi, ale když vůdce junty Jacenjuk čelí protestujícím, jedná s chvályhodnou zdrženlivostí, když posílá tanky, děla a bojová letadla. Referendum na Krymu je nelegitimní, protože bylo údajně provedeno pod nabitými zbraněmi, zatímco navrhované nadcházející prezidentské volby budou legitimní, ačkoliv budou organizovány a provedeny bona fide neonacisty a ačkoliv dva kandidáti byli napadeni a nemohou se kampaně zúčastnit. Mohl bych pokračovat s dalšími příklady donekonečna, ale myslím, že jste to pochopili: co anglo-sionisté prohlašují urbi et orbi v zásadě je, že černá je bílá, země je placatá, 2+2=3, nahoře je dole atd. Dělají přesně totéž, co dělal Chruščev v SSSR: ukazují vlastním lidem, že nevěří v nic a nestaví se za nic, než za vlastní moc.
Ne, že by Američané potřebovali být příliš přesvědčováni, dodal bych.
Podle mého nepochybně subjektivního názoru je míra znechucení většiny Američanů federální vládou již nyní do nebe sahající. Jistě, většina lidí se cítí bezmocná a věří, že s tím nemohou nic dělat. Když hlasují pro mír, dostanou válku. Když hlasují pro nižší daně, dostanou jich víc. Když hlasují pro občanská práva, mají jich méně. Existuje celá generace Američanů, která je rozčarována a znechucena vlastními vládci stejně, jako byli sověti svými vládci v 70. a 80. letech.
Je zajímavé, že američtí vlastenci mají velmi silné protirežimní hnutí. Jsou to lidé, kteří jsou dost moudří, aby rozlišovali mezi svoji zemí a lidmi a ideály, na kterých byla americká společnost původně postavena, na jedné straně a režimem v DC a 1% populace, pro jehož zájmy tento režim pracuje. Úžasné, ne? Sovětský svaz měl svoji formální nomenklaturu, zatímco USA mají svoji také, ale neformální. Asi 1% populace.
Chcete více podivných podobností? Jistě! Tak co třeba
Vypasený vojenský rozpočet mající za následek neefektivní armádu
Obrovská a neefektivní komunita tajných služeb
Rozpadající se veřejná infrastruktura
Světový rekord v počtu uvězněných lidí na hlavu (americký Gulag)
Propagandistická mašinérie, které již nikdo nevěří
Vnitřní disidentské hnutí, které se režim pokouší umlčet
Systematické používání násilí proti občanům
Nárůst napětí mezi federálními a místními úřady
Průmysl, jehož hlavní export tvoří zbraně a energie
Populace bojící se toho, že je šmírována vnitřními bezpečnostními službami
Systematická asimilace disentu pomocí špionáže a terorismu
Všudypřítomná paranoia ohledně vnitřních a vnějších nepřátel
Katastrofické finanční přetížení říše po celé planetě
Povědomí, že vás nenávidí celá planeta
Patolízalská média prodejných kurev, které se nikdy neodváží pokládat skutečné otázky
Do nebe sahající zneužívání omamných látek
Mladá generace, která nevěří vůbec ničemu
Vzdělávací systém ve volném pádu (ten sovětský byl mnohem lepší, mimochodem)
Znechucení obecné veřejnosti politikou
Rozsáhlá a převládající korupce na všech úrovních moci
To je jen pár příkladů, které se týkají jak SSSR 80. let, tak USA r. 2014. Je zde samozřejmě také spousta rozdílností, ale ty zde netřeba uvádět, protože jsou celkem zjevné.
Moji hlavní myšlenkou není, že SSSR a USA jsou přesně stejné, ale pouze to, že podobnosti mezi těmito dvěma se stávají zlověstnými a četnými.
Na závěr, a abych to sdělil jednoduše: to, co anglo-sionisté otevřeně a veřejně brání na Ukrajině, je přesný opak toho, za co by se měli brát. To je extrémně nebezpečná věc pro jakýkoliv režim, a anglo-sionistická říše není žádnou výjimkou z tohoto pravidla. Říše se často hroutí, když jsou jejich vlastní lidé rozčarováni a znechuceni obrovským nesouladem mezi tím, co vládnoucí elita říká, a tím, co dělá, a v důsledku toho ani tak příliš nezáleží na tom, jestli říše čelí hrozivým nepřátelům, jako na faktu, že nikdo není ochoten se na její obranu postavit – natož pak zemřít. Stačí se podívat na následující větu:
(Na Ukrajině) „Barack Obama a Demokratická strana se staví za rasismus a fašismus.“
Úžasné, ne? Ale je to pravda, ačkoliv tato krátká věta obsahuje dostatek vnitřního napětí, aby explozivně roztříštila mozek mnoha Američanů, obzvláště demokratů. Dal jsem „na Ukrajině“ do zývorky, abych poskytl kontext, ale samozřejmě, že na kontextu ani trochu nezáleží. Nemůžete být pro liberální politiku doma a pro fašismus v zahraničí. Ani nemůžete být antirasista, který podporuje rasismus, a ani trochu nezáleží na tom, kde se ten rasismus nachází. Skutečně zastávané hodnoty jsou uplatnitelné na všechny a všude. Nemůžete se stavět proti mučení v zemi „x,, ale mít ho v přízni v zemi „y“. To je zcela absurdní. Takže mi dovolte opět uvést výše uvedenou větu, tentokrát bez kontextu v závorce):
„Barack Obama a Demokratická strana se staví za rasismus a fašismus.“
Rána do palice, že?
A samozřejmě lze totéž říct o McCainovi a jeho straně:
„John McCain a Republikánská strana se staví za rasismus a fašismus.“
Stále bolestivé, ne?
A co tohle:
„EU se staví za rasismus a fašismus.“
Nebo ještě lepší:
„ADL a Wiesenthalovo centrum se staví za rasismus a fašismus.“
Nebo tato:
„Amnesty International a Human Rights Wats se staví za rasismus a fašismus.“
Dost ohromující, ne?
Nyní se pokuste zkombinovat jakoukoliv výše uvedenou větu s touto:
„Putin a Rusko se staví za demokracii, svobodu a lidská práva.“
Au! Tato bude spoustu Američanů a Evropanů skutečně bolet.
Samozřejmě, že takto události na Ukrajině, nebo jakékoliv jiné události, oficiálními veřejnými médii a projevy zombifikované veřejnosti prezentovány nejsou. Ale nebylo tomu tak ani v případě SSSR. Přesto však ne všichni lidé jsou oblblými zombie – ačkoliv někteří samozřejmě jsou – myslí trochu vlastní hlavou. Někdy probírají názory se svými přáteli. V Sovětském svazu byla „Petriho miskou“ pro politicky nekorektní diskuse obvykle kuchyně. V USA by to mohlo být grilování poblíž.
Samozřejmě, že neuvidíme masové demonstrace v ulicích Washingtonu DC, většina lidi bude tento typ „zločinných myšlenek“ držet v soukromí, nebo si je nechá pro malý okruh důvěryhodných přátel, ale dovolte mi vám připomenout, že protože porovnáváme SSSR a USA, žádné hnutí „okupuj Kreml“ v SSSR neexistovalo, zatímco hnutí okupuj Wall Street v USA je velmi velké a v této obrovské zemi velmi rozšířené. Ani neexistoval sovětský ekvivalent rozsáhlých protestů proti WTO v 90. letech v Seattlu. Takže americká veřejnost není ani zdaleka tak pasivní, jak by si někteří mohli myslet.
Ukrajina je od USA daleko a pouze 1/6 Američanů ji dokáže najít na mapě. Ale důsledky velmi viditelného zapojení USA a anglo-sionistické říše budou dramatické, i když opožděné v čase. Již nyní by nikdo při smyslech Obamovi Nobelovu cenu za mír znovu nedal. Takže ačkoliv je impozantní západní propagandistická mašinérie mnohem schopnější a komplexnější, než cokoliv, o čem mohl snít Goebbels nebo Suslov, nemůže zakrýt realitu navždy.
To je důvod, proč se říše tak zoufale pokouší o nějaké to vítězství na Ukrajině. Pokud již nemůže být respektována, potřebuje být aspoň obávána. Ale pokud Ukrajina vybuchne a Rusko dostane Krym a východ (což se zdá být stále pravděpodobnějším), pak již anglo-sionisté obáváni nebudou. Jakmile se to stane, životnost Říše se stane velmi, velmi krátkou.
Takže ano, poznání pravdy člověka osvobozuje, a pravda je nejmocnějším ničitelem říší, který byl kdy vymyšlen. Smetla SSSR a smete i anglo-sionisty. Nyní je to již jen otázka času.
