Martin Hekrdla
15.4. literarky
Ukrajina sem, Ukrajina tam, hospodářský optimismus má zlaté časy. U nás tedy určitě; prognózy růstu HDP se sice nedotýkají hvězd, ale skoro celých dvou procent. Česká bankovní asociace trvá na tom, že domácí ekonomika letos vyroste o 1,9 a v příštím roce až o 2,5 procenta (což by byl růst, jenž by konečně vytvářel nová pracovní místa).
Optimistický výhled je ovlivněn čísly, která na nás jukají z průmyslu i maloobchodu, z prognóz o růstu investic a z oživování ve většině zemí Evropské unie.
Nedosti na tom. Finanční krize sem, finanční krize tam, na burzách to znovu hučí jako v úle. A pět českých fondů penzijního připojištění, které se loni jevily jako slet přehlíženého žebráctva, dostalo od ČNB povolení vložit peníze do akcií a jiných – ještě mnohem rizikovějších – fiančních nástrojů. Vidina roztočeného kasina, v němž se dá opět vydělat, táhne neodolatelně.
Ještě ani nedozněl spor, zda Evropě hrozí či nehrozí deflace, tedy pád všech ekonomických veličin do dlouhodobé recese (způsobené vyčkáváním tržních subjektů na ještě hlubší pokles cen), a všechno je jinak: zámořské – americké, kanadské, japonské, australské atd. – peněžní fondy se hrnou do Evropy, protože prý věří v její perspektivy. I to Řecko nyní prodalo dluhopisy za miliardy. A v pátek se Evropská centrální banka a Bank of England nechaly ve společném prohlášení slyšet, že opět oživí evropský trh s cennými papíry. Právě s těmi papíry, které způsobily finanční krizi na Wall Street, poslaly do propadliště ději Lehman Brorhers a způsobily globální hospodářskou recesi. Obě banky daly nejevo, že hodlají znovu nakupovat sofistikovaná aktiva. Tyto finanční instituce jménem eura a libry fakticky prohlásily: pryč s konzervatismem regulačních orgánů, pryč se stigmatem “sekuritizačních balíčků”, neboť tenhle horký kapitál má – praví se doslova ve společném dokumentu – “nezpochybnitelný společenský přínos”. To jistě, miliony nezaměstnaných po celém světě jsou za svědky…
Do této drsné zábavy vnesl trochu disharmonie na víkendovém zasedání MMF ve Washingtonu zatím jen jeden významný činitel. Německý ministr financí Wolfgang Schäubel pravil, že “je dobře, že finanční trhy jsou opět sebejisté”, rychle však dodal: „Ale myslím, že už to s tou sebejistotou trochu přehánějí.” Jak je ovšem u neoliberála obvyklé, ekonomii ihned převedl na psychologii: „V každé lidské společnosti je samolibost největší hrozbou,” řekl. Zřejmě stačí, když „trhy” (tedy „investoři”, tedy – s odpuštěním – kapitalisté) ulehnou u svého psychiatra na freudistický gauč a v hypnóze prozradí svá traumata z dětství. Tím bude jejich samolibost bezezbytku vymýcena a harmonický vývoj světové ekonomiky zajištěn. Kdyby královna Velké Británie vznesla – jak už jednou bezvýsledně učinila na London School od Economics – prostinký dotaz, proč ekonomové poslední velkou krizi nepředpověděli, měli by jí už konečně prozradit: „Právě kvůli této naší teoretické idiocii.” Bůh ochraňuj královnu!
Je to takhle: od roku 2007 se nezměnilo nic – a když přece, tak vzhledem k poklesu koupěschopné poptávky během krize a „úsporných opatření” leda k horšímu – na faktu nízké návratnosti investovaného kapitálu do takzvané reálné ekonomiky. Zůstala tudíž zachována potřeba „společenského přínosu” investic do ryze finanční sféry, kde ještě mohou šťastlivci – včetně výrobců aut nebo uzenin – urvat nějaké trochu zajímavé zisky. Proto teď ty závody do Evropy, při nichž opět platí jediné: Kdo dřív přijde, ten dřív mele – a ostatní utřou nos.
Nemohou jinak a chovají zcela racionálně, když na stole světa znovu prostírají pro novou bublinu. Pro bublinu, která pak znovu – zcela nevyhnutelně – praskne.
Bublino, prostři se!
