William Engdahl
16.4.2014 zvedavec
Bílý dům a ministerstvo zahraničí začaly vládám EU nestoudně lhát ohledně schopnosti USA dodat více než dostatek zemního plynu, který by nahradil dodávky ruského plynu.
Nedávná prohlášení amerického prezidenta Obamy a ministra zahraničí Johna Kerryho jsou tak jasně podvodná, že vyzrazují neskutečné zoufalství ve Washingtonu kvůli situaci na Ukrajině a s Moskvou. Nebo to naznačuje, že Washington je tak odtržen od jakékoliv skutečné reality, že ho prostě nezajímá, co říká. Buď jak buď značí to, že je pro EU nespolehlivým diplomatickým partnerem.
Po svém nedávném setkání s vůdci EU přišel Obama s neskutečným prohlášením, že tajné Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP), které je tajně vyjednáváno za zavřenými dveřmi velkými soukromými nadnárodními společnostmi, usnadní Spojeným státům vývoz plynu do Evropy a pomůže tak snížit její závislost na ruské energii: „Jakmile budeme tuto obchodní dohodu mít, vývozní licence na projekty zkapalněného zemního plynu určeného pro Evropu budou mnohem jednodušší, což je něco, co je evidentně v dnešním geopolitickém prostředí relevantní,“ uvedl Obama.
Tento projev politického oportunismu, ve snaze protlačit uvázlé rozhovory o TTIP tím, že se zahraje na strach EU ze ztráty ruského plynu poté, co USA zorganizovaly 22. února na Ukrajině puč, ignoruje fakt, že problém jak dostat americký břidlicový plyn do Evropy nespočívá v jednodušších licenčních procedurách v USA a EU.
V dalších nedávných výrocích, odkazujících se na konjunkturu u nekonvenčního amerického břidlicového plynu, jak Obama, tak Kerry uvedli, že USA by mohly více než jen nahradit veškerý ruský plyn v EU, což je čirá lež nepodložená fyzickou realitou. Na svém bruselském setkání Obama vůdcům EU řekl, že by měli dovážet břidlicový plyn z USA a nahradit tak ruský plyn. Je tu ale obrovský problém.
Fiasko břidlicové revoluce
Zaprvé, „revoluce břidlicového plynu“ v USA selhala. Dramatický nárůst produkce amerického zemního plynu z „frakování“, či násilného vytlačování plynu z břidlicových formací, končí a je největšími energetickými společnostmi jako Shell a BP opouštěna jako neekonomická. Shell právě oznámila obrovské snížení expozice u rozvoje amerického břidlicového plynu. Shell prodává své pronájmy asi na 700,000 akrech břidlicových pozemků v hlavních oblastech břidlicového plynu v Texasu, Pensylvánii, Coloradu a Kansasu a říká, že se možná zbaví i dalších, aby zarazila své ztráty z břidlicového plynu. Generální ředitel Shell, Ben van Beurden, uvedl: „Finanční výkon zde, upřímně, není přijatelný… některé z našich sázek na průzkum prostě nefungovaly.“
Užitečné shrnutí iluze s břidlicovým plynem přichází v nedávné analýze aktuálních výsledků několika let těžby břidlicového plynu v USA od zkušeného energetického analytika Davida Hughese. Ten poznamenává: „Produkce břidlicového plynu rostla explozivně a dosáhla téměř 40% celkové americké produkce zemního plynu. Nicméně od prosince 2011 produkce stagnovala; 80% produkce břidlicového plynu pochází z pěti míst, z nichž několik ochabuje. Velmi vysoké míry poklesu výtěžnosti břidlicových vrtů si vyžadují neustálé kapitálové vstupy – podle odhadů 42 miliard dolarů ročně na vyvrtání dalších více než 7,000 studní – aby se produkce udržela. Pro porovnání, hodnota břidlicového plynu vyprodukovaného v r. 2012 byla pouhých 32,5 miliard dolarů.
Takže Obamovi buď lhali jeho poradci ohledně skutečného stavu u amerických dodávek břidlicového plynu, nebo vědomě lhal on. Nejpravděpodobnější je to první.
Druhým problémem u americké „nabídky“ plynu EU jako náhražky ruského plynu je fakt, že si to vyžaduje masivní nákladnou infrastrukturu ve formě vybudování nových terminálů pro zkapalňování plynu, které dokážou obsloužit obrovské LNG tankery, které ho přepraví do podobně obrovských LNG terminálů v přístavech EU.
Problém je, že kvůli různým americkým zákonům pro vývoz domácí energie a faktorům u dodávek neexistuje v USA ani jediný fungující LNG zkapalňovací terminál. Jediným, který je ve výstavbě, je přijímací terminál Sabine Pass LNG ve farnosti Cameron v Louisianě, vlastněný Cheniere Energy, kde John Deutsch, bývalý šéf CIA, sedí v představenstvu. Problémem s terminálem Sabine Pass LNG je, že většina plynu byla předem nasmlouvána pro korejské, indické a další asijské zákazníky LNG, ne pro EU.
Druhým problémem je, že i kdyby byla vytvořena obrovská přístavní kapacita pro uspokojení plynových potřeb EU schopná nahradit ruský plyn, vytlačilo by to domácí ceny zemního plynu nahoru a zarazilo by to mini výrobní konjunkturu postavenou na hojném a levném břidlicovém plynu. Konečné náklady pro evropské spotřebitele amerického LNG by byly mnohem vyšší, než u stávajícího ruského plynu přiváděného plynovody Nord Stream nebo přes Ukrajinu. Dalším problémem je, že specializované LNG super tankery pro zásobování trhu EU neexistují. To vše zabere roky, včetně schvalovacích procesů u životního prostředí, výstavby, v nejlepším případě v průměru možná sedm let.
EU dostává asi 30% plynu, energetického zdroje s rychlým nárůstem, dnes od Ruska. V r. 2007 dodal ruský Gazprom 14% z celkových dovozů Francii, 27% Itálii, 36% Německu, a Finsko a pobaltské státy dostávají až 100% plynu z Ruska.
EU nemá k ruskému plynu žádnou realistickou alternativu. Německo, největší ekonomika, se pošetile rozhodlo vyřadit jadernou energetiku a jeho „alternativní energie“ – větrná a solární – je ekonomickou a politickou katastrofou, kdy náklady pro spotřebitele explodovaly, i přesto, že alternativa má jen nepatrný podíl na celkovém trhu.
V krátkosti, chiméra odstřihnout ruský plyn a stát se místo toho závislým na americkém plynu je ekonomický, energetický a politický nesmysl a pitomost.
