Andrej Duhan
19. 3. zdroj zde
Ruský prezident ze západních představitelů cítí nejistotu. Jeho intervence na Krymu opět ukázala, že v mezinárodní politice nemá konkurenci.
Ruskou vojenskou intervencí na Krymu vyvrcholila dvacetiletá geopolitická bitva Západu s Ruskem o orientaci Ukrajiny. Architekt této akce, ruský prezident Vladimir Putin, je posedlý nápravou traumatizujících devadesátých let, která byla v Rusku spojená s anarchií a úpadkem mezinárodní prestiže, a návratem své země do role velmoci.
Rusko v devadesátých letech minulého století těžce neslo události v Jugoslávii, kde na ně Západ nebral ohled, i barevné revoluce v zemích na ruské periferii, které přinesly prozápadní vlády. Po vnitropolitické konsolidaci začal Putin obnovovat velmocenské postavení Ruska a jeho obvyklé sféry vlivu.
Trend šíření západního vlivu na ruské periferii poprvé Putin zvrátil v roce 2008 intervencí v Gruzii, která usilovala o členství v Evropské unii a NATO. Tehdy poslal Gruzíncům a ostatním postsovětským republikám jasný a účinný vzkaz – Rusko je zpět a Západ vám navzdory všem garancím nepomůže.
Nárazníková zóna
Historická zkušenost Rusku velí považovat mezinárodní vztahy za takzvanou zero game – hru s nulovým součtem. Putin pokračuje v politice svých komunistických i carských předchůdců a obnovuje nárazníkovou zónu okolo ruských hranic, kterou chápe jako stěžejní zájem své země. A provádí tradiční mocenskou politiku založenou na bezskrupulózním sledování ruských zájmů.
Putin ví, že pokud by velmoci měly dělat zahraniční politiku podle oblíbenosti u mezinárodního společenství a veřejnosti, nikdy by se jimi nestaly. Vedle toho EU se svými nepružnými, právně administrativními postupy ani Západ obecně, který přestal chápat zahraniční politiku jako ryze specifickou činnost odlišnou od té domácí a redukoval ji na mix prázdných frází o demokracii a lidských právech bez strategické vize, neobstojí.
Zatímco na Západě, v domnění, že je po všem, většina lidí donekonečna rozebírala mytického ducha Majdanu a jako zábavnou detektivku sledovala úprk ukrajinského exprezidenta Viktora Janukovyče, Rusko postupně vysílalo stále silnější signály, že s převratem na Ukrajině nesouhlasí, a připravovalo si prostor pro akci.
Promyšlený plán
Amatérské počínání nové ukrajinské vlády coby dobyvatele, nikoliv sjednotitele, kterou Západ nijak neusměrnil, poskytlo Rusům snadnou záminku k vojenskému obsazení Krymu. Imaginární představy Evropanů zcela vytěsnily skutečnost, že by Rusové mohli uplatnit silové řešení. To se však stalo
Ruské jednání není výrazem zoufalství, jak se někteří lidé na Západě utěšují, nýbrž promyšleného plánu, který dosud vychází. Putin kalkuluje jak s tím, že ekonomické, společenské a kulturní propojení Ruska s Ukrajinou je obrovské, což zakládá silný ruský vliv v této zemi, tak s tím, že Západ ve skutečnosti nemá na Ukrajině stejný zájem jako Rusko. Cílem plánu je zamezit zásadnímu pronikání vlivu Západu ve formě integrace do západních struktur a za každou cenu v ruské sféře vlivu udržet pokud možno celou Ukrajinu.
Ta je v životním zájmu Ruska. Bez ní totiž přestává být evropskou velmocí, bez krymských přístavů pak nemá přístup k teplým mořím a vytrácí se coby námořní velmoc. Včlenění Ukrajiny do západních struktur by Rusko považovalo za ohrožení svých národních zájmů a bezpečnosti.
Nedostatečný zájem
Naopak Západ si sice přeje prozápadní Ukrajinu, ale zatím do tohoto záměru nebyl ochotný příliš ekonomicky ani politicky investovat. Přitom žádná proevropská ukrajinská vláda nemůže mít tu moc, aby vymanila Ukrajinu z ruské sféry vlivu a posunula ji prozápadním směrem bez masivní podpory Západu.
To Putin dobře ví. A také, že si Západ není jistý, zda je tuto podporu ochotný a schopný poskytnout. Koneckonců byly to Francie a Německo, které v roce 2008 vetovaly přihlášku Ukrajiny do NATO, v čemž spočívá podstata problému. Pro Západ nemá Ukrajina stejnou váhu a význam jako pro Rusko. Geopolitická realita a nedostatečný zájem Západu předurčují Ukrajinu, aby zůstala v ruské sféře vlivu, aniž by si to samotní Ukrajinci přáli.
Putinův plán je založen na neochotě Západu nasazovat se pro Ukrajinu. A poté se bude spoléhat, že objektivní realita ji dotlačí ke spolupráci s Ruskem. Stejně jako je tomu dnes v případě Gruzie.
Intervencí na Krym Putin Ukrajincům ukázal, že jedinou reálnou silou v regionu, jež chce zasáhnout, je Rusko a že na Západ se nemohou spolehnout, neboť není ochotný nést náklady prozápadní Ukrajiny. Západu pak demonstroval, že Ukrajinu považuje za ruskou sféru vlivu a že snaha odlákat ji z ní bude nákladná. Řečeno jinak, Západ zastrašil.
Posílení vyjednávací pozice
Putin si může být poměrně jistý, že po těchto událostech se Ukrajina stěží stane členem EU, natož NATO, zejména pak s ruskými vojáky na ukrajinském území. Ať už se Rusové z Krymu stáhnou, nebo tento poloostrov připojí k Rusku, Putin prakticky dosáhl svého. Cenu za snahu vymanit Ukrajinu z ruské sféry vlivu nastavil ostentativně vysoko.
