Petr Kohout
31. 3. 2014 Protiproud
NATO chce možná vyprovokovat Rusko k další akci: Za jakých okolností Vladimír Putin obsadí Podněstří a východní části země? Podivná odpověď na otázku „odnikud“. Z hlediska geopolitických zájmů Západu případné rozšíření konfliktu do Podněstří není bohužel sci-fi.
Všichni hledají a zkoumají důvody jednání prezidenta Ruské federace, vytvářejí složité konstrukce, zkoumají duševní stav Vladimíra Putina i nálady ruských obyvatel – ale nikdo se docela jednoduše nezkusil zamyslet nad důsledky druhé možnosti: Tedy trpného ruského sledování ukrajinské situace a důsledného nezasahování do ní.
V Kyjevě se dostala k moci skupina lidí, která se svým radikálně nepřátelským vztahem k Rusům nejenže nijak netají, ale navíc své názory začala měnit v činy. Zákonem zakázala ruský jazyk a začala v rusky mluvících oblastech dosazovat ukrajinsky mluvící gubernátory. Na Krymu, kde není gubernátor, ale předseda autonomní vlády, a tedy možnosti zásahu centrální vlády jsou značně omezené, se začali soustřeďovat Tataři a hrozit útokem na budovy místní správy a převzetím moci.
Putin neměl jinou možnost
Další vývoj na Ukrajině bylo snadné odhadnout. Odstranění Rusů z armády a policie, zatýkání rozvratných elementů odvažujících se mluvit na veřejnosti rusky a hlavně masový útěk milionů Rusů do Ruské federace. Tam by poškodili ekonomiku (což by se ještě dalo přežít), ale především zničili důvěru ruských občanů k vedení státu. Země by se stala nekontrolovatelnou, hroutila by se bezpečnostní situace a dočasně potlačení oligarchové by opět zvedli hlavy a začali počítat, kolik nerostného bohatství musejí zdarma předat do ciziny, aby jim tato cizina na oplátku dovolila v Rusku vládnout.
Řešení je tedy jednoduché, pokud nicnedělání přinese v bezprostřední budoucnosti horší výsledky, než prohraná válka, je nutné zvolit válku. Vynucený tah znamená, že každý jiný tah by přinesl porážku. V tomto smyslu je tedy rozhodnutí prezidenta Putina nasadit armádu do bojů vynucené. Nezáleží na tom, jestli se tak rozhodl s těžkým srdcem, nebo radostně. Neměl prostě jinou možnost.
Rusko nemá s kým bojovat
Zásah ruské armády v Ukrajině však odhalil něco jiného: Nová vláda v Kyjevě, mírně řečeno, nemá mocenské nástroje. Jednotky Berkut (zásahové policejní jednotky) prohlásila za nepřátelské a rozpustila je. Při prověrce armády se zpět do Kyjeva ozvalo pouhých šest tisíc mužů (ze 41.000 tabulkového stavu) a to mluvíme o odpovědi na telefonát, bojovalo by jich určitě ještě míň. Dav na Majdanu nekontroluje nikdo a navíc v zemi rozměrů Ukrajiny je nepoužitelný, chybějí mu dopravní prostředky, spojovací prapor, zásobovací jednotky schopné včas a v dostatečném množství přisunovat munici, palivo, potraviny i obyčejnou vodu. Armáda Ruské federace jednoduše nemá s kým bojovat.
Za daných okolností by se odmítnutí žádosti Krymu o vstup do Ruské federace prostě nedalo odůvodnit a pokus o něco takového by znamenal okamžitý pád ruské vlády. I všechny případné další tahy Vladimíra Putina v Ukrajinské partii budou stejně vynucené.
Podivná odpověď na podivnou otázku
Stratégové NATO dali odpověď na otázku, kterou položil neznámo kdo: Armáda Ruské federace prý soustředila na hranicích tolik sil, že je schopna projít Ukrajinou a obsadit Podněstří. Velmi podivná předpověď.
Především v současné chvíli má Rusko v Podněstří patnáct tisíc vojáků a místnímu obyvatelstvu vadí jen jedno jediné, totiž že Rusko dosud nepřijalo Podněstří do svazku federace. V případě ohrožení Podněstří Západem, by se jednotky Ruské federace i Podněstří urputně bránily a na obsazených oblastech by se v lesích vyrojila spousta partyzánů. Pokud totiž mluvíme o teoretickém obsazení Podněstří Ruskem, je nutné v češtině důsledně používat minulý čas, v angličtině by to byl čas předpřítomný – protože tato skutečnost se odehrála v minulosti a její následky trvají dodnes.
Vypadá to banálně – ledaže by otázka nastolená autoritami NATO zněla jinak: Co udělá Putin, pokud vpadneme do Podněstří, budeme bombardovat a zabíjet a na troskách vylidněných sídel obnovíme moldavskou svrchovanost, která tu byla před dvaadvaceti lety a trvala tehdy skoro celý jeden den? Odpověď by pak zněla: Armáda Ruské federace by prorazila přes Ukrajinu a zase by nás vyhnala.
Fakt, že taková otázka zřejmě již byla položena, by nás měla děsit. Ať už se ptalo Rumunsko, nebo USA, nebo kdokoliv jiný. Odpověď na ni by byla v každém případě fatální.
