27. 3. 2014 (zasláno jako mailová zpráva)
Od prosince jsem pravidelně často dlouhé hodiny sledoval nepřetržitý přímý přenos z kyjevského euromajdánu, z kamer protestujících, a postupně čím dál více i spoustu dalších hlavně ruských a ukrajinských medií na toto téma. V jazycích, kterým docela dobře rozumím jsem tak mohl sledovat jak probíhá další “barevná” revoluce podporovaná nebo přímo spoluorganizovaná z USA.
Navíc se jedná o historickou událost, která může dost radikálně změnit situaci ve světě k lepšímu, neboli: Podaří se Ruské federaci (RF) v brzké době skutečně skoncovat s americkou unipolární dominací světa?) A ještě jsem chtěl vědět, nastoupil na Ukrajině opravdu neo-fašismus?
Takže vám možná mohu předat nějaké informace, které vám unikly. Pokud vás tímto e-mailem obtěžuji, tak se moc omlouvám.
OBSAH:
1. Úvod
2. Nová generální prokurátorka Krymu
3. Účastníci dramatu ‘Euromajdan 2013/2014’
4. Výsledek převratu: žádná lepší demokracie, jen jedna skupina oligarchů vyměnila druhou 5. Pouliční boje, kdo střílel na majdanu 6. Státní převrat v parlamentu 7. Krymské referendum 8. Existuje na Ukrajině opravdu reálné nebezpečí neofašismu?
9. Dvojný standard, mezinárodní právo, hegemonie, geopolitika 10. Mnohonárodnostní pospolitost, budoucnost Krymu a RF?
———————————————————————————————————
1. Úvod
V prostředí totální informační války, která se v posledních týdnech zřejmě naplno rozběhla, je obtížné zjistit, co je pravda. Učinil jsem závěr, že člověk by musel být na místě každé jednotlivé události, aby si byl 100% jistý co se skutečně stalo!
Zdá se, že neexistují žádní zcela nestranní, skutečně objektivní novináři nebo média. Ani v “nezúčastněných” zemích nějakého konfliktu.
Jako ilustraci čerstvý (v době, kdy jsem začal tento e-mail psát) případ: 2 mrtví v Simferopolu 18.3. v době těsně po slavnostním podepisování připojení Krymu a Sevastopolu k Ruské Federaci, kde Putin prohlašoval, že všechno proběhlo bez krveprolití.
Ukrajinská media velice krátce po střelbě oznamovala, že při přestřelce, kterou podle nich začali Rusové zahynul jeden ukrajinský voják. O zabitém členu krymské sebeobrany žádná zmínka. Rádio Svoboda to tvrdí dodnes:
http://www.radiosvoboda.org/content/article/25301501.html
Krymská milice naproti tomu oznámila
(http://conflict.rbc.ua/rus/militsiya-kryma-zayavlyaet-o-dvuh-zastrelennyh-v-simferopole-18032014212900),
že stejný(í) ostřelovač(i) z nedostavěné budovy blízko ukrajinského vojenského objektu (kartografie) střílel(i) jak na ukrajinské vojáky, tak na krymskou sebeobranu, a že na každé straně byl jeden mrtvý a jeden zraněný. Alespoň jedno ruské medium se zase opomenulo zpočátku zmínit o zabitém ukrajinském vojákovi.
Až později i některá ukrajinská media citovala v úplnosti oznámení krymské milice, stejně ale i nadále většinou automaticky vinila Rusy z incidentu (i Kerry hned učinil takové prohlášení – bez důkazů). Ruská media zase předpokládala, že to byli provokatéři Pravého sektoru, kteří tam pronikli z Kyjeva. Nyní se zdá, že ani ukrajinští vojáci ani přítomná sebeobrana neměli v době incidentu střelné zbraně. Zabitý ukrajinský voják navíc možná právě opouštěl svojí jednotku a přecházel na stranu Krymu/Rusů. Je málo pravděpodobné, že by Rusové měli zájem takový incident vyprovokovat právě v době Putinova projevu. Balistické vyšetřování na místě činu vedou společně ukrajinští vojáci i krymská milice.
19.3. se nejprve objevily zprávy (např.http://radiovesti.ru/audio/193/785.mp3),
že střelce zadrželi, že se jedná o 17letého mladíka z Lvovské oblasti, pravděpodobně člena Pravého sektoru, který možná nejednal sám, jen kryl skutečného ostřelovače.
Pak se ukázalo, že to nebyla pravda a nikoho zatím nezadrželi:
http://svpressa.ru/politic/article/84011/ (v tomto článku s titulem “Kdo vraždí na mírumilovném Krymu?” je i řada dalších zpráv: všechny ruční zbraně z konečně vyklizeného velitelství ukrajinského námořnictva v Sevastopolu zmizely – kam, jak?; admirál Hajduk se odtud snažil odejít převlečen v teplácích; většina ostatních odcházejících ukrajinských důstojníků se bojí budoucnosti – když se vrátí do Ukrajiny, očekávají trest za vzdání se, na Krymu o tyto poslední nemají moc zájem, zlobí se na ně, že se nevzdali už dávno; u skupiny místních mladistvých byly nalezeny materiály Pravého sektoru; již dříve byl zabit/umučen krymský Tatar – byla to také provokace?)
2. Nový generální prokurátor Krymu
Tyto tři vraždy vyšetřuje nová (od 11.3.) generální prokurátorka Krymu, 33 let stará, atraktivní Natalia Poklonskaja.
Skoro 2 týdny bylo to místo volné, nabídli ho před ní 4 jiným kandidátům, všichni to byli muži a všichni ho odmítli, byla to doba velké nejistoty. Prý na ní od jmenování už byl učiněn pokus o atentát. V justici pracuje 12 let, začínala v oddělení prokuratury pro ochranu přírody, pak v oblastní prokuratuře někde na Krymu a poslední dva roky v generální prokuratuře Ukrajiny v Kyjevě.
Tam podala koncem února žádost o ukončení služby, protože nesouhlasila s převratem a styděla se nadále pracovat v prokuratuře podčiňující se nov kyjevské “chuntě”, která nechrání všechny občany stejně (a měla pravdu:
http://www.mk.ru/politics/article/2014/03/19/1000920-lyustratsiya-pokievski.html).
Nechtěli ji propustit, jen ji poslali na dovolenou k rodičům na Krym, odkud se již nevrátila. V Kyjevě ji teď stíhají za “uchvácení moci”. Zbytek osazenstva krymské generální prokuratury se nezměnil, její pracovníci si ale stěžují na časté telefonní výhrůžky z Kyjeva (všichni, kdo pracují pro novou krymskou vládu byli v Kyjevě postaveni mimo zákon).
Interview s prokurátorkou:
http://www.kp.ru/online/news/1691301/
https://www.youtube.com/watch?v=2AJRApZ2Lro
https://www.youtube.com/watch?v=v-_pNiQHP0Q
Doslovně přes noc se Natalia stala hlavně v Japonsku hvězdou milovníků animovaného filmu, protože její vzhled odpovídá standartu krásy hrdinů animé:
https://www.youtube.com/watch?v=inqRf4KK7Jc
http://www.kp.ru/online/news/1689477/ .
Má stovku tisíc obdivovatelů na internetu.
Fotografie ze svého soukromí se snažila odstranit z internetu, ale už se rozběhly po světě: https://www.youtube.com/watch?v=p3i8l6a7S3w .
3. Účastníci dramatu ‘Euromajdan 2013/2014’
Sledoval jsem projevy opozice na kyjevském majdanu (http://www.ustream.tv/channel/euromajdan , http://m.ustream.tv/channel/spilno-tv ; hlavně v počátcích protestů), pak i na mítincích Rusů na Krymu a podporu, kterou dostávali z Ruské federace (youtube, ruská media, viz níže mnohé odkazy), a třeba i celý mítink ruské opozice minulou sobotu v Moskv (na závěr Pochodu míru, https://www.youtube.com/watch?v=KPEqAF0_7IU).
Až na ukrajinské fašizující extremisty je možno chápat a sympatizovat se všemi z nich. Tragedií je, že tak málo komunikují mezi sebou navzájem a nejsou schopní se domluvit.
Pokud jde o komentáře na internetu na různých fórech a pod články na zpravodajských webech, je to hrůza kolik nenávisti a nadávek se tam vyskytuje místo snahy o skutečný dialog. Je určitě ztráta času to číst kromě seznámení se s atmosférou, která tam panuje.
Ruským vně-systémovým opozičníkům z výše zmíněného Pochodu míru zbytek Ruska vyčítá, že jim nevadí neo-fašisté v novém ukrajinském vedení.
Je mi líto Ukrajinců, jak naivně nadšeně vítali senátora MacCaina, který jim nezávislost a svobodu určitě nepřinese. Je to snad poslední země na světě, kde (po MacCainově projevu 15.12.) skandovali “Thank you, USA!” Představitele té nejreakčnější části americké vládnoucí elity, která přinesla tolik smrti a utrpení v mnoha částech světa.
Je mi jich líto protože při dnešním stavu věcí je nemůže čekat v EU nic lepšího než osud Řecka nebo Bulharska.
Smutnou ironii situace komentoval jeden ruský novinář takto: “Na Majdanu
(náměstí) nezávislosti se protestující ze všech sil snaží zlikvidovat zbytky nezávislosti své země.”
Janukovič byl samozřejmě hodně špatný prezident. Neobohacoval se ale díky své funkci o nic více než jeho předchůdci (což nemusí být pravda o některých jeho ministrech – právě teď objevili v bytě bývalého ministra energetiky 42 kg zlata a skoro 5 miliónů dolarů v hotovosti). Nejhorší bylo, že byl nerozhodný, což krizi zbytečně prodlužovalo. Částečně byl nerozhodný proto, že se snažil vyhovět požadavkům z EU nepoužívat násilí proti demonstrantům. Nebyl to ale diktátor a i kdyby protest zůstal opravdu mírovým, bez násilností, určitě by se ho Ukrajina zbavila nejpozději do příštích voleb. Nabídl Jacuňkovi funkci ministerského předsedy a sestavení nové koaliční vládu ještě před tím posledním velkým krveprolití. Jacuněk to nakonec odmítl, protože se někomu muselo moc nelíbit takové kompromisní řešení, které mohlo vést k opravdovému dialogu mezi oběma části země. Kdyby se do ukrajinských záležitostí nemíchaly USA a další země, nedošlo by ke krveprolití a vedl by se teď civilizovaný (nebo alespoň
civilizovanější) dialog, než je současná hysterická výměna urážek a často fabrikovaných obvinění.
Na majdanu bylo zpočátku dost pozitivního – euforie z braní věcí veřejných do rukou občanů, samoorganizace, přímo-demokratické rozhodování. Problmem bylo to, že majdan plně podporovalo jen asi 30% obyvatel Kyjeva a rozhodně nevyjadřoval vůli východní poloviny země, takže výsledky jejich hlasování těžko mohly vyjadřovat vůli všech obyvatel Ukrajiny. Hlavní problémem, bylo že někdy během ledna, extrémisté – aktivisté a bojovníci Pravého sektoru a Svobody se uchopili vedení majdánu, udělali z něho vojenský tábor, nakonec i ozbrojili.
(A třeba tady u nás v Kanadě celou tu dobu snad dodnes tvrdí, že se jednalo jen o mírový protest! Všichni politici, i ti “levicoví” nemají žádné pochybnosti o nové vládě v Kyjevě. Může to být i proto, že ve spoustě poválečných imigrantů z Ukrajiny sem nejspíš přišlo i hodně banderovců.)
4. Výsledek převratu: žádná lepší demokracie, jen jedna skupina oligarchů vyměnila druhou:
Někdy kolem 5.3. jsem objevil blog mladých ukrajinských právníků http://tsn.ua/blogi/themes/law .
Byly tam rozumné analýzy a návrhy, jak řešit krizi. V článku http://tsn.ua/blogi/themes/law/treba-ob-yednuvatis-ta-brati-vladu-v-svoyi-ruki-338247.html
nějaká mladá právnička změnu vlády popsala jako záměnu jedné skupiny organizovaného zločinu jinou skupinou organizovaného zločinu a vyzývala občany se spojit a vzít vládu do svých rukou (cituji podle paměti, ale ta druhá část se vyskytuje i v názvu odkazu). Bohužel jsem si ten článek neuložil a od té doby celý tento server nefunguje. Že by se obsah někomu nelíbil?
I přívrženci majdanu z Doněcka si stěžují “Za tohle jsme bojovali?” – otázka se vztahuje k fotografiím nových gubernátorů, kteří byli posláni novou vládou udělat pořádek na východě Ukrajiny. Pod každou fotografií je vyčíslen majetek příslušného oligarcha:
http://www.odnoklassniki.ru/donetskyev/topics/-1471800165
Olga Bogomolec, hlavní lékař majdanu říká v
https://www.youtube.com/watch?v=3WwfMOQz604
“Nevidím, že by se systém změnil: zatím jen jedna skupina politiků zaměnila druhou.”
Odmítla pozice ministra zdravotnictví v nové vládě.
(Jedná se určitě o tu Olga, o které mluvil estonský ministr zahraničí v odposlechnutém rozhovoru s C. Ashton, která mu sdělila podezření, že stejní ostřelovači zabíjeli na majdanu policisty i povstalce – v té fázi už není možno jim říkat demonstranti):
Omlouvá sice Pravý sektor zde: https://www.youtube.com/watch?v=DDiZ94PWSZs
Před tím jsem ji ale v nějakém interview slyšel si tak nějak letmo postěžovat, že lidí z Pravého sektoru bylo na majdánu z počátku málo, jen asi 30 a pak se jich tam najednou, aniž si to někdo pořádně uvědomil, objevily celé stovky se svými setníky.
Asi hodně přesná analýza “hnědého” převratu je zde:
https://www.youtube.com/watch?v=dfzMnP3ilcI .
Našel jsem to kupodivu také na stránkách skupiny “Evropský Doněck”:
http://www.odnoklassniki.ru/video/62433405670694-1 , bylo to ale zřejmě natočeno v Rusku, tak to může být mnohými považováno za předpojaté.
Zhruba se tam říká: v ukrajinské “demokracii” si jen bohatí oligarchové mohou dovolit financovat kampaň kandidátů. Podle toho vypadá výběr kandidátů předložených voliči. Po zvolení se pak president zastává zájmu ne občanů, ale těch, kdo ho financoval. To se občanům nelíbí a uspořádají s dobrým úmyslem majdan (už druhý v pořadí). Do toho se zamíchají zahraniční služby a zase místní oligarchové, protože krmit, ubytovat a vybavit vším potřebným tisíce lidí na majdanu po několik měsíců stojí spousty peněz. Všechna ukrajinská media také vlastní stejní oligarchové. Media si nedovolí odvysílat nic, co by se jejich majitelům nelíbilo. A tak vytrvale vytvářejí mýt, že majdan je dostatečně zásobován teplou polévkou přinášenou hodnými babičkami z celého Kyjeva a žádné jiné zdroje nepotřebuje. Pak to skončí násilnou změnou vlády a presidenta. A brzo potom občané zjistí, že majdanem/převratem nastolený prezident je ještě ten horší než demokraticky zvolený …
5. Pouliční boje, kdo střílel na majdanu
Protože jsem se začal přímý přenos z majdanu sledovat až někdy v druhé polovině prosince, teprve nedávno jsem zaregistroval, že demonstrující tam už koncem listopadu 2013 utočili na policii vším možným:
https://www.youtube.com/watch?v=wwDRRd1PVo8
Takže to vlastně ani jako mírový protest nezačalo! Kdyby někdo tak jako v tomto videoklipu útočil na policii tady v sev. Americe, tak by je bez obalu posadili do vězení, a pokud by kladli odpor, tak by do nich stříleli, protože tady jsou policisté oprávněni použit zbraně při sebemenším náznaku útoku na ně. A míří vždy na prsa, na nejširší část těla, nezdržují se mířením na ruce se zbraní.
Únor 2014: toto také neukázali na majdanské TV, kterou jsem sledoval:
https://www.youtube.com/watch?v=Q7ZwRzBZkLs ,
Autor těchto dvou klipů se snaží ukázat analýzou dostupných videozáznamů, že
(1) střelbu 20.2. začali demonstranti/povstalci, (2) policisté stříleli pouze na ozbrojené povstalce, (3) neozbrojené demonstranty zabíjeli ostřelovači ze 4 různých budov, z míst, kde se nenacházeli příslušníci silových struktur:
https://www.youtube.com/watch?v=YfJHAz3Lcyw ,
https://www.youtube.com/watch?v=yLxSlq_hJu8
Toto má být vyvrácení od nějakého majdanovce výše uvedené teorie:
https://www.youtube.com/watch?v=xqxWQa8Hl50
Souhlasím, že scéna v hotelovém pokoji zpravodajů RT vypadala sehraná. Na druhé straně tento autor na konci tvrdí, že stovky dalších protestujících (navíc k těm 80 zabitým) zmizelo beze stopy. O tom jsem zatím z žádných jiných zdrojů neslyšel. A také tvrdí, že mezi protestujícími nebyly naprosto žádné zbraně. To určitě není pravda. 17 policistů bylo zabito, většina zastřelena, dalších více než sto utrpěli střelná zranění. A existují videa na nichž na scéně majdanu několik dní před 20.2. kdosi (Jaroš?) prohlásil, že už brzo budou mít zbraně na obranu.
Takových protikladných video-důkazů je na internetu více. Asi je to dobrá ilustrace probíhající dezinformační války. Můj osobní dojem neodborníka je, že oba autoři manipulují dostupným materiálem tak, aby výsledek odpovídal tomu, o čem jsou předem přesvědčeni. Chtělo by to kompletní vyšetření nepředpojatými nezúčastněnými odborníky.
Asi před týdnem oznámila ukrajinská generální prokuratura, že už zná jména ostřelovačů. Mají mezi nimi být i cizinci a nikdo z řad majdanu. Seznam podezřelých uveřejněn nebyl. Od té doby jsem o tom nic neslyšel.
KievNews, http://kievnews.glavcom.ua/articles/838.html , si naproti tomu myslí, že to byli příslušníci speciální jednotky Alfa, kteří stříleli po nezbrojených demonstrantech.
Řada zdrojů tvrdila, že stejní ostřelovači stříleli po obou stranách – viz výše Olga B. a estonský ministr zahraničí.
Ostřelovači prý stříleli z budovy filharmonie, kterou povstalci obsadili nedávno před tím, po vyhoření domu odborů. Do toho domu se údajně nemohl dostat nikdo bez vědomí komendanta majdanu Parubyje.
Podle bývalého náčelníka Ukrajinské bezpečnosti Jakimenka, http://www.kp.ru/daily/26208/3093561/ , nikdo z majdanu nebyl ochoten vyprovokovat krveprolití až k tomu nakonec Američané přemluvili Parubije pozdě večer 19.2., který pak další den pustil ostřelovače do budovy filharmonie.
Jakimenko v tom interview udává řadu dalších věcí. Prý byl původně protest chystal až na rok 2015. EU chtělo počkat až se ukrajinská ekonomie dá trochu do pořádku za ruské peníze. Majdan ale začal spontánně už vloni a tak bylo třeba měnit plány.
Evropa byla prý za pomalejší vývoj. USA měly jiné plány, chtěly násilný převrat. A k jeho provedení získali Parubije.
Prý ani jeden z příslušníků Pravého sektoru nebyl 20.2. na majdanu zabit.
Hodina věnovaná 22.2. Dmitriji Jarošovi, vůdci Pravého sektoru v Echu Moskvy:
http://echo.msk.ru/programs/oni/1263682-echo/
Mluví se tam o tom, jak byl znechucen neschopností parlamentní opozice (Kličko,
Jaceňuk) na majdanu a tak se rozhodl je odstrčit stranou a chopit se iniciativy. Prohlásil, že si vyhrazuje právo použít všechny dostupné prostředky k dosažení vítězství a že na sebe bere zodpovědnost za násilí, že bez násilí nelze revoluci vyhrát. Ovšem po revoluci tu zodpovědnost za krveprolití nějak na sebe nevzal a místo toho požadoval přísné potrestání příslušníků silových struktur, se kterými bojoval.
(Dále se tam mluví o Trizubu – následníku Banderovy Ukrajinské Povstalecké Armády (UPA), který založil, o táborech v lesích Karpat, kde trénoval její členy. Nyní součást Pravého sektoru. V Pravém sektoru o všem rozhoduje 12tičlenné vedení. Některým ruským opozičníkům zřejmě imponuje jak násilím dosáhl státního převratu a tak tam také uvažovali o tom, jestli i v Rusku je potřeba takové ultrapravicové strany jako je Pravý sektor.)
Izraelský voják velel v pouličních bojích na majdanu skupině asi 35 mladíků:
http://www.haaretz.com/news/world/1.577114
Původem z Ukrajiny, vrátil se do Kyjeva před několika lety jako obchodník, není v současnosti ukrajinským občanem. Spolu s ním tu skupinu vedli ještě čtyři další bývalí příslušníci izraelské armády. On přiznává, že odpovídal na střelbu gumovými náboji tímtéž. Bral rozkazy od strany Svoboda, která měla pověst antisemitské organizace. Prý se změnila, nesetkal se na majdanu s projevy antisemitismu. Přesto tam nepoužívá raději své jméno, vystupuje pod přezdívkou Delta.
Nový velitel armády chtěl 20.2. použít armádu proti majdánu, už to ale nestihl:
http://www.unian.net/politics/889091-novyiy-nachalnik-genshtaba-ilin-planiroval-brosit-armiyu-protiv-maydana.html
Chronologie událostí 18.-21.3. v Kyjevě, hodně fotografií:
http://news.bigmir.net/ukraine/778512-Maidan-onlain-translyaciya-protestov-ohvativshih-Kiev
..
Jak zahynuli tři krymští policisté na majdánu:
http://15minut.org/article/stalo-izvestno-kak-pogibli-krymskie-siloviki-v-kieve-2014-02-20-08-44-32
Zbytečně zmařené životy:
Seznam všech zahynulých:
http://society.lb.ua/accidents/2014/03/15/256239_poyavilsya_predvaritelniy_spisok.html
(15.3. jich už celkem bylo 114; z toho posledních 17 na konci seznamu jsou
policisté)
Bývalý šéf osobní ochrany Janukoviče v letech 2008-2012 má čisté svědomí a spí
spokojeně: https://www.youtube.com/watch?v=T04tydy-wdQ. Je bývalým občanem RF, nyní má ukrajinský pas. Zůstává v Kyjevě, nebojí se předvolání k případnému výslechu. Měl domluvu s Janukovičem, že kdyby se ho kdokoliv pokusil naverbovat jako špiona, ohlásí mu to. Dost se divil se, že se o to nikdo nepokusil, ani žádná ruská služba. Jeho přátelé se od loňska rozdělili na přívržence režimu a majdanu. V den střelby mluvil jako soukromá osoba s lidmi z obou stran barikád a každá si myslela, že po ní střílí ti druzí.
Janukovič se podle něj začal měnit po zvolení presidentem. Začal se stále více chovat jako car, nikdo z jeho okolí neměl odvahu mu sdělovat nepříznivé zprávy.
6. Státní převrat v parlamentu 22.2.
21.2. podepsal Janukovič s opozicí dohody o ukončení násilí a složení zbraní.
Vláda ji splnila a policie opustila přes noc i vládní čtvrť. Bojovníci z majdanu ale dohodu ignorovali, zbraně nesložili a přes noc obsadili vládní čtvrť. Na https://www.youtube.com/user/espresotv (myslím, že to byla kombinace záznamů a přímého přenosu) jsem pak po mnoho hodin (22.2. ráno kyjevského času) sledoval jak oddíly bojovníků zřejmě Pravého sektoru pochodují po městě.
Opravdu to připomínalo bojůvky SA. Celý parlament byl obestoupen dvojí řadou bojovníků, kteří už skoro všichni byli v prakticky stejných uniformách, s přílbami, holemi a často i štíty. Pak začalo dlouhotrvající panoptikum zasedání parlamentu (Nejvyšší rady Ukrajiny), jež bylo možno sledovat online po několik dní. Bylo vidět, že sněmovna nebyla zcela zaplněna, mnoho míst bylo prázdných.
Poslanci odhlasovali v rychlé sekvenci bez přílišné diskuze změnu ústavy, zrušení nedávno jimi přijatých mimořádných opatření a začali projednávat a přijímat nově zákony. Říkal jsem si, že ukrajinští politici musí být obzvláště bezcharakterní, když tak snadno mění o 180° svá rozhodnutí během několika dní zřejmě podle toho jak kolem nich politický vítr věje.
Pokud přece mám nějaké přesvědčení nebo vím co chtějí mí voliči, tak to nemůžu tak rychle změnit. Strana regionů společně s komunisty měly přece většinu a tak jsem čekal, že její poslanci budou hromadně resignovat nebo alespoň všichni odejdou domů, čímž by parlament přestal být usnášeníschopný a tak by zablokovali nekonstituční změnu vlády, nebo jí alespoň nedali své požehnání.
Místo toho masově začali vystupovat ze strany a případně přestupovat do jiných stran a i když nevystoupili, i nadále chodili do parlamentu hlasovat.
Pak jsem si přečetl, že skupina vládnoucích oligarchů prostě nechává volit za poslance všechny možné své podřízené (sekretářky, šoféry), tedy lidi, který jsou zvyklí vykonávat příkazy. Takže část poslanců opravdu neměla svoje vlastní názory a asi byla zvyklá volit, jak jim bylo naznačeno. Asi to nebyli všichni, protože se brzy objevily zprávy, že některé poslance bojovníci Pravého sektoru, kteří stáli kolem parlamentu, nutí hlasovat násilím, drží jako rukojmí, nebo jim přímo berou hlasovací kartičky a hlasují v jejich nepřítomnosti. Např.
skoro 70tiletého národního umělce Jana Tabačníka http://www.kp.ru/daily/26201.5/3090257/ , http://glavnoe.ua/news/n168973 . Anně German zapálili dům. Že se to dělo, potvrdil i estonský ministr zahraničí v odposlechnutém rozhovoru s C. Ashton – říkal tam, že žurnalisté z jeho doprovodu takový případ bití poslance u parlamentu viděli.
Další případy fyzických útoků nacionalistických aktivistů:
** V Rovně řádil koordinátor Pravého sektoru Olexandr Murzičko (alias Saško Bilyj):
– 27.2.: fyzicky napadl rovenského prokurátora:
http://www.kp.ru/online/news/1673139/ (nebyl spokojen s rychlosti vyšetřování)
– 23.3.: se samopalem v ruce rozehnal rokový koncert:
http://www.rosbalt.ru/ukraina/2014/03/24/1247798.html (protože je ještě smutek za padlé a období půstu)
– Rusové ho obvinili z umučení nejméně 20 zajatých ruských vojáků v Čečně v r.
1995 a vydali na něj mezinárodní zatykač.
– 25.3.: byl zastřelen:
http://korrespondent.net/ukraine/events/3328032-v-rovno-ubyly-sashka-byloho-smy , http://www.pravda.com.ua/rus/news/2014/03/25/7020184/
** Krym je proti kyjevské revoluci :
https://www.youtube.com/watch?v=uRhgDWwFSQk (jsou v tom i scény pouličních bojů v Kyjevě, dřívější pochody banderovců, a v druhé polovině hlavně dost drastické útoky revolucionářů na autobusy účastníků antimajdánu vracejících se z Kyjeva, na veřejné činitele na západě Ukrajiny, …)
** 22.2.: Pravý sektor přivázal (obmotal lepící páskou) náčelníka Čopské celnice ke sloupu hanby:
http://glavcom.ua/news/187274.html
** 18.3.: Tři poslanci strany Svoboda s doprovodem bitím donutili podepsat ředitele televize NTKU žádost o uvolnění:
http://www.unian.ua/politics/897991-svobodivtsi-siloyu-ta-pogrozami-zmusili-kerivnika-pershogo-natsionalnogo-napisati-zayavu-pro-vidstavku.html
Nelíbilo se jim, že odvysílal ceremonii přijetí Krymu do RF.
Divil jsem se, jak se to mohlo dostat do medii, to pro ně moc velká reklama není. Na jednou oděském webu jsem dostal vysvětlení – probíhá boj mezi Svobodou a Pravým sektorem o pozice, a zveřejnění tohoto videa je dílem Pravého sektoru.
Je chvalitebné, že o dva dny později donutili místní žurnalisté v Kirovogradu hlavu oblastní administrace, který je také členem Svobody, se veřejně přiznat, že se za čin svých kolegů hluboce stydí:
http://www.pravdorub.kr.ua/politics/kirovogradskie-zhurnalistyi-zastavili-glavu-oga-petika-priznatsya-chto-emu-styidno.html
Dodal ale, že nepovažuje za nutné ze strany vystoupit.
Akce žurnalistů přesto ukazuje, že situace na Ukrajině se skutečným fašismem zatím nazývat nedá.
Nacionalisté požadují provádění lustrací:
http://www.mk.ru/politics/article/2014/03/19/1000920-lyustratsiya-pokievski.html
http://vesti.ua/odessa/42010-v-odesse-zarabotala-ljustracionnaja-komissija
7. Krymské referendum
Nezdá se, že by výsledky referenda o statutu Krymu (http://goo.gl/lrOgFm) byly zmanipulovány.
Účast byla 83,01%, hlasovalo 1.274.096 voličů. Celkem je 1,534,815 oprávněných voličů. Přitom tam žije asi 1,6 miliónu Rusů, 350 tisíc Ukrajinců a 250-300 tisíc krymských Tatarů. Mezi Rusy je zřejmě o něco více důchodců než ve druhých dvou skupinách. Takže počet těch, kdo se zúčastnil se téměř vejde i jen do počtu oprávněných voličů ruské národnosti, kteří všichni chtěli připojení k Rusku. Přitom se dá předpokládat, že velká většina krymských Ukrajinců udává jako svůj rodný jazyk ruštinu (celkem takových Ukrajinců na Ukrajině je 5 miliónů), takže mezi nimi jistě mnoho také hlasovalo pro připojení. Ani Krymští Tataři nebojkotovali referendum úplně. V některých volebních obvodech přišlo hlasovat až celých 40% tam registrovaných tatarských voličů. A ti z krymských Tatarů, kteří se obtěžovali přijít hlasovat, často vystavujíc se tak kritice některých svých soukmenovců, asi také většinou hlasovali pro Rusko.
Četl jsem tady článek kanadského novináře napsaný na Krymu, který byl jinak standardně protiruský. Tvrdil v něm ale, že provedení referenda a sčítání hlasů bylo v naprostém pořádku. Psal “nahlížel jsem do velkého množství průzračných uren, a neviděl jsem jediný lístek, na kterém by byla zaškrtnuta druhá odpověď.” (Většina lidí se zřejmě neobtěžovala překládáním hlasovacích lístků, snad s výjímkou Tatarů, kteří často skrývali jak hlasují od svých sousedů.)
Totéž hlásil tento ruský Izraelec, který byl na Krymu jako oficiální
pozorovatel: https://www.youtube.com/watch?v=WV-6fnwWz-w
Říká tam: Provedení referenda bylo absolutně svobodné a “košer.” Ukrajinci se totiž chovali po 20 let ke krymským Rusům stejně jako my se chováme k izraelským Arabům.
Nějaké problémy byly možná v Sevastopolu (asi 300 tisíc obyvatel; bylo v době SSSR a zůstalo dodnes zvláštní správní jednotkou, provádělo referendum zvlášť):
http://goo.gl/UHlMqo – autor tohoto článku učinil závěr “Za vstup Sevastopolu do RF hlasovalo 123% obyvatel města”, protože organizátoři nemohli autoru objasnit jak počet obyvatel města vzrostl o 23% za 3 měsíce. Ukrajina odpojila Krym od centrální registrace voličů, takže bylo nutno používat volební seznamy, které jim tam zbyly od posledních voleb, které bylo nutno opravovat “na pochodu”. Také dovolili hlasovat občanům RF s trvalým bydlištěm v Sevastopolu.
Výše uvedený počet oprávněných voličů v samotné AR Krym se naopak snížil od údaje pro 9.4.2012, kdy bylo 1,541,033 zaregistrovaných voličů.
Vedení Tatarstánu (volžští Tataři) vyzývalo krymské Tatary, aby se připojení k Rusku nebránili, že budou tak moci lépe vzájemně spolupracovat. Letadlu prezidenta Tatarstánu nedovolila Ukrajina pro takovou agitaci přelet, a tak musel jet na Krym oklikou autem asi kolem Azovského moře.
Krymští Tataři na současné krizi vydělají ať už se stane cokoliv. Ukrajina se o ně doposud moc nestarala, dostávali nějaké příspěvky spíše od Turecka. Šest dní před referendem parlament Krymu slíbil krymským Tatarům, že v budoucnu pro ně bude vyhrazena v krymské vládě pozice vice-premiéra, dvou ministrů a důležitých míst v ostatních ministerstvech krymské autonomie. A také zvýšení finanční pomoci těm Tatarům, kteří se stále ještě vrací na Krym ze stalinského vyhnanství (k němuž dala podnět jejich rozsáhlá kolaborace s německými okupanty v době 2. svět. války).
Šéf medžlisu (výkonného orgánu krymsko-tatarského parlamentu) Refat Čubarov to přes své pokračující oficiální odmítání referenda v podstatě přijal s tím, že to je důležitý signál pro další budoucí jednání o uspořádání Krymu:
http://goo.gl/yYvoRq
I když to teď už nemá žádný smysl, po takovém gestu krymského parlamentu, i ukrajinský parlament 20.3. přijal nakonec zákon o záruce práv krymských Tatarů:
http://rada.gov.ua/news/Novyny/Povidomlennya/89891.html (pro zajímavost, v tabulkách hlasování o zákonech stále vedou mimo jiné i syna Janukoviče jako poslance Nejvyšší Rady, v kolonce “jak volil” je uvedeno “nepřítomen”).
Oslavy v Sevastopolu po referendu:
http://s16.stc.msk.kpcdn.net/f/54/flv/75/29/502975.mp4
http://kp.cdnvideo.ru/hls/f/54/flv/78/29/502978.mp4
Líbil se mi starosta Sevastopolu, který přijel do Kremlu na slavnostní podepsání dohody o připojení svého města k Ruské federaci ve svetru, protože podle tvrzen Komsomolské pravdy zásadně nikdy nenosí obleky (jako už hodně dlouhou dobu i já).
Jenže jsem ho našel v saku a kravatě:
http://top.novostimira.biz/fulltext_99072.html !!!
Co to má znamenat? Proč by někdo vypouštěl dezinformaci i o tom jak se pan starosta obléká?
Pokud opravdu stále ještě občas chodí i v saku, o to více oceňuji, že do Kremlu přišel ve svetru.
22.3.: Poslední ukrajinský vojenský objekt v Krymu, vojenské letiště Belbek byl obsazen ruskou armádou:
http://www.independent.co.uk/news/world/europe/crimea-crisis-explosions-and-gunfire-heard-at-ukraines-belbek-airbase-9209819.html
Krymská domobrana hledá v areálu zbraně a údajně se tam ukrývající ozbrojence:
http://www.kp.ru/online/news/1691767/
Ukrajina uzavřela výjezd z Krymu, údajně i pro občany Ukrajiny, kteří odtud chtějí odjet (včetně právě vyhoštěných vojáků z Belbeku?):
http://www.kp.ru/online/news/1691720/
https://www.youtube.com/watch?v=nJX2kJx2DBU – toto skoro vypadá jako by ukrajinský min. obrany Tenjuch chtěl po ukrajinských vojácích, kteří zůstali odříznuti na Krymu, aby kladli nesmyslný ozbrojený odpor – snad aby bylo možno ukázat novinářům více krve? Nebylo by lepší se snažit všechno vyřešit bez násilí? Nechtěl bych bych v kůži těch vojáků na obou stranách konfliktu.
Druhý den se objevila zpráva (http://goo.gl/Ca5X1J), že bude odvolán, protože mylně informoval vládu, že je v neustálém spojení s veliteli na Krymu. Ve skutečnosti s nimi už dva týdny nikdo z MO nekomunikoval, jak ho obvinil onen důstojník v předchozím videu.
24.3. byly hranice opět mezi Krymem a Ukrajinou opět otevřeny a začíná se jednat o konečné evakuaci zbylých ukrajinských vojáků, kteří si nepřejí zůstat na Krymu.
Ukrajina přitom snížila o 50% dodávky elektřiny na Krym, takže 30% území Krymu bude (asi střídavě) bez elektřiny. Přitom Rusko dodává i nadále plyn na Ukrajinu v plné výši a Ukrajina za něj už nějakou dobu není schopná platit.
Krym na svém území vyrábí jen asi 30% své celkové spotřeby elektřiny. Bude to řešit výstavbou palivovodů a kabelů pod Kerčským průlivem, což bude trvat kolem
6 měsíců. Do konce roku má být také dokončen projekt kombinovaného silničního a železničního most přes průliv.
25.3. Rusové odsadili s použitím síly (dělobuchy, výbušninou poškodili řízení) poslední vojenskou loď Ukrajiny, která se doposud nevzdala na jezeře Donuzlav.
Nikdo neutrpěl zranění. Ukrajinští námořníci hlásí do Kyjeva, že s nimi bylo zacházeno korektně.
Přitom je Rusko ochotno vrátit Ukrajině zajatá/zablokovaná ukrajinská vojenská plavidla. Už o tom byla zahájeno jednání.
Po hlasování v Radě Bezpečnosti OSN vzteklá představitelka USA Samantha Power napadá ruského Čurkina (kvůli jeho vetu):
https://www.youtube.com/watch?v=rnnI13Ynh0Y
Mimochodem, skoro přesně před 23 roky, 17.3.1991 se konalo referendum o zachování SSSR, v němž byla velká většina hlasujících pro. Politici tenkrát ale vůli lidu ignorovali. Někteří komentátoři považují současné krymské referendum za částečnou nápravu ignorování tehdejšího hlasování.
POKRAČOVÁNÍ příště:
8. Existuje na Ukrajině reálné nebezpečí neo-fašismu?
9. ….
10. ….
P.S. Pokud máte problémy s ukrajinskými texty, překladač Google dělá téměř perfektně překlady z ukrajinštiny do ruštiny (je vidět, že to jsou příbuzné jazyky), mnohem horší jsou jeho překlady z ukrajinštiny do češtiny nebo angličtiny.
mk
