7. 3. 2014 zdroj zde
Pat Buchanan, představitel opravdové americké pravice, říká: Ztište válečný pokřik! Putin jedná racionálně. Na Majdanu byli neonacisté.
Po bojovně naladěném ministru zahraničí Lubomíru Zaorálkovi, který ještě včera volal po těch nejtvrdších sankcích vůči Rusku, a Jiřím Dienstbierovi, který požadoval vyřazení ruské firmy z tendru na Temelín, jako by se slehla zem. V upynulých dnech museli totiž čelit tvrdé kritice, která se na ně snesla na poslaneckém klubu ČSSD.
V poslaneckém klubu ČSSD zní „že věci vytrhávají z kontextu a že nejsou ve svém hodnocení objektivní“. Podle jednoho z poslanců, který se jednání klubu účastnil, se kritika nejvíc snášela na Zaorálkovu hlavu. Zaorálkovi se připomínalo, že v minulosti byl kvůli radaru v Brdech největším odpůrcem USA a málem spojencem Ruska a nyní zcela obrátil. Poslanci apelovali na to, že je třeba zaujímat objektivní, nikoli extrémní a jednobarevné pozice.
Babišův Protektorátní premiér Bohuslav Sobotka si jako první uvědomil, že vítr se začíná zvolna obracet a veřejnost včetně jeho voličů je stále méně ochotna věřit pohádce o hodném „proevropském“ Majdanu a zlém ruském medvědovi. Sice stále opatrně kritizuje „porušení ukrajinské suverenity na Krymu“, ale zároveň již takticky varuje před plošnými sankcemi vůči Rusku.
Poslanec Vítězslav Jandák na adresu ministrů Zaorálka a Dienstbiera uvedl „Byli jsme zase papežštější než papež. Pánové mohou zvorat tolik věcí, že to svět neviděl. Mlčeti zlato,“
Stanislav Huml se dokonce svěřil s tím, že ukrajinskou vládu nepovažuje za legitimní, a dodal, že se mu nelíbí, že jsou v kabinetu „fašistické síly“. „Nemůžeme v jedné větě říkat, že vznikla legitimní vláda, i když pod hrozbou násilí, nátlaku a zbraní, a současně že referendum na Krymu nebude legitimní, když tam jsou ruská vojska. Když jsme byli schopni uznat Kosovo, musíme být schopni totéž udělat i s Krymem,“ dodal.
Nyní stejný názor vyjádřil i prezident Miloš Zeman, podle kterého po uznání Kosova není možné měřit dvojím metrem. Jediným řešením napjaté situace na Ukrajině a v její autonomní republice Krym jsou podle prezidenta Miloše Zemana svobodné volby. K plánům Západu uvalit sankce na Rusko kvůli situaci na Krymu Zeman zopakoval, že sankce ničemu nepomohou “Pokud jde o finanční pomoc, ta má smysl pouze tehdy, když je zajištěno, že nebude končit v černých děrách, respektive v kapsách oligarchů, což v této době ještě zajištěno není.”
Podotkněme, že o těchto postojích jsme na Protiproudu psali mezi prvními, a to v době, kdy byly pokládány málem za šílenství či velezradu. Také jsme přinesli petici, apelující na české politiky i média, jež během několika málo dní sesbírala již několik tisíc podpisů. Další stále přibývají.Rozumný Klaus, zarytá ODS
Rozumný a realistický postoj zaujal prezident Václav Klaus. Podle něj přispěly k aktuální situaci na Ukrajině Evropská unie a USA. “Lidé na Ukrajině si nezaslouží to, že se o zemi tak hraje. Připomíná mi to Jugoslávii před 20 lety. Byl tam také ze vnějšího prostředí vyprovokovaný tragický krvavý konflikt. A já mám strach, že právě něco podobného začíná právě na Ukrajině.“
Naopak předseda Senátu Milan Štěch na svém postoji trvá. Potvrdil, že nepojede na plánovanou návštěvu Ruska. Originální způsob podpory Ukrajiny zvolil ministr zemědělství Marian Jurečka, který včera před budovou úřadu na pražském Těšnově vyvěsil ukrajinskou vlajku.
Na protiruských pozicích setrvávají také lídři ODS. “Ukrajinské déja vu: jako bychom se vrátili o 50 let zpět, do doby kubánské krize. Nebo o 20 let zpět, do doby rozpadu bývalé Jugoslávie. V každém případě se z toho už vyvinula geopolitická krize světového významu a tudíž je to o jeden level výš, než na který dosáhne EU se svou bezzubou “soft diplomacy” v čele s nemožnou Ms. Ashton,” napsali na sociální síti.
Národní demokracie podpořila Rusko
Podporu Rusku dnes naopak vyjádřili představitelé Národní demokracie, kteří v dopoledních hodinách jednali s ruskými představiteli na Ruské ambasádě v Praze, kde předali podpůrný dopis adresovaný ruskému velvyslanci. Národní demokraté v něm vyjádřili podporu ruskému úsilí o zajištění pořádku a stability na Ukrajině.
“V současnosti je Rusko garantem rovnováhy v mezinárodních vztazích a sehrává nesmírně pozitivní roli například v Sýrii. Lze říci, že země, již v České republice zastupujete, je hlavní baštou proti agresivním útokům západních velmocí, které se v různých částech světa snaží prosadit nejen své ekonomické a politické zájmy, ale především svou zvrhlou ideologii,” napsali Národní demokraté ruskému velvyslanci.
Bude zajímavé sledovat, jak se budou politické a mediální “větrné proudy” otáčet i západně od našich hranic. Do této chvíle je situace stejná, jako byla u nás: politický i mediální mainstream věří, že pokud stokrát zopakujeme lež, stane se pravdou. Rozumnější jednotlivci však varují před primitivním přístupem k otázkám Ukrajiny.
Jedním z nich je i bývalý prezidentský kandidát a poradce dvou prezidentů, Patrick J. Buchanan. Ukazuje na nebezpečí současného kurzu a říká: NATO by znamenalo pro Ukrajinu a Gruzii asi takové záruky míru, jaké dal císař Franz Joseph Rakousku v roce 1914 nebo Britové polským plukovníkům v březnu 1939. Takové záruky míru vedly ke dvěma světovým válkám…
Buchanan: Obama by měl zklidnit jestřáby
“Od chvíle, kdy Vladimír Putin vyslal na Krym ruské jednotky, naši válkychtiví jestřábi chrlí oheň a síru. Komentáře většiny novin surfují na vysoko vzedmuté vlně rusofobie. Barack Obama by je měl zklidnit a zamyslet se nad tím, jak jeho předchůdci v Bílém domě v dobách studené války zvládali mnohem vážnější střety s Moskvou.
Když se v roce 1956 tankové divize Rudé armády rozjely proti maďarským bojovníkům za svobodu a zmařily celých 50 000 životů, Eisenhower nehnul ani prstem. Když Chruščov nechal vybudovat berlínskou zeď, John Fitzgerald Kennedy se rozjel do Berlína a pronesl tam projev. Když armády Varšavské smlouvy v roce 1968 rozdrtily Pražské jaro, Lyndon Baines Johnson neudělal nic. Když Moskva nařídila generálu Wojciechu Jaruzelskému skoncovat se Solidaritou, Ronald Reagan se odmítl vrhnout na Varšavu.
Washington Post nazval Putinův tah „nezakrytým aktem ozbrojené agrese ve středu Evropy.“ Copak je Krym středem Evropy? Výuka zeměpisu v našich školách je evidentně špatná, a tohle jsou důsledky.
Všichni jmenovaní presidenti neviděli v počínání Sovětů, ač velmi brutálním, žádnou hrozbu pro americké zájmy. Tušili totiž, že ve studené válce hraje čas pro nás. A historie prokázala, že měli pravdu.
Jaké zájmy mohou Spojené státy mít na Krymu? Žádné. Od dob carevny Kateřiny až po Chruščova patřil tento poloostrov Rusku. Obyvatelé Krymu jsou ze 60 procent etničtí Rusové. A jestliže si Krym odhlasoval odtržení od Ukrajiny, jaké morální důvody nás vedou k tomu, abychom jim toto právo odepřeli? Zvláště poté, co jsme celých 78 dní bombardovali Srbsko, abychom přivodili odtržení Kosova od Srbska.
Přesto Wall Street Journal popsal obsazení ukrajinských letišť ruskými jednotkami jako „blitzkrieg“, který „vnáší hrozbu války do srdce Evropy“, přestože Krym leží na východ od území, které jsme kdysi nazývali Východní Evropou. Tento významný deník se dožaduje vyslání letadlové lodi George W. Bush do východního Středomoří a válečných lodí Šesté flotily Spojených států do Černého moře.
Na Krymu USA zájmy nemají
Ale proč? Vždyť nemáme žádné spojenecké závazky, které by nás opravňovaly válčit s Rusy kvůli Krymu. Nemáme tam ani žádné životně důležité zájmy. Proč máme vysílat flotilu jen proto, abychom vypadali jako drsní chlapi, eskalovali celou krizi a riskovali fatální střet?
Washington Post nazval Putinův tah „nezakrytým aktem ozbrojené agrese ve středu Evropy.“ Copak je Krym středem Evropy? Výuka zeměpisu v našich školách je evidentně špatná, a tohle jsou důsledky.
Washington Post také naléhá, abychom dali Putinovi ultimatum: Vypadni z Krymu, nebo na vás uvalíme sankce, které mohou „potopit ruský finanční systém“!
Možná že bychom spolu s Evropskou unií mohli zmrzačit ruskou ekonomiku a přivodit krach jejich bank, ale bylo by to moudré? Co když Moskva zareaguje odepřením úvěrů Ukrajině, vyzve Kyjev k okamžitému splacení dluhů, odmítne kupovat ukrajinské zboží a zvýší ceny ropy a zemního plynu? V tom případě budeme my a EU odpovědní za totální kolaps země o rozloze Francie se čtyřnásobným počtem obyvatelstva, než má Řecko.
Jsou Angela Merkelová a celá EU připraveni převzít takové závazky, poté, co se rozhodli zachránit půjčkami před krachem Portugalsko, Irsko, Itálii, Řecko a Španělsko? Když se obrátíme k Rusům zády, co myslíte, na koho se jiného než na Čínu se asi mohou obrátit?
Putin jedná racionálně
Nevyzývám k tomu, abychom ignorovali, co se děje, ale abychom se tomu snažili porozumět a jednali z hlediska dlouhodobých zájmů Spojených států. Putinovo jednání, je možná znepokojující, ale rozhodně není
iracionální.
Demokracie v akci?
Dav shromážděný na Majdanu nastavěl barikády, válčil s policií klacky a Molotovovými koktejly, donutil řádně zvoleného presidenta Viktora Janukovyče k jedné kapitulaci za druhou, načež ho svrhl, vyhnal ho ze země, obžaloval ho z velezrady, zmocnil se parlamentu, znerovnoprávnil ruštinu a vyhlásil Ukrajinu součástí Evropy.
Američanům to snad může připadat jako demokracie v akci. Moskvě se to ovšem jeví jako puč zosnovaný v pivnici. Mimochodem, dokonce i západní novináři připouštějí, že na Majdanu byli neonacisté.
Etničtí Rusové na Krymu a ve východní části Ukrajiny museli přihlížet svržení presidenta, kterého si zvolili, a strany, kterou podporovali, stranami a politiky nepřátelskými vůči Rusku, s nímž oni mají hluboké historické, náboženské, kulturní a rodové svazky.
Záruky míru, vedoucí k válce
Přesto Putin velmi riskuje. Pokud Rusko anektuje Krym, žádná významná země ho neuzná za legitimní součást Ruska, a kromě toho může navždy ztratit zbytek Ukrajiny. Pokud by se pokusil odtrhnout a anektovat východní Ukrajinu, mohl by rozpoutat občanskou válku, a v důsledku i druhou studenou válku.
Čas nehraje nutně pro Putina. V tom má možná John Kerry pravdu.
Ale pokud jde o pokřik válkychtivých jestřábů, aby byly Ukrajina a Gruzie přijaty do NATO, znamenalo by to pro oba národy žijící hluboko v ruském prostoru asi takové záruky míru, jaké dal císař Franz Joseph Rakousku v roce 1914 nebo Britové polským plukovníkům v březnu 1939.
Takové záruky míru vedly ke dvěma světovým válkám, které možná jednou budou historikové považovat za definitivní úder pro západní civilizaci.”
