Břetislav Tureček
22. 2. 2014 zdroj Česká pozice
Miko Peled pochází z prominentní sionistické rodiny a sloužil v izraelské armádě, navzdory tomu dnes nazývá svou zemi rasistickým režimem.
Pochází z prominentní sionistické rodiny, navzdory tomu dnes nazývá svou zemi Izrael rasistickým režimem. O vlastním přerodu z elitního vojáka bojujícího proti Arabům v radikálního mírového aktivistu napsal Miko Peled (52) knihu The Generals’s Sohn: Joureny of an Israeli in Palestine (Generálův syn. Izraelcova cesta Palestinou).
Příznačné je, že se tato Peledova kniha prodává po tisících v angličtině, v Bejrútu se chystá její arabská verze, ale hebrejsky dosud nebyla zveřejněna. Mírový židovský aktivista Peled je každopádně přesvědčený, že z podpory Izraele jednou vystřízliví i evropští a američtí politici.
ČESKÁ POZICE s ním vedla rozhovor při jeho návštěvě Prahy, v němž třeba o vztahu Izraelců a Palestinců řekl: „I izraelské úřady pravidelně přiznávají, že do arabských komunit jde mnohem méně peněz než do židovských obcí, škol a infrastruktury. Diskriminaci se prostě nedaří ani izraelskému establishmentu kamuflovat. Možná se i navzdory tomu Arabům v Izraeli žije lépe než v nějaké arabské zemi, ale to pořád neznamená, že se k nim židovské vedení chová správně.“
ČESKÁ POZICE: Evropská unie, USA i OSN podporují řešení blízkovýchodního konfliktu vytvořením dvou států, tedy vedle Izraele také palestinského státu. Je to model, ke kterému se formálně hlásí i palestinské a izraelské vedení. Proč tedy prosazujete jednostátní uspořádání?
PELED: Realitou je, že už dnes jediný stát existuje. Izrael v roce 1967 zabral Západní břeh Jordánu a východní Jeruzalém i s jejich arabskými obyvateli a celé území historické Palestiny sám ovládá. Židé přitom mají výsadní postavení, ačkoli ani netvoří většinu obyvatel mezi Středozemním mořem a Jordánem.
„Současný izraelský systém je třeba demontovat stejně, jako byl v osmdesátých a devadesátých letech eliminován režim apartheidu v Jihoafrické republice“Prosazuji transformaci ve skutečnou demokracii, v níž tamní Izraelci i Palestinci budou mít rovnocenné postavení, budou podléhat stejným zákonům a ve volbách mít hlas o stejné váze.
ČESKÁ POZICE: Drtivá většina Palestinců žijících pod plnou izraelskou správou ve východním Jeruzalémě bojkotuje komunální volby. Vesměs odmítají izraelské občanství, anebo by jej stejně nedostali. Jak chcete přimět dva miliony Arabů na Západním břehu Jordánu, aby izraelské občanství přijali?
PELED: Arabové ve východním Jeruzalémě přece bojkotují izraelský systém, protože kdyby se do něj zapojili, jednak by jej legitimizovali, jednak by toho Izrael propagandisticky využil…
ČESKÁ POZICE: Když jsem před lety mluvil s Ehudem Olmertem, kdy ještě nebyl izraelským premiérem, ale starostou Jeruzaléma, tvrdil, že ho zástupy východojeruzalémských Palestinců prosí o občanství, ale přesnější čísla mi odmítl sdělit. Vy si myslíte, že by Palestinci ze Západního břehu zájem měli?
PELED: Tak jsem to rozhodně nemyslel. Bylo by absurdní se domnívat, že by Palestinci jen automaticky naskočili do současného izraelského politického systému a že by přijali občanství. Současný izraelský systém je naopak třeba demontovat stejně, jako byl v osmdesátých a devadesátých letech eliminován režim apartheidu v Jihoafrické republice (JAR).
ČESKÁ POZICE: Před pár lety průzkum veřejného mínění ukázal, že zhruba 77 procent izraelských Arabů, kteří mají izraelské občanství, by nevyměnilo Izrael za žádný z arabských států. Že jsou zkrátka v Izraeli spokojení…
PELED: To, že by nešli do jiné arabské země, však neznamená, že jsou v Izraeli spokojení. Samozřejmě, že se jim žije v Izraeli lépe než třeba v Saúdské Arábii. Ale to není kvalitou izraelského uspořádání, to je tím, že Izrael je oním pověstným jednookým mezi slepými. Přitom mnoho arabských obcí v Izraeli je na tom hůře než lecjaká vesnice na Západním břehu pod Palestinskou autonomní správou.
„Jen mezinárodní izolace a bojkoty všeho druhu Izraelce přimějí si uvědomit, že jejich privilegia už jsou neudržitelná“Vždyť i izraelské úřady pravidelně přiznávají, že do arabských komunit jde mnohem méně peněz než do židovských obcí, škol a infrastruktury. Diskriminaci se prostě nedaří ani izraelskému establishmentu kamuflovat. Možná se i navzdory tomu Arabům v Izraeli žije lépe než v nějaké arabské zemi, ale to pořád neznamená, že se k nim židovské vedení chová správně.
ČESKÁ POZICE: Kolik izraelských Židů vaši vizi jednoho státu podporuje?
PELED: Nula procent? Desetina procenta? Ale vážně. Je jasné, že Izraelci na zrušení svého výlučného postavení nepřistoupí dobrovolně. Bílí Jihoafričané se své nadvlády nad barevnými také nevzdali sami od sebe a ke zrušení rasistického systému přispěl až enormní tlak zvnějšku. Jen mezinárodní izolace a bojkoty všeho druhu Izraelce přimějí si uvědomit, že jejich privilegia už jsou neudržitelná.
ČESKÁ POZICE: Proč se ale k vašim idejím nehlásí třeba EU, kterou ostatně izraelská pravice obviňuje ze skrytého antisemitismu a jednostranné podpory Palestinců? Proč unie stejně jako USA a OSN prosazují dva státy?
PELED: To bych se měl ptás spíš já vás, Evropana. Mám jediné vysvětlení – na Západě působí nesmírně silné proizraelské lobbistické skupiny, které na politiky tlačí. Výsledkem je, že aktivity dotyčných politiků jsou jenom předstíráním činnosti, přičemž podstata problému se zametá pod koberec.Celé mírové rozhovory jsou k ničemu, nedotýkají se podstaty, ale zabetonovávají současnou situaci. Jsou tu ale také lidé, kteří dvoustátní uspořádání podporují z naivity.
ČESKÁ POZICE: Existuje teorie, že Izrael nemá největší kritiky či nepřátele v nežidovských odpůrcích, ale v Židech, kteří tuto zemi nenávidí. Leckoho by mohlo napadnout, že to sedí i na vás.
PELED: To bezesporu. Ale já na své nenávisti k represivnímu režimu nevidím nic špatného, spíš naopak! Všichni se přece shodnou v nenávisti k někdejšímu rasisitickému režimu v JAR, k vojenským juntám v Latinské Americe… Izrael je přitom něco podobného.
ČESKÁ POZICE: Arabové mají 20 států, Židé jediný. Ani tento častý argument proizraelských skupin vás nepřesvědčil, že by si Židé měli dosavadní charakter Izraele udržet?
PELED: Za touto argumentací je buď hloupost, nebo neznalost. Proč by právě Židé měli mít vlastní stát? Není rasistický už tento požadavek?
„Většina lidí žijících pod izraelskou kontrolou dnes Židé vůbec nejsou. Jak tedy můžeme mluvit o židovském státu?“Ale i kdyby ten argument byl pravdivý, pořád je tu jasný fakt, že většina světové populace Židů v Izraeli žít nechce. Podívejte se jen, co se dělo po druhé světové válce. Když osvobozovali Židy z koncentračních a vyhlazovacích táborů, tedy lidi, kteří přetrpěli tu nejhorší protižidovskou perzekuci, jen desetina se jich rozhodla odejít do Palestiny. Naprostá většina se vracela do svých zemí, nebo odešli třeba do USA.
Každopádně, jak už jsem říkal, většina lidí žijících pod izraelskou kontrolou dnes Židé vůbec nejsou. Jak tedy můžeme mluvit o židovském státu?
ČESKÁ POZICE: Možná i proto umírněný sionistický tábor prosazuje řešení dvou států, aby Židé měli ten svůj a Arabové si sami vládli v Palestině.
PELED: Nezlobte se, ale říkat umírněný sionista je protimluv. Je to podobné jako umírněný rasista. „Já jsem rasista, ale hodný a umírněný – oblékám se jako vy, mluvím jako vy, a vím, co ode mne chcete slyšet…“
V čem spočívá sionismus? V obsazení a kolonizování země obývané Araby a svezení co největšího počtu Židů z celého světa, aby se tam usadili. To je přece rasistické a nic umírněného na tom nemůžeme najít.
„Když se v Izraeli debata vychýlí za mantinely sionistického diskurzu, okamžitě končí. Kdo totiž takové kritické myšlenky zastává, bývá označen za antisemitu.“Žádná sionistická vláda neumožní vznik palestinského státu. Ano, politici o tom mluví, ale jaká je realita? Je to jen hra, Izrael je připravený Palestincům poskytnout nanejvýš nějaké enklávy s autonomní samosprávou. Podívejte se do archivů, co izraelští politici říkali v sedmdesátých a osmdesátých letech, když zakládali obrovská osadnická města na Západním břehu. Zcela otevřeně přiznávali, že jejich účelem je zmařit možnost, že by tam někdy vznikl arabský stát.
ČESKÁ POZICE: Váš dědeček, sionistický rabín Avraham Kacnelson, spolupodepisoval v květnu 1948 deklaraci izraelské nezávislosti. Váš otec Matti byl zase prominentním generálem v armádě. Oba tedy byli součástí establishmentu, který tolik kritizujete. Jste v kontaktu s těmito lidmi, bavíte se s nimi o politice?
PELED: Skoro vůbec. O čem bychom se mohli bavit? Podívejte, když se v Izraeli debata vychýlí za mantinely sionistického diskurzu, okamžitě končí. Kdo totiž takové kritické myšlenky zastává, bývá záhy označen za antisemitu a podobně. Jak se můžeme bavit? Oni mi ani nemohou říct, že nemám pravdu, protože realitu přece každý vidí. Problémem Izraele prostě je chybějící legitimita, a podobné debaty by to jen dál odkrývaly.
ČESKÁ POZICE: Nejste trochu radikální?
PELED: Co je radikálního na podpoře lidských práv? Co je radikálního na požadavku, aby palestinské dítě mělo k dispozici stejné množství vody jako židovské z vedlejšího kopce? Můj otec byl generálem v době, kdy armáda zabrala Západní břeh. I on dospěl k názoru, že s Palestinci musíme zacházet jinak, než se to dodnes děje. I já jsem hodně prozřel při službě v armádě.
ČESKÁ POZICE: Čeští zastánci Izraele často jeho kritiky umlčují argumentem, že židovský stát je nutné podporovat už proto, že je bezpečnostní hrází chránící Evropu před arabským či muslimským nebezpečím.
PELED: Takže rasistický režim má být tou hrází? Ale co je tím nebezpečím? Nerozumím tomu. Leda že bych přistoupil na rasistický koncept, že nebezpečím je islám a muslimové jako takoví.
„Palestinců je několik milionů, sebevražedných útoků bylo okolo dvou set. Vnímat je tedy všechny podle této malé skupiny je velmi zavádějící.“Jak sám víte, když přijedete na okupovaná území, pro Izraelce jsou tam velké červené cedule, kterými je izraelská armáda varuje před vstupem do palestinských samosprávných enkláv. Že prý je to nebezpečné. Ale v čem to nebezpečí spočívá? Když tam jezdím, pořád to nebezpečí hledám, ale nenacházím ho. Davy řvoucích dětí běhajících ze školy? Chaos na silnicích a nepořádek v ulicích?
Samozřejmě, že tam jsou extremistické skupiny, ale je možné a správné podle nich soudit celé společenství? Pokud ano, pak mám mnohem větší obavy z ozbrojených židovských osadníků a dalších radikálů, jež navíc evidentně podporuje izraelská vláda a kteří rozhodně nejsou žádnou odpadlickou skupinou na okraji.
ČESKÁ POZICE: Vaši neteř zavraždil před 16 lety v Jeruzalémě sebevražedný palestinský terorista. Nepřipouštíte, že tvrdší postup je někdy na místě?
PELED: Palestinců je několik milionů, sebevražedných útoků bylo okolo dvou set. Vnímat tedy všechny Palestince podle této malé skupiny je velmi zavádějící. I o Palestincích v izraelských věznicích se často paušálně mluví jako o teroristech. Velká většina z nich tam ale vůbec není kvůli jakémukoli násilí, ačkoli ozbrojenému palestinskému hnutí média věnují největší pozornost.
„Proizraelské skupině a různým lobbistům se podařilo vytvořit atmosféru, kdy každá důsledná kritika Izraele je označena za antisemitismus“Každopádně pokud se Izraeli jakýkoli palestinský odpor nelíbí, může jej sám zastavit. Hnutí odporu je přece reakcí na útlak.
ČESKÁ POZICE: Premiér Benjamin Netanjahu argumentuje, že zásadní ústupky by byly pro Izrael jako Mnichovská dohoda z roku 1938 pro Československo.
PELED: Izraelci dobře vědí, jak argumentovat nacismem a holocaustem při prosazování současné politiky. Přechod od represivního režimu, který drží pod okupací miliony lidí, k demokracii, ale přece nemůže světová veřejnost považovat za nějaký nesmyslný ústupek.
Proizraelské skupině a různým lobbistům se podařilo vytvořit atmosféru, kdy každá důsledná kritika Izraele je označena za antisemitismus. Jak ale potom budeme říkat zapálené podpoře Izraele, udržování Palestinců v druhořadém postavení? To je snad něco osvíceného? Lidé na Západě už si v těchto věcech musejí udělat jasno.
ČESKÁ POZICE: Takže kdybyste teď měl tady v Praze možnost promluvit s českým premiérem, o co byste ho požádal?
PELED: Aby vypověděl izraelského velvyslance z Prahy a stáhl toho českého z Tel Avivu. Aby jakékoli diplomatické styky podmínil ukončením blokády Gazy a propuštěním politických vězňů. Spolu s tím by měl po Izraeli požadovat skutečně demokratické volby pro veškeré voliče pod izraelskou kontrolou.
ČESKÁ POZICE: Už jsme mluvili o tom, že vaše myšlenky mají minimální podporu. To byste je tedy chtěl nějak Izraelcům vnutit nedemokraticky zvnejšku?
PELED: Někdy to tak bohužel musí být. Když nějaká skupina utiskuje jinou, je velmi malá pravděpodobnost, že prozře a změní své chování dobrovolně. Kdybychom čekali, až bílí Jihoafričané skoncují sami od sebe s apartheidem, Nelson Mandela by bezesporu zemřel ve vezění a rasismus zakotvený v zákonech by byl v JAR dodnes. K tomu je prostě třeba tlak zvnějšku – od mezinárodního společenství.
„Český premiér by měl po Izraeli požadovat skutečně demokratické volby pro veškeré voliče pod izraelskou kontrolou“Světové veřejné mínění se už přitom posunuje. V amerických univerzitních kampusech zvedají hlavu propalestinské a lidskoprávní skupiny a začínají velmi efektivně čelit proizraelským spolkům. Přibývá bojkotů osadnického zboží, stále více světových umělců se Izraeli vyhýbá.
Za nějakých deset patnáct let i mainstreamoví politici na Západě, kteří dnes tak vehementně vyjadřují podporu Izraeli, se k tomu nebudou hlásit a budou toho litovat.
ČESKÁ POZICE: Přesně před tím izraelské vedení varuje, že všechny ty výzvy k bojkotu mají Izraeli sebrat legitimitu.
PELED: Ano, mají pravdu, ale právě izraelský establishment je se svou politikou viníkem této situace. Řada izraelských vůdců a generálů patří před mezinárodní tribunál, a jsem přesvědčený, že se tam jednou ocitnou. Jistě se mnozí velitelé budou hájit, že jenom poslouchali rozkazy, to bývá běžný postup, podobně se před jeruzalémským soudem hájil i třeba strůjce holocaustu Eichmann.
Zatím jsou dnes ostrakizováni lidé, kteří vyzývají k bojkotu Izraele. Za pár let ale budou pyšní, že už dnes stáli na správné straně.
Miko Peled (52)
Vnuk rabína Avrahama Kacnelsena, který v roce 1948 spolupodepisoval izraelskou deklaraci nezávislosti. Jeho otec Matti Peled byl prominentním generálem izraelské armády. Sám Miko Peled sloužil ve speciálních jednotkách, dnes však patří k nejrazantnějším kritikům izraelské politiky. Tento mírový aktivista žije převážně v USA, kde dříve provozoval školu karate.
Tento rozhovor vznikl ve spolupráci České pozice a deníku Lidové noviny.
