16. 2. 2014 zdroj
Vstupenky na dnešní konferenci Nakrmení světa v Londýně stojí £695 – což je spolehlivý způsob k vyloučení malých rodinných farmářů, kteří vyprodukují 70% světových potravin.
Graciela Romero pranýřuje globální uchvacování půdy, potravinářství a zemědělství korporacemi. Tohle shromáždění není ale pro ty, co k tomu mají legitimitu, nýbrž pro ty s politickou a ekonomickou mocí k tomu, aby utvářeli systém globálního potravinářství.
Dnes uvidíte, jak The Economist protlačuje mnohamilionové podniky, jako je notoricky proslulé Monsanto, jehož hlavní výkonný ředitel ve vydání tohoto magazínu o londýnské konferenci Nakrmení světa 2014 sedí vedle zástupců OSN.
Nadpis pro letošní shromáždění této každoroční události vznáší otázku, zda se současná krize světového hladu – tj. více než 800 milionů hladovějících lidí – stane do roku 2050 katastrofou, protože tehdy se předpokládá, že světová populace dosáhne 9,6 miliardy lidí.
Řešení pouze od über-bohatých
Ovšem i přes to, že tolika lidí trpí chronickým nedostatkem potravin, tak ta konference zase jednou věnuje většinu svého prostoru tomu, co za řešení k potýkání se s touto krizí vyhlašují super-boháči.
Očekávalo se, že jen málo z těch stovek milionů světových malorolníků do toho bude mít co mluvit, pokud vůbec nějací – žádný div, když na minimální vstupenku je zapotřebí skoro £700.
S tím, že charitám a dalším se účtovaly ještě vyšší sumy, vyplývá z toho nevyhnutelný závěr, že tohle shromáždění není pro ty, kdo k tomu mají legitimitu, nýbrž pro ty, co k tomu mají politickou a ekonomickou moc, aby přetvářeli globální potravinový systém.
A samozřejmě je to prostor i pro velké pomocné agentury, aby se tu potloukaly a potřásaly si s těma rukama, které je živí.
Mocní leč nelegitimní
Tu moc umožňující předat své poselství na takovéto exkluzivní konferenci umožněné mezinárodními orgány a s vysoce profilovanými mediálními kanály nelze podcenit, podcenit spolu s tím ani fakt, že tato poselství nebyla zpochybněny hlasy, které by odhalily jejich nelegitimitu a zneužívání moci.
Ty útulné společné večeře mezi veřejnými a soukromými účastníky a ta jejich fóra pronikají všemi sférami. Drahé pokrmy a okázalé schůze byly pro ty diskuse o hladové chudině endemicky charakteristické, stejně tak i pro rokování o trvale udržitelném zemědělství a životním prostředí pro tu chudinu.
Nejenže takovéto přepychové rozhovory posloužily účelu ovlivnění tvůrců politik, ale i k utváření poselství obyčejným lidem, které dostanou skrze média.
A opravdu i na ta by šlo snadno nahlížet jako na součást propagandy korporací pomocí reklamy a lobbováním za jejich strategie.
Jsou to malorolníci, kdo krmí svět – nikoliv korporace
Tyhle konference na vysoké úrovni se doslova vyhýbají pojednání skutečné nerovnováhy v potravinářském systému. To ty miliony malorolníků produkují 70% světových potravin.
Ti ovšem zůstávají vyloučeni a zapomenuti při výměnách názorů, které ovlivňují jejich živobytí nebo se týkají toho, jak skoncovat s hladem na světě.
Kolik konferencí s posluchačstvem na vysoké úrovni je organizováno, aby propagovalo, natožpak prezentovalo širokou základu důkazů od vědců a milionů farmářů o pozitivním dlouhodobém dopadu technik jako je agroeckologie, které se potýkají s globální potravinovou ale i environmentální krizí?
Existují zákulisní mocenské vztahy uvnitř globálního potravinového systému, které neustále zhoršují světovou potravinovou krizi.
Tyhle Konference o nakrmení světa ztělesňují tu kontrolu a vlastnictví moci nad tímto systémem ze strany dominantních hráčů.
Nová vlna korporátního kolonialismu
Lze důvěřovat takovým korporacím jako Monsanto nebo Nestlé, které vydělávají ohromné zisky, že to ony se utkají s krizí potravinové bezpečnosti této planety? Proč jsou hlasy milionů malorolníků vyrábějících potraviny, mnohé z nich jsou ženy, vyloučit z reprezentace na takových konferencích?
Další událost o té samé otázce probíhala loni v létě, což byl summit o hladu za účasti Davida Camerona v londýnském ústředí potravinářského giganta Unilever.
Šéfové velkopodniků sdíleli stůl s vůdci vedoucích světových ekonomik z G8, aby rozhodli, jak rozdělit africké trhy, půdu a semena mezi svoje země a korporace jako Monsanto.
Cameron ignoroval apely africké občanské společnosti, aby zastavil novou vlnu kolonialismu s jeho £395 miliony britské pomoci penězi vydanými na podporu ohromných společností operujících na tomto kontinentu.
Sepisují globální potravinářskou politiku – kvůli svým vlastním ziskům
Loni v listopadu se Konference OSN o obchodu a rozvoji zúčastnili zástupci Světové podnikatelské rady pro trvale udržitelný rozvoj s jejími 200 největšími korporacemi jako svými členy včetně Monsanta.
Ty měly prostor a čas, aby diktovaly tón této diskuse o potřebách soukromých investic do rozvojových zemí, v němž se zavrhovaly otázky o environmentální devastaci a vyhánění celých komunit.
Nebo si vezměte zahájení Nové aliance pro potravinovou bezpečnost a výživu, kterou G8 zahájila v květnu 2012. To je investiční iniciativa soukromého sektoru, jejímž cílem je otevřít africké zemědělství pro nadnárodní agrokombináty pomocí národních ‚kooperačních aparátů‘ mezi africkými vládami, dárci a investory – aniž by se při tom přihlíželo k potřebám či přáním afrických rolníků.
Nazývají to ‚trvale udržitelným zemědělstvím‘ – je to ale jeho opak
Při takovýchto událostech není prostor, aby se kladly otázky nebo se vůbec pamatovalo na to, že ty drahé agrochemické balíčky prodávané indickým farmářům doženou tisíce z nich do neudržitelných dluhů a k sebevraždám těmi samými chemikáliemi.
Nebo taková Nestlé – Zabiják děťátek – jak to už odhalilo War on Want, nadále vyvolává nemoci a úmrtí propagací krmení z lahve a podvracením kojení z prsu v rozvojových zemích i pomocí nižší dostupnosti čisté vody.
Technická provedení protlačovaná Monsanto přes iniciativy jako Globální sklizeň a Nadace pro africké zemědělské technologie podporované britskou a US vládou se udávají a protlačují jako praktiky trvale udržitelného zemědělství, aby se tím posílila produktivita, obchod a rozvoj.
Ač jsou tyto dvě iniciativy předváděné, že jsou pro malorolníky v Africe, tak to presidenta Baracka Obamu neodradilo, aby zdůraznil, že skutečným přínosem iniciativy Globální sklizně je zvýšit dynamiku americkému obchodu a amerických farmářů.
Podpora potravinové suverenity pro chudé, nikoliv zisků pro bohaté
Pokud by lidé v pozadí debat o potravinové krizi opravdu chtěli řešit kořeny, z nichž vyrůstají příčiny těchto problémů, měli by odhalit soukromě vedené iniciativy prosazující korporátní prodeje a jejich kontrolu nad zdroji.
Je čas prosazovat a podporovat miliony producentů pracujících na pozitivních alternativách, jako je potravinová suverenita a agroekologie, které zabezpečí jak živobytí pro lidi, tak životní prostředí.
Veřejné orgány a vládní činitelé by měli jednat jako dohlížitelé nad veřejným zájmem, nikoliv tak, aby přiživovali zisko-nosné vztahy s korporacemi.
Zdroj: globalresearch.ca
Překlad: Miroslav Pavlíček
