Ivan David
18. 2. 2014 psáno pro První zprávy
Chvála trhu bez přívlastků, privatizaci úplně všeho a ještě štíhlejšího státu už zaznívá jen s intelektuálních rezervací. Většina reaguje shovívavým úsměvem nebo grimasou znechucení.
Je až příliš zřejmé, že pokračující závod ke dnu s neklesající vysokou nezaměstnaností neposkytuje společnosti příznivou perspektivu. Společenský úpadek je patrný všude, ať už oko spočine na kterékoli oblasti společenského života. Vidí ho všichni kromě pravověrné intelektuální rezervace. Zřejmě se postupně rozmnožili škarohlídi a “nepřejícníci” (V. Klaus). Otázkou zůstává, nakolik lze vítězství neoliberálních idejí v praxi korigovat či dokonce zvrátit. A chystá se k tomu vůbec nějaká nezanedbatelná síla? Existuje alespoň teoretická alternativa? Co všechno by se muselo změnit, aby byla reálná?
Žijeme v neoliberálním režimu, v němž je demokracie (lidovláda) redukována na formální procedury. Vládnou peníze. Ti, kteří je mají nebo jimi disponují, jako kdyby byli jejich.
Jaké oblibě se těší neoliberální ideologie?
Jakmile její apologeti vykročí z rezervace a publikují, despekt a kritické hlasy silně převažují nad sympatiemi. Kritici vystupují stále sebevědoměji, dokonce i když nejsou anonymní. Obhájci se stále více uchylují k opakování dogmat, ke křečovitosti, demagogii a někdy i k vulgarismům. O tom se může přesvědčit každý čtenář lidových komentářů na webových stránkách a blozích bez ohledu na jejich politickou orientaci. Jako příklad uvádím typické reakce na článek českého bruselského úředníka zde .
D napsal(a): Korupce jako příčina nedůvěry ve stát a politiky? Společnost založená na lži, podvodu a krádeži musí zcela zákonitě skončit katastrofou!
smutný napsal(a): Kdysi nám, dnes už naštěstí bezvýznamný člověk, tvrdil, že trh vše vyřeší a že pravidla jen zdržují a brzdí ekonomiku. A podle toho svého vidění budoval kapitalismus v Česku. Tak teď to máme!!
Yosif K napsal(a): A teď máme co pane socálistický skuhrálku? Máme pátou nejnižší nezaměstnanost v Evropě, daleko za sosálistickými experimentátory řeckem a španělskem, TO VÁS ASI MRZÍ?
17 napsal(a): Opět silně předpojatý článek, pokulhávající v logice… …Protože autor opětovně (dle mé maličkosti zcela programově) opomíjí druhou stranu korupčního jednání, tedy soukromý sektor. Který dle něj “si zákon vybrat nemůže a už vůbec ne to, zda ho bude dodržovat” – toto tvrzení neobstojí v realitě lobbyistických tlaků.
Často jsou dokonce zákony – jejich vznik, iniciován soukromou firmou (a nejde jen o problém zvaný Big Four), i když zde je střet zájmů již tak zjevný, že zjevnější ani nemůže být – soukromá firma radí státům s daňovými systémy, oceňuje jejich aktiva a doporučuje privatizaci – aby poté zastupovala privátní firmy při nákupu aktiv státu a radila jim s daňovou optimalizací (což je samozřejmě způsob jak obcházet zákony – komické je, když zde jsou obcházeny ty zákony, které poradenská firma pomáhala připravit), vytvářet zde podobné idylky, jaké tvoří autor je vědomou záludností či obrovská nevědomostí, obojí je špatné a nesvědčí ve prospěch objektivního popisu, který by měl být nadřazen touze spřádat různé hodnotící soudy.
Oprávněně velmi kritické nazírání na současný režim často vede k vlídné vzpomínce a někdy i ke glorifikaci minulého režimu bez rozlišení následováníhodného a zavrženíhodného.
K.V napsal(a): ….A pak už to jelo den po dni, rozvrat, korupce už téměř na každém kroku, ale lokajská média a hurá antikomunisti nás VŽDY překřičeli, že máme jásat nad svobodou a každá kritika byla považována za projev záludných starých struktur. Místo JASNÉ KORUPCE A ROZKRÁDÁNÍ JSME ŘEŠILI číhošťský zázrak, kdo ze zpěváků a herců něco řekl STB, jak to bylo se smrtí Masaryka, Miladu Horákovou, a kdo ještě ze slavných osobností byl agentem STB. Média běsní že Vondráčková zpívala s Alexandrovci, že Remek bude velvyslancem…
V Německu odstupují ministři za to že měli před 30 lety jako studenti plagiát v diplomce, v Británii za to že měl před30lety au pair kterou platil ze svého a nepřihlásil do oficiálního programu, u nás Drobil 3 miliardy, PROMOPRO 750 milionů – není překážkou v další politické kariéře.
patriot napsal(a): Například včera večer jsem v TV sledoval plkání senátora Štěcha a ódeesáka Stanjury na téma rekordní a stále rostoucí nezaměstnanosti. Jedná se o mor, který k nám zavlekli polistopadoví demokrati, který dnes ničí v této zemi 800 000 lidí a jejich rodiny, a o kterém každé malé dítě ví, že patří ke kapitalismu jako k velbloudovi hrby.
Ví to nepochybně i Štech a Stanjura, přesto hrají před veřejností jakousi hru na „řešení“, které nikdy nepřijde, protože v rámci dnešního systému prostě přijít nemůže.
franky napsal(a): Že by politici měli skládat účty občanům? Komu? Politici dnes skládají své účty těm, kteří je prostřednictvím voličů a svobodných voleb do těchto funkci “dostali”. Politici se dnes nezodpovídají občanům, ale médiím…
Občan napsal(a): Mladíče autore, zcela jistě nikomu neskládáte účty za svou (ne)činnost. Pokud něco poděláte, v nejhorším případě Vám Brusel neprodlouží kontrakt a otevřete si advokátní kancl v Praze. Takže co nám to tu vlastně vykládáte? Jaká je Vaše “accountabilita”?…V České republice se kultura skládání účtů, „accountability“, bohužel ještě neprosadila… JAKOU možnost vyžadování odpovědnosti po politicích mají občané kteréhokoli z členských států EU? PROČ jste v Bruselu v tomto směru ještě nekonali a nevytvořili legislativu umožňující něco takového?
1.dd napsal(a): “Ryba smrdí od hlavy”. Pokud nejste noc mladej, a nebylo vám v r. 1991 míň než 6 let, tak si určitě vzpomenete, kdo v ČR “zhasl” a “utíkal před právníky”. Více netřeba.
Čím co načáchlo, tím smrdí.
Kritizuje i papež…
Příliv kritiky je každodenní a obhajoba režimu chabá. Dalo by se tedy předpokládat, že k iniciativě vedoucí k překonání nepravostí chybí jen krůček. Ale není tomu tak.
U levice, se ve vztahu k neoliberálnímu režimu objevují zhruba tři hlavní přístupy:
1) Přijetí “strategií” pravice jako strategie vlastní. Například poslankyně levicové strany pokládá za levicové následující kroky k vytvoření pracovních míst: “daňové prázdniny, dotace, ekonomická diplomacie a podpora průmyslu” zde. Nejméně v prvních dvou krocích se v souladu s pravicovou teorií věří, že když se podpoří ekonomická motivace těch nahoře, něco ukápne dolů.
2) Víra v sílu aktivismu, petic, protestních shromáždění a pochodů. Akce mohou posilovat opozici pokud jsou silné a vytrvalé. Mohou být kontraproduktivní, pokud jsou chabé. Tyto formy jsou bezprostředně účinné jen tehdy, když je síla režimu nalomena ztrátou vnitřních opor a/nebo účinným zahraničním tlakem.
3) “Zasadíme tvrdý úder monopolům, když si budeme ředkvičky pěstovat sami.” Objevuje se množství iniciativ, které nepřekračují horizont lokálních a dílčích kroků, které jsou buď projevem intelektuální snivosti, nebo mají defenzivní charakter při faktické rezignaci na možnost hlubších změn.
Kritika zprava má zhruba trojí formu:
1) Víra v nutnost prohloubení a důslednější uplatňování neoliberálních zásad. Vyčítá režimu, že je měkký. Hlásá “návrat ke kořenům”.
2) Občanský populismus často přebírající typicky levicové návrhy jako je “přímá demokracie” a poukazuje na nespravedlnost a sociální důsledky režimu. Nejde o snahu překonat systém, ale získat pozornost a vzbudit naději. Ve své krajní formě “lidovém fašismu” s xenofobií a sociální demagogií režim změnit chce.
3) Moralizující kritika z náboženských pozic – někdy je i upřímná. Křesťanství má i morální a sociální rozměr, nejde jen o instituce bažící po moci a majetku. Navíc zhoršující se sociální situace ohrožuje víru lidí, kteří chtějí žít lidsky už na tomto světě.
“Pragmatická” pravice a “pragmatická levice” střídající se u moci, neoliberální režim nekritizují. Nechtějí měnit nic na jeho podstatě. přijímají ho a jen lehce modifikují jeho praxi prosazováním parametrických změn daní, úroků, sankcí, podpor… Vycházejí jednak z představy konce dějin, jednak z pohodlí přizpůsobení se systému. Takový přístup prosazují lidé, kteří by byli (nebo byli) stejně konformní za jakéhokoli režimu.
Je možné tento režim vylepšit?
Ano, ale jak dříve oznamovaly čistírny oděvů v případě neúspěchu: „Skvrny nelze odstranit bez narušení struktury látky“. Skvrny na struktuře látky, z níž je utkán současný neoliberální režim nelze odstranit bez narušení jeho podstaty. Je jasné, že stále více lidí “systém” odmítá. Tento “režim” si nepřejí. Nabídka v médiích je volbou z bezradnosti. Pravicové politology děsí, že vítězí “antisystémové strany” (pravicová kritika typ 2). Babiš není antisystémový, je produktem systému a pracuje podle jeho pravidel. Místo na politickém výsluní si koupil a bude pokračovat v privatizaci veřejného prostoru. Je tedy systémovější než systémové politické strany, které by chtěly zprostředkovávat moc mocným. Babiš zprostředkovatele nepotřebuje. Přispívá tak k uvědomění, že už skoro všechna moc pochází od oligarchů. Je to “přímá demokracie”.
Bez komplexního projektu, který nemůže být ani jen dílčí, ani lokální, není změna režimu možná. Projekt sám stačit nebude. Peníze oligarchů by musely být nahrazeny dobrovolnou prací tisíců lidí. Bude těžké je najít. Před několika desetiletími to možné bylo.
Současný režim způsobuje značnou nestabilitu. Proto nemůže představovat konec dějin…
