Lucie Amálie Sulovská
27. 2. 2014 zdroj zde
Lucie Amálie Sulovská komentuje nejen cenzorský atak čerstvě zvolené ombudsmanky na vlastního zástupce, ale všímá si i jejích požadavků na omezení internetu a svobody slova vůbec.
Zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček si dovolil vyjádřit svůj osobní názor k dění na Ukrajině. Nezaštiťoval se přitom názorem ombudsmanky, ani úřadu, který zastává. Jakkoliv si může někdo myslet (a například já si to nemyslím, což nejspíš nikoho nezajímá, na rozdíl od názoru Stanislava Křečka), že jeho názor je projevem naprosté idiocie, volat po nasazování náhubku je projevem idiocie dvojnásobné.
Pokud se toho ovšem dopustí člověk zaštiťující se titulem “veřejný ochránce práv”, pak je to o to smutnější. K čemu všemu tedy pan Křeček dle ombudsmanky Šabatové nesmí vyjadřovat svůj názor? K událostem na Ukrajině? K vládě Vladimira Putina? K Evropské unii? K výsledkům hokeje?
Z komunisty disidentem
Anna Šabatová je dcerou komunistického funkcionáře Jaroslava Šabaty, který před svým prohlédnutím, kdy se v šedesátých letech zařadil mezi příznivce reformního křídla KSČ, což se později ukázalo jako výrazně politicky nevýhodné a ze strany byl vyloučen, působil jako profesor marxismu-leninismu a podílel se na vyhazovech studentů, kteří po únorovém převratu, ať už z důvodu svého přesvědčení nebo třídního původu, mohli pokračovat maximálně k lopatě.
Za své rodiče ovšem nikdo není odpovědný, navíc Jaroslav Šabata se za normalizace stal disidentem, dokonce politickým vězněm, který za svoje názory strávil několik let ve vězení. Těžko říct, jaký byl v té době jeho náhled na svobodu projevu, respektive tedy hlavně svobodu po projevu. Nejspíš by ovšem nesouhlasil s tím, aby společensky nepohodlné názory byly potírány, cenzurovány či jinak „regulovány“.
Ve jménu veřejného blaha
O to pozoruhodnější je rozhovor Anny Šabatové (tehdy ještě „jen“ bývalé šéfky helsinského výboru) ze dne 15. září 2013, kde Anna Šabatová otevřeně volá po cenzuře internetových diskusí. Cituji:
„Společnost je hodně frustrovaná a bohužel se vybíjí velmi nevhodným způsobem. Například nechápu, že neexistuje žádný dostatečně účinný mechanismus kontroly příspěvků k diskusím na internetu. Komentáře by měly být regulovány a ty nevhodné smazány.“Čtěte také: Bít, či nebít? Současné školy vychovávají především Uječené „jámámsvojepráva“. V jejich rukou bude naše budoucnost
Zatímco s první větou se dá bez výhrad souhlasit, zbytek je pouze totalitářský žvást, který se zaštiťuje jakýmsi “veřejným dobrem”. Ostatně jako vždy, protože v dějinách snad nebylo zla, které by nebylo oficiálně zaštítěno veřejným zájmem. Jakékoliv omezení svobody člověka se dá odůvodnit veřejným zájmem, chápeme-li člověka jako bytost, jež je sama sobě a lidem okolo sebe nebezpečná.
Bezpečné otroctví
Obhájíme tak zákaz domácího vzdělávání, nošení zbraní, kouření, příkaz k očkování dětí, cenzuru internetu – cokoliv. V konečném důsledku však všechna tato opatření z člověka dělají rukojmí státu, který ví nejlépe, co je mu prospěšné. Děti se tak stávají jeho majetkem, dospělý člověk je stále více a více závislý na státním aparátu. Jistě, má to svoje výhody. Svoboda je riskantní, zatímco otroctví je bezpečné.
Budoucí ombudsmanka v témže rozhovoru pokračovala a své fantazie vybičovala do nebeských výšin:
„To se týká všech debat šířících nenávist. Hovořím i o kritice vůči osobnostem, které zemřely. Podle mě je to naprosto iracionální. Z nějakého důvodu zřejmě existují lidé, kteří mají potřebu psát nenávistné a často lživé články, a nikdo jim v tom nebrání..“
Svoboda?!
To je šokující, že nikdo nebrání lidem říkat své názory, že? Co se týče lživých článků, jedná se o nonsens, jelikož pomluvu přece řeší přestupkový i trestní zákon.
Přijde mi sice nechutné, že britští socialisté dodnes neodpustili Margaret Thatcherové zrušení dodávek mléka zdarma pro děti ve školách. Že po její smrti se do té „čarodějnice“ pustili a neváhali dokonce oslavovat její smrt, což je projevem největší možné lidské ubohosti. Nevidím však důvod brát jim svobodu vyjádření a uměle vytvářet modlu, na níž je legitimní mít pouze jeden jediný správný názor. Zdravá část společnosti jejich formu vyjádření znechuceně odmítne. Jde o jakousi samoregulaci, přirozenou odezvu. Nestane-li se tak, je „cosi shnilého ve státě dánském“, což je ovšem naprosto neřešitelné potíráním a cenzurou.
Není náhoda, že principy svobody jsou nejméně pochopitelné pro ty, kteří je údajně mají hájit.
