11. 2. 2014 zdroj Osacr
Zatímco svět se zájmem sleduje dění na Ukrajině, pohřeb Nelsona Mandely či podobné malichernosti, ateisté jsou na Zemi vybíjeni jako dobytek na jatkách. To však dlouhodobě, už několik tisíc let, nikoho netrápí.
Tedy, téměř nikoho. Organizace International Humanist and Ethical Union (IHEU) před pár dny vydala novou ročenku „Freedom of Thought Report 2013,“ ve které monituruje stav diskriminace ateistů a nevěřících po celém světě. IHEU tuto záslužnou činnost, totiž vydávání ročenek, započala v loňském roce. A právě v porovnání s rokem 2012 jsou aktuální data mimořádně znepokojivá – zatímco loni na světě existovalo 7 zemí, jejichž právní řády trestaly ateismus smrtí, letos se jich v analýze IHEU objevuje již 13. Celkově existuje 55 zemí, ve kterých je ateismus trestán vězením či pokutami. Pro mnohé možná bude velkým překvapením, že řada z těchto zemí leží i v Evropě.
Afghánistán, Írán, Jemen, Malajsie, Maledivy, Mauritánie, Nigérie, Pákistán, Katar, Saúdská Arábie, Somálsko, Spojené Arabské Emiráty a Súdán. Všechny uvedené země jsou islámské (v Nigérii tvoří muslimové pouze polovinu populace) a všechny (kromě Malediv) trestají odpadlictví od islámu smrtí. „Turistický ráj“ Maledivy zachází dokonce ještě dál – každý občan Malediv musí být muslim a jakékoliv jiné (ne)náboženské vyznání je u občanů tohoto turistického ráje trestáno smrtí. V Pákistánu se pak trest smrti vztahuje navíc i na akt rouhání, což je mimochodem novinka, jelikož až do prosince letošního roku bylo rouhání trestáno „jen“ doživotním vězením. Kromě Pákistánu pak rouhání smrtí trestají i v Saúdské Arábii a Íránu.
Tyto země tedy trestají samotné „bytí ateistou“. Daleko více je však rozšířena kriminalizace projevů ateismu, rouhání či kritiky náboženství. A může se to zdát v roce 2013 neuvěřitelné, ale v celkem 55 zemích jsou tyto projevy trestány, přičemž ve 39 z nich jsou trestány vězením. V drtivé většině těchto zemí je pochopitelně ateistům zamezen přístup k veřejným funkcím a další věci, což se však děje například i v USA, které formálně ateismus netrestají. V Ústavách Arkansasu, Jižní Karolíny, Marylandu, Mississippi, Severní Karolíny Tennessee a Texasu totiž najdeme pasáže, které zakazují ateistům vykonávat veřejné funkce.
Drtivá většiny zemí, jež kriminalizují ateismus či kritiku náboženství, je mimoevropských. Těžko však jako humanisté a ateisté můžeme očekávat, že se celosvětový trend nějakým způsobem obrátí k lepšímu, když i ve „vyspělých evropských demokraciích“ platí zákony, které posílají lidi za jejich ateismus, rouhání či kritiku náboženství do vězení. Pojďme si tyto země, ostudu Evropy a civilizovaného světa, představit: Černá Hora, Dánsko, Irsko, Island, Malta, Německo, Polsko, Rakousko, Rusko, Řecko. Černá Hora, Irsko a Rakousko kritiku náboženství a rouhání trestají „pouze“ pokutami či různými sankcemi. Ovšem Dánsko, Island, Malta, Německo, Polsko, Rusko a Řecko trestají tyto „přečiny“ vězením. A pokud se podíváme na další země západního civilizačního okruhu, můžeme připočíst ještě Austrálii a Nový Zéland – v Austrálii platí pokuty, na Novém Zélandu si za svou kritiku náboženství můžete jít sednout až na 1 rok pěkně do chládku.
Ano, a ono se to skutečně děje. Vynechme Rusko, jakožto notoricky známý případ. Ovšem věděli jste, že na Islandu můžete za rouhání či kritiku náboženství skončit až na 3 měsíce ve vězení? Že v Dánsku si za tyto zločiny půjdete sednou na 4 měsíce? A na Maltě na 6? V Polsku Vás za to dle platné legislativy mohou zavřít dokonce na 2 roky. Pojďme dál, zbývá nám Řecko a hlavní evropský demokratický lídr, motor Evropské unie, Německo. Je to neuvěřitelné, ale v obou těchto zemích hrozí za rouhání a kritiku náboženství až 3 roky ve vězení, přičemž obě tyto země tresty skutečně uplatňují, respektive tuto legislativu používají proti kritikům náboženství. Jak by také ne, když se jedná o záležitosti, jež jsou přímo v právních řádech daných zemí. Tak například u Německa se jedná o článek 166 trestního řádu: „Kdokoliv veřejně nebo prostřednictvím šíření spisů uráží obsah nějakého náboženství či víry spojené s určitou filosofií života způsobem, který je schopen narušit veřejný klid („public peace“), bude potrestán odnětím svobody na ne více než tři roky či peněžitým trestem.“ V řeckém právním řádu se pak dokonce mluví zcela konkrétně o rouhání a urážce Boha (článek 198 trestního řádu) či o rouhání se vůči Řecké ortodoxní církvi (článek 199). Za rouhání se vůči Bohu hrozí 2 roky vězení, za rouhání se vůči svatým věcem 3 měsíce a za rouhání se vůči Řecké ortodoxní církvi 3 roky. U Islandu jsem uvedl, že můžete dostat až 3 měsíce a to konkrétně za „ponižování náboženství“. Kromě toho si však na Islandu, který se dnes těší, zejména mezi mladými lidmi, takové popularitě, můžete jít sednout rovnou na 3 roky a to v případě, že se dopustíte verbální (ano, skutečně pouze verbální) urážky nějaké náboženské skupiny.
Pomyslné prvenství si tedy nepochybně odnáší Maledivy, jakožto nejméně tolerantní a nejxenofobnější stát na světe. Na Maledivách jednoduše nelze být nemuslimem, aniž byste přitom dle platné legislativy nezemřeli. V článku uvedené evropské státy si pak odnášejí mimořádnou ostudu. V některém z dalších článků se na všechny země, spadající pod západní civilizační okruh, jež trestají kritiku náboženství či rouhání, podíváme podrobněji.
Abychom skončili alespoň trošku pozitivně, je třeba na závěr uvést také seznam zemí, které si od IHEU vysloužily hodnocení „free and equal,“ což znamená, že v těchto zemích existuje naprostá náboženská svoboda a naopak neexistuje žádná náboženská perzekuce, nebo alespoň nejsou známy žádné takové případy a zároveň tyto země nemají (na rozdíl od Německa a Islandu) v platné legislativě žádné protirouhačské zákony. Seznam Vás možná překvapí (řazeno abecedně), ale je tomu skutečně tak: Belgie, Benin, Fidži, Japonsko, Jižní Korea, Kiribati, Nauru, Niger (ryze muslimská země), Nizozemí, Sierra Leone a Taiwan. Upozorňuji však, že se jedná skutečně pouze o kritérium náboženské svobody – např. v Beninu je kriminalizována homosexualita atp.
