22. 2. 2014 zdroj zde
Ukrajina má velké zásoby plynu, který je možno získat frakováním. Západ už zde pilně těží, kontrakty pohybují v řádu 7 miliard dolarů. A nyní by k tomu dostal skoro zadarmo i plynovody.
Revoluce slavně zvítězila: Tymošenková obviněná z korupce je na svobodě, bývalý násilník Janukovyč, který si koupil hlasy, je zase bez funkce. Kyjev ovládly neofašistické ozbrojené gardy místo úřadů a policie. Ale protože to nejsou ani komunisté ani Putinovi lidé, tak to EU nevadí a udělalo z nich demokraty. Na Majdanu postříleli při hlavním zásahu kde koho, mimo jiné i nějaké Gruzínce, Čečence a ti zase na oplátku se zdejšími neofašisty zabili několik desítek policistů. Ti předtím nesměli použít střelné zbraně, proto měli tolik mrtvých. Regiony se rozdělily na prozápadní a na proruské. Nyní se uvidí, zda se udrží pohromadě “stát” Ukrajina vyrobený do nynější podoby Stalinovým dekretem v roce 1954. Tento dekret k poválečným, původně polským oblastem, připojil i ruský Krym.
1. Boj o zemní plyn
Ekologicky slušné státy EU kromě Polska a Velké Británie zakázaly nebo zásadně omezily frakování, protože si nechtějí otrávit zemi a vodu pro další generace. O tomto nebezpečném způsobu těžby zemního plynu a ropy jsme psali v mnoha článcích, klikněte si na heslo “frakování”. Ukrajina má velké zásoby plynu, který je možno frakováním získat. Podívejte se na tuto mapu rozložení zásob.
A nezapomeňme, že kromě ruského “daru” Ukrajině (viz článek Ukrajinští bojovníci za svobodu se mohou ohřát u zlevněného ruského plynu) by západní společnosti kasírovaly Ukrajince ve světových cenách. Viz horní graf celkové kontroly těžby a distribuce plynu a růst cen. Další graf ukazuje, že je třeba privatizovat, a to rychle. Stát, tj. proruský Janukovyč, kontroloval většinu těžby a distribuce.
2. Tzv. “Third Energy Package” EU a obavy Rusů
Gazprom byl na Ukrajině vůči EU v ideální pozici. Fakticky mu patřila jak distribuce plynu tak i jeho produkce. Jenže nová doktrína EU, tzv. Third Energy Package správně v občanském zájmu rozdělila distribuci a těžbu či produkci energie. Je to jedno z mála pozitivních opatření EU, které slouží k rozbití monopolu těžařských a energetických společností.
Gazprom by tedy byl připojením nové Ukrajiny k EU bitý dokonce dvojnásobně. Nyní má monopol na výrobu a na distribuci plynu. Pokud by ovšem západní společnosti začaly plundrovat Ukrajinu frakováním (k čemuž by jistě došlo), pak po připojení Ukrajiny k EU skrze asociační a další dohody (např. přidružené členství) by Gazprom byl povinen jednat podle EU zákonů. To znamená, že by musel poskytnout plynové sítě i dalším těžebním společnostem a nemohl by na ně uplatňovat dosavadní monopol skrze proruskou vládu dnes již politicky mrtvého Janukovyče.
3. Kolonizace Ukrajiny
V předešlém článku nazvaném Ukrajinský gambit: koloniální EU versus imperiální Ruskojsme analyzovali důvody, proč EU a USA podporují finančně a politicky neofašistické strany. K jejich působení na Ukrajině a kolaboraci se Západem viz článek Po Ukrajině se šíří stejné paramilitantní plakáty jako byly v Egyptě. V analýzách chyběla jedna důležitá okolnost západního a ruského zájmu o tuto zemi, kterou jsme nyní doplnili.
Takže ve hře je nejen velká bitka o ukrajinskou černozem, ale také boj o zemní plyn a jeho distribuci ukrajinskými plynovody do západní Evropy. Zdejší frakování klidně může otrávit všechny Ukrajince dohromady a zamořit zemi pro následující generace. Milé a demokratické EU by to zajímalo asi stejně jako stav demokracie za předešlých zkorumpovaných prozápadních vlád, které k ní ovšem byly relativně vstřícné. Zato dovoz laciného plynu již rentabilizovanými plynovody z dob socialismu až do Evropy, to je jiná, řekněme neoliberálně-kapitalistická lahůdka. Proto se vyplatí financovat nějaké ty “bojovníky za svobodu” a podporovat zkorumpované politiky typu Tymošenkové. Tento scénář se nijak zvlášť neliší od západní podpory terorismu v Sýrii, viz seriál “fakta o Sýrii”.
