Tereza Spencerová
13. 2. 2014 zdroj zde
Povzbuzeni úspěchem švýcarského referenda, které v neděli rozhodlo o přísných kvótách pro přistěhovalce ze zemí EU, se k podobnému kroku chystá také norská Pokroková strana (FrP), která je součástí konzervativní vládní koalice.
Neřešil bych problém zaváděním kvót, ale idea referenda k této otázce je zajímavá a Norové by referendum o imigraci mít měli,“ prohlásil mluvčí FrP pro otázky imigrace Mazyar Keshvari pro deník VG. „Jsem si celkem jistý, že podpora zpřísnění imigrace do Norska je ve všech politických stranách,“ konstatoval politik, který je sám potomkem přistěhovalců z Íránu.
Proti imigraci pravidelně vystupují krajně pravicová hnutí po celé Evropě, nicméně FrP je první evropskou vládní stranou, která švýcarské referendum podpořila. V dvoučlenné vládní koalici ale shoda nepanuje: „Budou z toho problémy pro švýcarský byznys a ekonomiku, které měly až dosud z imigrace v rámci EU prospěch, stejně jako Norsko,“ prohlásil norský ministr pro evropské záležitosti Vidar Helgesen. „A bude zajímavé sledovat, jaké důsledky to bude mít pro švýcarské vztahy s EU,“ dodal ministr, jehož země členství v EU odmítla v referendu už dvakrát.
Mazyar Keshvari nicméně namítá, že přistěhovalectví až tak prospěšné zase není: „Litevci a Poláci, kteří sem přijíždějí za prací, rychle zjistí, co vše tady mohou mít zadarmo, včetně zdravotní péče a sociálních benefitů, a tak rychle přivážejí i celé své rodiny.“
Otázka přistěhovalectví je vyhrocená i ve Velké Británii. Vláda premiéra Davida Camerona ostře vystupuje proti imigrantům převážně z balkánských členských států EU, přičemž ještě na sklonku minulého roku strašila, že od 1.ledna, kdy vypršela zákaz práce pro lidi z nových členských zemí, britské ostrovy zaplaví „vlna“ bulharských a rumunských migrantů. Tato politika přitom nemá oporu ve faktech – jak konstatoval eurokomisař pro zaměstnanost Laszlo Andor, žádná „vlna“ se nekonala, a co víc, agentura Reuter´s připomíná, že „příchod Východoevropanů britské ekonomice pomohl, navýšil tamní hrubý domácí produkt, stejně jako odvody do fondů sociálního pojištění.“ David Cameron a další britští politici tak jen „podlézavě“ ustupují xenofobii, shrnul antiimigrační rétoriku Londýna Laszlo Andor. „Politici by měli být zodpovědní natolik, aby svá slova opírali o fakta a nevycházeli vstříc předsudkům a v horším případě xenofobii,“ konstatoval podle deníku The Independent. A britský politolog John Wight na RT dodává, že se vláda aktuální xenofobií jen snaží zastřít důsledky neoliberální politiky: „Na počátku roku 2014 je Británie jednou z nejnerovnějších společností ve vyspělém světě, v níž každé třetí dítě žije v chudobě, miliony lidí v zimě nemají na topení a vzrůstá počet potravinových bank, které pokrývají stále větší poptávku. Tento stav ale nemají na svědomí imigranti nebo imigrace. Je to výsledek bující chamtivosti, které zničila britskou společnost během posledních třech dekád.“
Nacionalismus na vzestupu
Švýcaři v těchto otázkách přešli od úvah do praxe, když v neděli v referendu těsnou většinou (50,3 procenta) schválili zavedení kvót pro imigranty ze zemí EU. Rozhodnutí zastavit „masové přistěhovalectví“, jak problém označují krajně pravicoví iniciátoři referenda ze Švýcarské lidové strany/Demokratické unie středu, je snahou „uchovat hospodářský úspěch země v době, kdy rostou obavy z ekonomického poklesu“, shrnuje německý týdeník DerSpiegel. Připomíná ale, že Švýcarsko enormně profitovalo právě z otevřených evropských hranic a z přílivu kvalifikovaných zahraničních pracovníků. Evropská unie se tak stala největším obchodním partnerem Švýcarska, o to je výsledek referenda překvapivější. „Ti, kdo mají mnoho, mají i mnoho, co mohou ztratit,“ vysvětluje Der Spiegel. „A vyhlídka na to, že by se Švýcaři měli o své franky dělit s imigranty, rychle přerostla v existenciální strach. Jen s mírným přeháněním platí, že ze Švýcarska by toho moc nezbylo, kdyby tamní životní úroveň měla klesnou na úroveň Němců, nebo Bože chraň, Francouzů či Italů.“
Výsledek referenda neznamená, že hranice Švýcarska bude náhle uzavřena a že němečtí lékaři, portugalští stavební dělníci a italští číšnici budou muset okamžitě pryč. Vláda má nyní tři roky na to, aby zavedla požadavky referenda do praxe, přičemž ale už z prvních odmítavých reakcí Bruselu naznačují, že Unie v tomto ohledu žádné velké ústupky Švýcarům dělat nebude. Ohrožené tak budou i další návazné smlouvy mezi EU a Švýcarskem, jako je volný pohyb v rámci schengenského prostoru a prvními obětmi přehodnocení unijních vztahů se Švýcarskem budou oblasti letecké dopravy, zemědělství, výzkumu a energetiky. „Je to bizarní: Švýcaři betonují svou hranici ze strach z ekonomického poklesu, ale zaplatí za to podle všeho vysokou cenu,“ míní Der Spiegel.
Volný pohyb osob je jedním z hlavních pilířů Evropské unie, nicméně ekonomická krize výrazně oživuje vesměs pravicové nacionalistické síly, jimž je právě tato politika trnem v oku. Švýcarské referendum tak už uvítali britští izolacionisté ze Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP) nebo francouzská Národní fronta. Nelze vyloučit, že se právě volný pohyb osob v rámci EU v dohledné době stane uměle udržovaným výdobytkem bruselských politiků, zatímco na národní úrovni tradičních unijních států bude tato norma vnímaná značně nepřátelsky. Jak například konstatoval německý deník Süddeutsche Zeitung, „kdyby o imigraci mohli hlasovat Nizozemci, Němci nebo Francouzi, výsledek by podle všeho nebyl o moc jiný než ve Švýcarsku.“
Otázkou samozřejmě je, zda právě cizinci opravdu nesou vinu za ekonomické potíže a za silný pocit rozčarování z existujícího stavu, nebo jestli jsou jen snadným zástupným terčem bujícího a často iracionálního nacionalismu v jednotlivých zemích. Čímsi hodně podobným už si Evropa kdysi prošla…
