Ivan David
25. 2. 2014
Hlavní česká média (zejména Česká televize) již přestávají plnit svoji úlohu úspěšných vymývačů mozků. Ztrácejí důvěru.
Kde jsou ty doby, kdy po masivní kampani následovala anketa zjišťující názory obyvatelstva, která potvrzovala úspěch mediální masáže a prohloubila její účinek… Probíráme-li se dnes médii, těžko nám může uniknout propastný rozdíl mezi “oficiální propagandou” týkající se například postoje k jednotlivým stranám konfliktu na Ukrajině na jedné straně a naprosto převažujícími názory na internetových stránkách mimo “hlavní média” a v diskuzích pod články na straně druhé. Zajímavé je, že už se nejedná o pravolevou dichotomii. I pravicové portály, jako například “Neviditelný pes” přinášejí kritický pohled na ukrajinské události zásadně odlišný až protikladný ve srovnání s propagandou vedenou hlavními médii v čele s Českou televizí. Divákům, posluchačům a čtenářům nemůže tento fakt uniknout, neboť je příliš nápadný. Tendenčnost z vysílání a zpráv “veřejnoprávních” a hlavních komerčních médií čouhá jako sláma z bot. Názorový rozdíl je tak velký, že lidem příliš brání v jejich přirozené tendenci ztotožnit se s autoritativně podávanými komentáři maskovanými jako zprávy. Vedení médií zjevně sází na domněnku, že “stokrát opakovaná lež se stává pravdou”. Pozornosti nemůže uniknout ani zjevné zamlčování důležitých událostí, které v době, kdy aktivní část občanů hledá zprávy na internetu, je málo účinné.
Kdeže loňské sněhy jsou…
Propagandistické stereotypy z devadesátých let jsou směšné a léta desátá nepřinesla věrohodné ideje překrývající osobní zkušenosti a prožitky občanů, mezi nimiž roste nespokojenost s vývojem, ať už hledají východiska zleva nebo zprava. Těsně polistopadoví politici dávno ztratili autoritu. Současní ji v dostatečné míře neměli a mít nebudou. Je na ně spolehnutí, že řešení nevymyslí.Nestačí ovládat země a kontinenty ekonomicky a mocensky včetně hlavních médií. To postřehl i Jakeš. Ač měla KSČ ústavně zakotvenou vedoucí úlohu a ovládala orgány státní moci i všechna média, podstatné nakonec bylo, kolik lidí jí opravdu důvěřuje. To je z mocenského hlediska důležitější nežli to, hlásá-li pravdu nebo lež. V sedmdesátých letech mi jeden kolega (člen KSČ) jako nestraníkovi svěřil, že v Rudém právu píší pravdu. Tou pravdivou informací je datum. Jsou tam ale i informace, které možná pravdivé nejsou. To je předpověď počasí. Všechno ostatní je velmi nevěrohodné.
Politici opět spoléhají na zázrak
Vidíme to, co před rokem 1968 i před rokem 1989. Režim ztrácí důvěru a autoritu. Je hezky vidět, že politici ve své většině sice nekomunikují s veřejností, zato pečlivě čtou “přehledy tisku”. Chovají se pak jako by jejich výroky souzněly s většinovým míněním veřejnosti. Jsou mu ve skutečnosti na hony vzdáleni. Zřejmě spoléhají, že postačí pevná pozice na vrcholu hierarchie ve vlastní straně a také na to, že jim to tam voliči opět “naházejí”. Zapomínají, že největší strana- strana nevoličů a tápajících- může najít svého vůdce. Nemohou se spolehnout, že je bude potřebovat do koalice.
Hlavní média jako kůl v plotě?
