Dvojí metr Bradáčové

Pavel Letko
18. 2. 2014 zdroj zde
Co kdyby nám Rittig zamával ze Seychel, Baham, či kdoví odkud? A stejná Bradáčová tvrdí, že více jak roční vazba pro Ratha a spol. je naprosto v pořádku.
Státní zástupkyně Lenka Bradáčová se nejspíš zamilovala. Jinak si nelze vysvětlit, že nepožadovala vazbu „za legalizaci výnosů z trestné činnosti“ pro Rittiga a spol. Občan Monackého knížectví a jeho čtyři kamarádi jí prostě natolik okouzlili, že na jejich slovo, poctivost a charakter vsadila svojí kariéru ve službách státu. Ta by samozřejmě mohla pokračovat jinde a jinak, jak dokazuje případ třeba bývalého státního zástupce pana Rampuly. Takovými úvahami a spekulacemi bychom ovšem velmi předbíhali událostem, nehledě na to, že paní Bradáčová má jistě větší cenu jako vrchní státní zástupkyně, než jako další obhájkyně pana Rittiga, po boku Rampuly a dalších doktorů práv.
1. Rath je nebezpečný, Rittig si může dělat, co chce.
Nepředbíhejme tedy tolik a podívejme se, co by se stalo, kdyby nám Rittig nebo někdo z jeho přátel zamávali ze Seychel, Baham, či kdoví odkud. Případně by vůbec nemávali a jen prostě zmizeli z dosahu ramene spravedlnosti po česku jako Krejčíř. Nu, v takovém případě by to na pochvalu pro paní Bradáčovou opravdu nevypadalo. Zvláště proto, že nás ještě před několika měsíci ujišťovala, že více jak roční vazba pro doktora Ratha, Kotta a Pancovou je naprosto v pořádku. Doporučuji shlédnout alespoň první tři minuty rozhovoru Bradáčové s moderátorkou Drtinovou.
Tam Bradáčová hezky vysvětluje, proč nestačí Rathovi a spol. vzít pas. Podle ní totiž obava z útěku trvala jako důvod vazby i nadále. Obava z útěku byla shledávána důvodnou na základě odposlechnutého hovoru úvah, kde je nejlépe uložit peníze. Doktor Rath připustil, stejně jako každý soudný člověk a i tunelář v této zemi, že jednou z možností je uložit finanční prostředky v zahraničí. Pokud jde o zdůvodnění, že Rittig a spol. se ze zahraničí vždy vrátili, stojí za povšimnutí, že Rath a spol. se také vždy vrátili. Původně byl MUDr. Rath držen ve vazbě i pro možné pokračování trestné činnosti, ta by pak měla spočívat v tom, že by mohl hlasováním ve sněmovně přivodit sobě prospěch. Tak s takovým výkladem by mohli naši milí státní zástupci rovnou zavřít celý parlament.
Podíváme-li se ve světle těchto právních názorů naší vrchní státní zástupkyně na její současné rozhodnutí vazbu pro Rittiga a spol. na soudu ani nepožadovat, tak pozorujeme ukázkový kotrmelec. Je jen škoda, že si jej paní Bradáčová nenechala do tělocvičny a předvádí místo kotrmelce gymnastického kotrmelec právní, a to před zraky celé veřejnosti. Indicie pro tzv. „útěkovou“ vazbu jsou snad nekonečně větší u těch, kteří mají v zahraničí bydliště a podle obchodního rejstříku i firmy po celém světě, než u těch, kteří pouze spekulují, kde nejlépe uložit peníze. A navíc indicie o jejich kontech a zahraničních firmách jsou nulové. Naproti tomu, Rittig a spol. se ani nezavázali k ukončení činnosti všech svých firem, prostřednictvím kterých měli vyvádět a „prát“ peníze, ani se nezavázali k nezakládání nových společností apod. Takže i důvod k vazbě možného pokračování v trestné činnosti je zcela na místě.
Jaké je tedy vysvětlení? Asi nejblíže bude pan Rittig svým bonmotem po propuštění ze spárů policie: „Zoufalí lidé dělají zoufalé činy.“ Ano, paní Bradáčová je nejspíše zoufalá. Možná měl pravdu i doktor Rath, když před rokem prohlásil zde a následně zde, že Bradáčová je v područí části ODS. Tak dnes jen tato dáma usiluje o to, aby se vlk veřejného mínění nažral a Rittigova koza zůstala celá. Masivní podpora exponentů ODS toto tvrzení jen potvrzuje. Abychom viděli celé zoufalství vrchní státní zástupkyně, ukažme si takový modelový příklad „praní špinavých peněz“ či jazykem práva „legalizace výnosů z trestné činnosti“.
2. Info pro paní Bradáčovou, pokud to náhodou neví.
Nějaký pan Kmotr (není třeba spojovat s konkrétní osobou – tak jako je v ČR více pánů Nováků, je v ní i více pánů Kmotrů) si potřebuje koupit letadlo. Stojí stovky milionů, kde tedy na to vezme peníze? Jednou z možností je prostřednictvím veřejných zakázek. Do soutěže vypsané ministerstvem, nemocnicí, obcí apod. se přihlásí několik domluvených firem. Ty nedomluvené se nehlásí, protože už 20 let vědí, že se bude soutěžit tak dlouho, dokud nevyhraje ta domluvená. Nedomluvené firmy na takové věci nemají čas. Musejí vydělávat poctivě nebo se domluvit jinde. Domluvené firmy tak mohou pomyslnou reálnou hodnotu nadsadit o 10 procent nebo také desetinásobně. Podle toho, o jak velké letadlo a objem zakázky jde. Samotná soutěž je provedena zcela bezchybně, může jí řídit přímo specializovaná právní firma. Výše ceny může být doplněna i o dobrozdání soudního znalce či jiné specializované firmy. Informován, alespoň rámcově, je zpravidla ministr, primátor, starosta, ředitel, členové rady apod. a nějaký ten úředník. Někteří dostávají odměnu za to, že to vědí a mají náročné milenky a jiné koníčky, další pobírají jen mzdu za to, že mají špunty v uších. Někteří jsou přímo v kontaktu s panem Kmotrem, protože někdo to na úřadě koordinovat musí, jiní se jen vezou.
Zakázka je tedy vysoutěžena, vítězná firma jí provede (pomiňme, že může najmout i jinou firmu), ale v této firmě pan Kmotr nepůsobí. Proč? Protože potřebuje nejen letadlo, ale i vilu u moře, pěkné ženy a auta a tak dále, zakázek je potřeba mnoho, a bylo by divné, kdyby všechny vyhrávala jen ta jeho firma. Navíc pan Kmotr nemá na takové voloviny jako je realizace zakázky čas. Má mnoho starostí s organizací celého cirkusu, který představuje spousty pracovních obědů, večeří, výletů jachet, honů, zahraničních cest, koupí aut, domů, pozemků a lidí, prostě takový normální život úspěšného českého kmotra.
Vítězná firma tedy musí odvést tu část ceny, která je nad cenu obvyklou panu Kmotrovi, otázkou zůstává, jak to udělat, aby nebylo zřejmé, že příjemcem je právě pan Kmotr. Jednou z možností je, že se zdaněné peníze dají do lahve od vína či igelitové tašky a donesou panu Kmotříčkovi. To se ale nehodí, takovým způsobem se vyplácelo dříve, a také kdo by takto vláčel 100 a více milionů? A komu by nebylo líto takové příjmy danit? V takových objemech se jeví mnohem výhodnějším posílat zprivatizované veřejné prostředky prostřednictvím proplacení faktur za neuskutečněné (právní, IT, poradenské či jiné) služby, firmám v jiných zemích a také v daňových rájích, které jsou už ovšem napojeny na našeho pana Kmotra.
3. Prát a žehlit.
V tomto procesu překupování neexistujících služeb může být, a také bývá, zapojeno desítky firem s ručením omezeným či akciových společností. A právě tato cesta peněz, resp. účetních a bankovních operací po celém světě, od „vítězné“ firmy “ až k panu Kmotrovi, se nazývá „legalizace výnosů z trestné činnosti“. Z toho je nasnadě, že prokazování trestní odpovědnosti pana Kmotra, pokud neupadl na hlavu nebo nepromluví nějaký informátor, je z tohoto konce téměř nemožné. Deník Insider 17. 2. 2014 zveřejnil jednu z problematických smluv, která tuto obtížnost dokládá. Ostatně neodváží-li se dnes státní zástupkyně ani navrhnout vazbu, těžko předpokládat, že by se odvážila současným obviněným před případným soudem nějak výrazně “zatopit”.
Zoufalá paní Bradáčová si vybrala k obvinění tu nejobtížněji prokazatelnou trestnou činnost. Činnost, na jejíž organizaci i realizaci jsou třeba právnicky vysoce kvalifikovaní jednotlivci a k jejímuž prokázání je třeba mezinárodní podpory, ať už Interpolu, FBI, zahraničních místních úřadů apod. Zatímco na organizaci první etapy vyvádění veřejných prostředků do soukromých kapes jednotlivci nestačí, ale jsou naopak v různé míře informovány desítky lidí, ať už ve firmách dělajících „křoví“ či právní servis, zaměstnanců úřadu a vždycky v politickém vedení. Není tak třeba požadovat součinnost Seychel či Baham, stačí požádat o spolupráci orgány místní, orgány České republiky. A jsme u kořene zoufalství paní Bradáčové. Orgány České republiky patří panu Kmotrovi.