Ivan David
19. 1. 2014 psáno pro První zprávy
ODS nezachrání ani politolog v čele, pokud ODS zůstane sama sebou. Nestačí zvolit bílého koně. Bylo toho moc…
„Divím se, že se najednou tolik lidí hlásí k tomu, že jsou politologové“, řekl mi na začátku devadesátých filosof osmašedesátník a čechoamerický profesor Ivan Sviták: „..v Americe to označení zní jako nadávka… Tam jsou politologové prodejní lidé, které si najímají politické strany k apologii své politiky.“
Zneužitá autorita vědy
Pojem „politologie“má sugerovat představu, že jde o vědu. Někdy o vědu jít může, pokud je předmět zkoumán nezaujatě, vědecky. Také „ekologie“ může být věda, ale není vědou, je-li označení štítem „ekologického aktivisty“ bez skutečné ekologické kvalifikace. Tím není řečeno, že takový aktivista nemůže konat dobro. Koná ho ale z naivního přesvědčení, nikoli z kvalifikovaného rozhodnutí odborníka. Rovněž kvalifikovaný ekolog může konat zlo, a to jak z upřímného přesvědčení, že koná dobro, tak i třeba proto, že je podplacen firmou, které se zavádění „ekologické technologie“ náramně hodí k odklonění peněz z veřejných fondů do vlastních kapes. Politika je prosazováním zájmů ve společnosti. Politolog sám jistě nepostrádá osobní politickou preferenci. A tak politolog může svá osobní stanoviska prezentovat jako stanoviska vědecká, tedy jako výsledek procesu objektivního zkoumání. Je jasné že pravicové vlády a zastupitelské sbory potřebovaly k prosazení neoliberální ideologie pravicová média, s pravicovým vedením a pravicovými redaktory. Ti pak, aby se vedení zavděčili, zvali a zvou do vysílání či k poskytnutí rozhovorů odborníky, na které je spolehnutí, že budou čtenářům, posluchačům a divákům nabízet naprosto vědeckou pravicovou pravdu.
Politika v době prozření lidu
Teprve v posledních letech jsou (byť jen sporadicky) médií zváni také odborníci jejichž stanoviska nejsou pravicová. Dokonce i levicoví novináři mohou někdy uplatňovat své komentáře pod svým jménem. Tisku či vysílání je třeba dodat zdání objektivity, když se pozorovaná realita příliš odchyluje od mediálního obrazu. Ve zpravodajství jsou však nadále skryty komentáře a realita k prezentaci se nehodící je včas vyškrtnuta. Nový předseda ODS Petr Fiala po „nestranickém“ vládním angažmá konečně definitivně přestoupil od odéesáctví nepřiznaného k odéesáctví přiznanému. Přešel tak od ódéesáctví vědeckého k ódéesáctví praktickému. Zřejmě proto, že nestranické předsedy stran politologie nezná. V den svého zvolení musí hovořit s přiměřenou vzletností o budoucích úspěších. Přesto poněkud pochybuji, že je může myslet vážně. Neoliberální pravice už splnila to, co slíbila. A to co splnila je v očích lidu převážně nazíráno jako průšvih. Hlásit se k průšvihu není cesta k úspěchu. Značka „ODS“ včetně jejího letícího ptáka a možná i modré barvy získaly negativní konotaci. Při chronické neschopnosti levice zmobilizovat nespokojenou většinu může pravice ve volbách vítězit dál, avšak skryta mimikry hesel jako: „Neflákáme se, makáme!“, apod., lidovým vtipálkem shrnuto výstižným „Nejsme jako my!“. Teorie nabízené a masově přijímané v devadesátých letech, že až se vše zprivatizuje a bohatým se sníží daně bude dobře všem, a že lidé musí za veřejné služby platit, aby si jich vážili, atd., nelze dnes nabízet ani v mateřské škole. Tvrzení, že nezaměstnanost je komunistický strašák, je dnes snadno rozpoznatelná lež. Nelze ani s vážnou tváří říkat, že bezdomovectví je životní styl, když je nanejvýš obtížné vysvětlit, proč tento životní styl zřejmě stále více získává na oblibě. Za pětadvacet let lidé mnohé pochopili a aspoň trochu identifikovali své zájmy, a tak politice ODS příliš nepomůže ani politolog. Přesto může pravice skrytá za populistickými hesly vítězit, pokud se levice nebude jevit natolik užitečná, aby se dosavadní nevoliči obtěžovali k volebním urnám.
