Nová vláda bude jmenována každou chvíli. Tedy přesněji za dva až tři týdny. Není ovšem vyloučen nějaký ten týden navíc. Prezident republiky dal již dostatečně najevo, že jeho (Rusnokova) vláda mu celkem vyhovuje a tedy na nějakou unáhlenou změnu příliš netlačí. Takovou laxnost k výsledkům parlamentních voleb mnozí kritizují, většinou jde ale o ty novináře, politiky či „pouhé“ voliče, kteří na Zemana nějakou tu hůl najdou vždy.
Pro nezaslepené nenávistí k vítěznému konkurentu milovaného knížete, však současná vláda a současný prezident představují tu nejlepší alternativu za posledních 20 let. Od vlády Bohuslava Sobotky lze očekávat, že laťku ještě o kousek zdvihne, a to minimálně prosazením zákonů, jejichž rámec představil projekt „Rekonstrukce státu“. Výsledkem by tedy mohlo být zpomalení tempa rozkrádání republiky.
Vedle faktorů stability, jímž je mandát poslance na čtyři roky zajišťující celkem slušnou obživu a minimální politická shoda, začnou v okamžiku jmenování nové vlády působit síly mířící k rozpadu právě ustavené koalice. Které to budou? Tradičně KDU-ČSL, kterou v koalici budou držet jen správně probíhající církevní restituce a v případě, že by se nějak zadrhly, nebo naopak byly prakticky nezvratně dokončeny, lidovci v koalici asi skončí. Tradice je tradice.
Další silou mířící proti vládě bude Zemanova pátá kolona uvnitř ČSSD. Ostatně se brzy může stát, že pátou kolonou bude naopak křídlo Bohuslava Sobotky v Zemanově či Haškově ČSSD. Každopádně již dnes stojí většina parlamentního sociálně demokratického klubu za Sobotkou jen díky zmíněnému lukrativnímu poslaneckému mandátu.
Co bude dál?
Ať tak nebo tak, klidný rok nečekejme. Vedle pokusů o resuscitaci ODS, o kterou paradoxně nestojí pouze její členové a příznivci, ale i politici a na ně napojení příznivci ČSSD, očekávejme především prosazování zájmů hnutí “Ano” Andreje Babiše. Lidé vnímají ideologickou prázdnotu sociální demokracie. Jenže tato prázdnota se bezvadně prodávala jen ruku v ruce s ideovou prázdnotou hesel pravice. Nesolidární levici a nezodpovědnou pravici nikdo postrádat nebude. Všechna jejich hesla a ideje končily vždy u jejich kapes.
Budoucnost tak zřejmě nepatří jim, nýbrž Okamurovi s jeho referendem a Babišovi s jeho impériem. Hůře to dělat nemohou, není z čeho. Tandem pravice a levice rozkradl tuto republiku, nadělal biliónové dluhy, vyrobil desetitisíce bezdomovců a statisíce nezaměstnaných. Hlavní aktéři tohoto hospodaření tak pomohli sobě a horním deseti tisícům. Těm dole pak přisoudili místo pod mostem, doživotní dluhy či věčnou existenční nejistotu. Hlupákům slibovali to, co co sobě vrchovatě splnili.
