Ivan David
14. 12. 2013
ÚVV ČSSD jednomyslně zvolilo jedinou možnost. Byla to ideální příležitost k vyjádření jednoty.
Utrpěné volební vítězství (neprohra) přisoudila ČSSD roli v níž je nevyhnutelné se pokusit o sestavení vlády. Vládnout mohou i lidé s úřednickou duší a těch má ČSSD dostatek, dokonce i nemálo kvalifikovaných. Rolí úředníka je porovnat stav zjištěný se stavem náležitým. Je potřeba jet po kolejích. Nevyžaduje to odvahu a nadhled. Úředník režim nemění, úředník v něm slouží. Tak postupují „lidé s radarem“ (David Riesman), s životní strategií vyhýbat se překážkám. Mají výhodu v klidných dobách. Při nutnosti řešit krizi selhávají.
Alternativou je opoziční role. Ta dá příležitost k potřebnému zviditelnění silným osobnostem a jimi vedeným stranám. Musí ovšem výrazně nabídnout výrazné změny (nabízení kosmetických změn k růstu preferencí nevede). Úspěšná opozice vyžaduje „lidi s kompasem“, kteří jdou energicky za vytčeným cílem. V klidných dobách se neuplatní, proto pak v krizi chybí dokud se neprosadí. Teď ovšem je (a bude dál) krize.
Svobodná volba jako poznaná nutnost
Člověk s kompasem chybí. Je potřeba zaměstnat „lidi s radarem“, úředníky. K tomu je nutné být v koalici. Jiná většinová koalice než ta vytvořená prakticky není možná. Vyjednávací pozice není silná. Dohodnout se je nutné. Společný program musí být napsán tak, aby opticky nikdo neustoupil a všichni si zachovali tvář. To je možné jen tak, že program je plný vágních slibů, aby se „vlk nažral a koza zůstala celá“. Lidé s radarem nic jiného dohromady nedají.
Je tedy evidentní že ČSSD může a taky musí být ve vládě a nemůže (společně s partnery) předložit jiný program než program vágních slibů. Není tedy možné hlasovat pro možnost která se nenabízí. Kdo hlasuje a myslí, může jen souhlasit. Odtud ona jednohlasnost poněkud divná v demokratickém prostředí. Navozuje vzpomínku na skandovaně tleskající severokorejské funkcionáře. Říká se, že před první demokratickou volbu byl postaven Adam: „To je Eva, vyber si!“, pravil bůh otec. Bůh měl samozřejmě úspěch, Adam byl „pro“.
Nebyl jsem „pro“, ani „proti“, nezdržel jsem se hlasování. Zdržel jsem se volby v níž není smysluplné alternativy, bylo rozhodnuto jak muselo být a souhlas je formální. Ano, vnitrostranické referendum je teoreticky možné, ale nedává o nic větší smysl.
V jednotě je síla!?
Bohuslav Sobotka pravil ve svém projevu: „Už mě nebaví poslouchat řeči Andreje Babiše, že ČSSD je nejednotná…“. Chápu ho, ale stojí za upozornění, že Andrej Babiš je nejen neodvolatelný provozovatel, ale hlavně majitel strany. Bohuslav Sobotka je provozovatel demokratické strany a to do doby než vyvolá neopominutelnou nespokojenost. Určitě si pamatuje na úspěch Vladimíra Špidly s podobnou koalicí. Co na tom, že Špidla si mohl vybrat výrazně příznivější variantu? (Špidla měl navíc výhodu, že nebyla zjevná krize.) Výsledek může být podobný až na to, že Bohuslav Sobotka nebude mít příležitost se umístit do Bruselu. Nikdo nemá recept na řešení krize, ale ČSSD nese odpovědnost a Babiš má média. Lidovci, jak mají ve zvyku, rozloží koalici kdykoli to pro ně bude výhodné a Babiš se umí dohodnout. K zabránění realizace sociálně demokratických slibů zajistil Babiš nedostatek zdrojů. Neúspěch je jistý, o úspěchu by se stejně nikdo nedozvěděl, od toho jsou svobodná média.
Babiš může, Babiš nemusí
Jeroným Tejc na ÚVV ČSSD spekuloval, že i „ANO“ bude muset zvýšit daně. Jsem přesvědčen, že ke splnění svého cíle nemusí, neboť jak pravil Andrej Babiš v záchvatu jednoduché přímočarosti hned po uzavření koaliční dohody: „My jsme splnili historickou úlohu tím, že jsme vznikli a že jsme zabránili vzniku levicové vlády.“ Otázka je, jak odmění voliči ČSSD za účast v pravicové vládě až pochopí, že cizí problémy byly opět vyřešeny na jejich úkor. Připomeňme radu Havlíčka Borovského: „Nechoď Vašku s pány na led, mnohý příklad známe, že pán sklouzne a sedlák si za něj nohu zláme.“.
