Petr Schnur
23. 12. 2013 psáno pro Novou Republiku
O co šlo a o co jde v Sýrii? Po zkušenostech z Latinské Ameriky, Afriky, Jugoslávie / Kosova, Afganistánu, Iráku a Libye (výčet je neúplný, stačí se připomenout dvojí metr Západu třeba na Bělorusko a Gruzii) stále o to stejné: buď ovládnout, nebo zničit.
Autor dostal k dispozici prohlášení / stanovisko velvyslanectví Syrské arabské republiky k aktuální situaci v Sýrii. Při té příležitosti si dovolil připojit vlastní komentář.
Na rozdíl od El Salvadoru, Nikaragui, Argentině a dalších latinskoamerických států neprovádějí špinavou řeznickou práci „křesťanské“ eskadry smrti vydrilované ve School of the Americas, ale sunitsko-islamistická firma Džihád globál s.r.o.. Již jen bizarní složení koalice ochotných sponzorů a pozdějších investorů – západní „demokraté“, východoarabští feudálové a izraelští sionisté – mluví samo za sebe a nepotřebuje komentáře. Na její konto jdou přímo nebo nepřímo kanibalské excesy, popravy a mučení zajatců, zabíjení a vyhánění alevitů, křesťanů i umírněných sunitů. Co se týká křesťanů, podle odhadu tiskové kanceláře Německého Spolkového sněmu z dubna 2013 (sic!) se již tehdy ca. 100 000 nacházelo na útěku – za mlčenlivé pasivity západoevropských církevních institucí a přímé podpory teroristů vládami Francie, Anglie a dalších „křesťanských“ přátel syrského džihádu. Vzhledem k aktuálnímu vývoji se dá předpokládat, že v současnosti je počet daleko větší, útoky „rebelů“ na centra tradiční křesťanské komunity jsou mezitím známé nejen z oficiálních syrských zpráv. Strategický význam je nulový, důvodem může být pouze cílená snaha eliminovat syrské křesťany a jejich kulturu. Zároveň je evidentní kalkulace, známá z celé historie imperiálního kolonialismu: rozbít solidární struktury společnosti a poštvat proti sobě etnika a náboženské komunity. Bolest ze ztrát, zoufalství a následující zloba jsou živnou půdou pro strategii organizovaného chaosu, ve kterém jednotlivé skupiny plní srovnatelnou úlohu jako pěšáci v šachu. Role tzv. islamistů je přitom zaměnitelná: z Afganistánu nebo Iráku na Guntánamo, z Guantánama do Libye a Sýrie.
Příznačné je, že západní politici a jim oddaná masmédia syrské uprchlíky nijak nespecifikují, čímž v intenci celkové jednostranné propagandy sugerují dojem, jako by se všeobecně jednalo o oběti „Asadovy armády“. V říjnu tohoto roku požádalo na 50 000 syrských křesťanů úřady Ruské federace o udělení státního občanství – jako ochranu před terorem Al-Kajdy a jejich spojenců. Zprávu o tom zveřejnilo i Rádio Vatikán. Jak hluboce klesla západní Evropa, která svoji sociokulturní identitu odvozuje od antiky, křesťanství a osvícenectví? Zde již nejde o politické selhání, ale o civilizační úpadek apokalyptických rozměrů. Jestliže je Vladimír Putin jediným evropským politikem, který s papežem Františkem hovoří o osudu syrských křesťanů a celkové situaci v této těžce zkoušené zemi, potom si Západ sám vystavil červenou kartu.Civilizace, která ničí nebo nechá ničit vlastní kořeny, se sama odsoudila k zániku.
Přitom tato konfrontace kultur, křesťanství versus islám, je vedlejší efekt, zástupný produkt, který má vytvořit další konfrontační rovinu odpoutávající pozornost od hlavního problému, kterým není islám jako takový, ale globální rakovina spekulativního finančního kapitalizmu spolu s jeho služebníky všech konfesí. Jedni vědí, co činí, druzí plní roli užitečných idiotů a věří, že vedou zápas ve jménu demokracie, islámu nebo dalších „vznešených cílů“. Kdo je financován a podporován katarským a saudským feudálem, rádoby osmanským pašou, staronovými koloniálními státy a Severoatlantickým paktem, ten bojuje – vědomě nebo ne – výhradně za jejich zájmy, za jejich cíle. Nejsou ničím jiným než nástrojem těch, kteří se na rozdíl od středověkých králů na bojišti neukáží a špinavou práci v jejich zájmu nechají dělat jiné. Nejen z tohoto důvodů je označování golfských režimů a jejich pěšáků v poli za ‚středověk‘ urážkou tehdejšího islámu, který ve vrcholném středověku představoval prostor vyspělé kultury, vědy, učenosti a tolerance.
To, že „přátelé Sýrie“ byli nuceni ruskou prezencí abdikovat na přímou válku po vzoru Kosova a Libye ještě neznamená, že se vzdali plánů Sýrii ekonomicky a civilizačně zničit. Syrská arabská armáda brání suverenitu své země a životy občanů bez rozdílu náboženské příslušnosti. Za to ji patří uznání a respekt všech lidí dobré vůle a zdravého rozumu. Solidarita Evropanů bez rozdílu náboženské příslušnosti se Syrskou arabskou republikou a jejím lidem, s křesťany i ostatními oběťmi terorizmu, zůstává i nadále politickou nutností a mravním imperativem.
Velvyslanectví SAR:
Fakta o stupňování teroristických útoků v Sýrii
· Sýrie, země proroků a svatých a kolébka nebeských poselství, je vystavena barbarským útokům od radikálních takfiristických teroristických ozbrojených skupin s cílem zasáhnout přítomnost a budoucnost a její civilizační a historické bohatství ve snaze zničit vše co Sýrie reprezentuje jako symbol lásky, míru a společného soužití mezi všemi svými občany. Tyto ozbrojené teroristické skupiny nacházejí podporu u radikálních islámských kazatelů, kteří jsou daleko od tolerantních principů islámu a těží z podpory států jako je Katar a Saudská Arábie.
· Teroristické organizace spojené ideologicky a organizačně s Al Kajdou útočí na syrský stát a syrský lid sebevražednými teroristickými výbuchy, necílenými střelami a minometnými granáty v pokojných čtvrtích. V důsledku toho je každý den mnoho obětí mezi civilisty.
· V posledních měsících se radikální ozbrojené teroristické skupiny aktivně zapojily do plánu, který je zaměřený proti křesťanům v Sýrii. Cíleně odstřelují minometnými granáty denně a s hustou frekvencí domy, školy, kostely ve čtvrtích, kde bydlí syrští křesťané, obzvláště v Damašku a Aleppu.
· Zároveň s těmito útoky dochází k útokům na vesnice v oblasti Damašek venkov a Homs venkov, kde je převážná část občanů křesťanského vyznání. Jsou zde vykrádány a ničeny jejich domy a kostely, jak se již stalo v Maalule, Sadadu a Der Atihe.
· Cílem zmíněného plánu je vyvolat strach mezi křesťany a donutit je k odchodu ze své vlasti a migraci v rámci širokého plánu zaměřeného na vymýcení křesťanů z Orientu.
· Velké pochyby vyvolává pokrytectví některých západních států, které se podílejí na prolití syrské krve a které údajně hájí zájmy syrského lidu a zároveň poskytují finanční, logistickou a vojenskou podporu ozbrojeným teroristickým skupinám, aby mohly pokračovat ve svých útocích proti syrskému lidu a zároveň usnadňují migraci křesťanů ze Sýrie ve snaze pokračovat v plánu, který začal v Iráku.
· Boj s terorismem, který zasahuje syrské občany, je nejdůležitějším faktorem k úspěchu jakéhokoliv řešení syrské krize a aby politický proces byl důvěryhodný v očích syrského lidu. Zastavení násilí a teroru vyžaduje přerušení logistické, finanční a vojenské podpory poskytnuté od států jako je Katar, Turecko, Francie, USA a další státy.
· Syrský stát má velký zájem plnit svou ústavní úlohu v ochraně svých občanů jak křesťanského tak muslimského vyznání před terorismem páchaným ozbrojenými teroristickými skupinami.
· Národní dialog mezi Syřany pod syrským vedením bez vnějšího vměšování je zárukou, aby syrský lid rozhodl o budoucnosti své země a zvolil si své vedení ve svobodných volbách.
· Vycházejíce z tohoto přesvědčení, vyjádřila syrská vláda opakovaně svou připravenost účastnit se konference v Ženevě a podílet se na jejím úspěšném průběhu, který spočívá v respektování voleb syrského lidu.
· Je nutno se postavit plánům, které mají za cíl vyprázdnit Orient od křesťanů, v jejichž důsledku vzniká velké nebezpečí v národní jednotě a stabilitě řady států v oblasti.
· Jedinou cestou k zachování plurality, která byla vždy silnou charakteristikou syrské civilizace, je čelit radikální ideologii a vyvíjení tlaku na státy, které podporují ozbrojené teroristické skupiny.
