Sofie Chrtková
15. 12. 2013
Koaliční smlouva je na světě a teď jde konečně o politické trafiky.Vítězoslavný úsměv „možná premiéra“ však působí na občany přinejmenším tragikomicky. Z horlivých předvolebních slibů politického frázisty nezbylo takřka nic, ale sliby plnit nemusí, protože je hravě škrtne koaliční politická nevůle, na kterou se neplnění slibů svede.
Budeme ke koaličním partnerům velkorysí – politický obchod a trafiky stmelí načas další koaliční partu. Post koalicí svázaného a poslušného „možná premiéra“poslouží koaličním partnerům jako dobrá „sociální ikonka“ nové vlády, ale nic více – to je koaliční realita. Nic neočekávaného, neboť ČSSD postupně ze slibů a v horlivosti je prosadit, pomalu ustupovala již před volbami. Ztratila odhadem asi milion voličů a je nabíledni, že se o spolupráci s KDU-ČSL jednalo i před volbami.
Zloději a podfukáři se budou mít opět čím dál lépe, důchodci a matky samoživitelky budou umírat hlady, nezaměstnaní končit na ulici a děti v dětských domovech nebo také na ulici, neboť na dětské domovy nebudou peníze. Nezaměstnanost, bezdomovectví, chudoba a kriminalita – jen to bude stoupat a „prosperovat“ jako skutečný „ukazatel“ naší hospodářské situace a „politické vůle“. Za koalici s KDÚ-ČSL dostanou církve majetek, který jim nepatří, nedodělaný nový občanský zákoník není pozastaven a dodělán – o občany přeci nejde – poslouží jen šizuňkům. Cizí banky budou dál neomezeně na našich občanech i státu vydělávat a odvádět miliardové zisky domů a exekutoři budou mít žně po celý rok. Výstavba sociálních bytů se samozřejmě odsouvá, ačkoli se bezdomovecká a chudinská ghetta rozrůstají. Z přírodních zdrojů a nerostného bohatství budou mít neomezené a bezpracné zisky cizáci, od kterých si naše české zdroje kupujeme, a to nejdráž z celé EU. Nadále budeme dovážet jedovaté svinstvo zvané potraviny s tím, že si nakonec na jejich podivnou chuť i chemické složky z donucení „zvykneme“. Budou se vyrábět další nemocní pomocí jedovaté stravy, podvýživy a léků, čímž se nahrávají miliardové zisky pro farmaceutický průmysl a pokud na léky mít chudý nebude, brzy nějak zhebne a nebude konečně překážet. Vše se vyřeší obalamucením občanů slevami na knihách, valorizací důchodů o cca 75,-Kč průměrně, zrušením 30,-Kč u ambulantního lékaře a 30,-Kč za recept. Od ledna by měl být možná zrušený poplatek za pobyt v nemocnici. Všichni vědí, že nula od nuly pojde, neboť se zdražuje a koruna byla uměle devalvována. Kosmetické zamaskování pubertálních pupínků, jako jsou poplatky a výše uvedené, je skutečně již výsměchem občanům, protože obří zisky zlodějům a parazitům zůstanou, včetně mafiánského systému i zachování minimálních daní (nebo žádných u firem, které vydělávají na našich občanech miliardy, ale nikdo neví, kdo je vlastník).
K žádným podstatným změnám nedojde a zločinecký systém a vyvádění peněz, majetku a bohatství ze státu, bude pokračovat dál – na tom se nová koalice shodla, neboť důležité zákony, které by zabránily mafiánskému systému se stále odsouvají a odsouvat budou se slovy „zvažujeme, slibujeme a přiravujeme“. Je jisté, že koaliční smlouva bude důležitější, než politické sliby nebo vůle a přání občanů, natož jejich zoufalá finanční realita. Urychlené řešení a změny, jakož zamezení parazitickému a mafiánskému systému, se odsouvá na neurčito – což je cílem i dohodou koalice – současný systém za každou cenu zachovat, neboť v tom jede většina z nich nebo je různě namočena a léty spřátelena či jinak „zavázána“. O občana nejde, ani v té pomyslné poslední řadě a nejde ani o stát, který je rozprodáván po kouskách a z občanů je nadělaná podřadná námezdní síla, závislá na hrátkách našich mocných a cizáků, kterým nás naše politická zločinecká elita zaprodala. A ti, kteří se k této „elitě“ nepřipojili nebo ji dokonce kritizují, jsou veřejně dehonestováni a špiněni. Ještě se někdo domnívá, že žijeme v právním, svobodném a demokratickém státě? Stačilo, aby se T.Okamura zastal důchodců, aby byli chráněni před různými šmejdy – byl nazván populistou a velká část PS se mu hlasitě vysmála, aniž by měl šanci návrh a myšlenku konkrétně rozvést. Důchodci nejsou hodni jakékoli státní ochrany – údajně z důvodů diskriminace! – a to slyšíme z úst „nadlidí“. Důchodci jsou bráni jako přebytečná pakáž, která notně ujídá ze společného koláče – ochranu nepotřebují.
Denně se dovídáme, kdo a kolik z „nové české šlechty“ nakradl a odklonil a jak podváděl, co zašmelil, prodal nebo odklonil ze státních peněz nebo majetku či o kolik milionů obral občany, aby se z něj stala nedotknutelná V.I.P. Ačkoli máme zákony na zloděje a podvodníky, které se běžně používají na „občanskou lůzu“, „lůza V.I.P. je nedotknutelná, ačkoli položila stát i občany na lopatky a způsobila bilionové škody. Dokonce někteří za tyto podvodné kšefty dostali milost prezidenta a jak se dovídáme, ohledně prezidentské milosti se jednalo o jakýsi politický kšeft – podpis za podpis, který šel mimo tehdejší vládní „elitu“. Podobných „kšeftů“ však za 24 let muselo být nespočítaně a dnes je těžké lidem namluvit, že se nezkušení politici „učili demokracii“, když se pamatujeme na památné přání Santa Clause: „Kéž by bylo více Kožených“. Učili se velmi vzorně, jak z fungujícího státu udělat beztrestně funkční mafiánský stát, což se podařilo, ale stát již není státem, protože jej mafiánský systém zcela rozložil, ale to z vysokých politických postů vidět není a pro schválené výhody politiků, vysoké platy a kumulované placené funkce v různých výborech, ani vidět není. Jen poznámkou: jeden z prvních zákonů, co se po listopadu 1989 zrušil, byl o trestném činu rozkrádání státního (společného-socialistického) majetku.
Oč se liší politik svými činy od běžného občana, které se skutkovou podstatou neliší od trestných činů okradení, za něž se odsuzuje běžný občan již od způsobené škody pěti tisíc korun nebo i za úmyslné podvody způsobující značné škody? Pod dohledem a s „politickou odpovědností“ různých vlád, si nová česká šlechta beztrestně krade v miliardách a škody jsou v bilionech, zatímco si občan permanentně utahuje opasek a aby se nenudil, jsou vytvářeny zákony a vyhlášky, kdy za bývalého režimu se cítil občan daleko svobodnější. Za 24 let můžeme konstatovat, že úmysl byl prokázán a škody vyčísleny, ale imunita umožňuje, že mnozí, kteří mafiánskému systému a rozkrádání a okrádání pomáhali, sedí stále v PS či ve vysokých funkcích ve vedení státních a polostátních podniků za stotisícové platy a odměny, a když skončí, dostanou za mafiánskou solidaritu tolik, že se o budoucnost nemusí obávat. Držhubné doživotně formou zlatých padáků.
Proč by tedy vlády a politici vůbec měli s tímto zločinným a mafiánským systémem něco podstatného udělat, když propojenost politiky, mafií a byznysu pro všechny „nadlidi“ u koryt dosud dobře funguje a k tomu si přizpůsobili i justici? Naopak, polistopadová léta pracovali na zdokonalování tohoto systému, který jim dobře slouží, bez ohledu na katastrofální dopady pro občany a stát. Kecy, sliby a koaliční dohody je vyvazují i z jakékoli osobní odpovědnosti před občany, proto je koalice s kýmkoli, tedy i zdánlivě politicky a ideově pro občany odlišná, velmi výhodná. Kritizují a špiní bývalý režim, na který dnes mnoho lidí vzpomíná jako na „zlaté časy“ se srovnáním s dnešní dobou, kdy občan žije v neustálém strachu z budoucnosti, a to jen proto, aby zachovali současný mafiánský systém, který jim tvoří miliardové osobní zisky.
Pro občana je důležité dnes jako před listopadem, aby měl práci, která jej uživí, měl na jídlo, bydlení,vzdělání, kulturu, dovolenou, mohl vychovávat děti, založit rodinu a měl jistotu zdravotní péče a slušného dožití v důchodu – to vše před listopadem 1989 občanovi bylo zcela samozřejmě zajištěno. Člověk se nebál marodit, když byl nemocný a neobával se vyhození z práce, nezaměstnanosti, bezdomovectví ani exekutora. Nemusel si půjčovat na běžný život a běžné potřeby za lichvářské úroky – ze mzdy a důchodu totiž vyšel. Důchodce za bývalého režimu si dokonce z důchodu i slušně našetřil, o což často po r. 1989 díky krachu bank či jiným podvodníkům přišel. Dnes si musí půjčovat i na základní životní potřeby, služby nebo nájem. A již dnešní čtyřicátníci o bývalém režimu nevědí zhola nic, v té době byli mnozí ještě dítka školou povinná, kterým také nic nescházelo. Taková zadluženost občanů a státu za bývalého režimu nebyla, ale nebylo také tolik milionářů a miliardářů, kteří si nakradli ze státního nebo obíráním občanů. Komunistu by nikdy nenapadlo rozprodávat do zahraničí státní majetek, přírodní zdroje – včetně vody, nerostné bohatství, lesy na stojáka k vytěžení nebo darovat rozsáhlá území a miliardové majetky církvím Je tedy pochopitelné, proč se tolik pěstuje antikomunizmus a podporují se všichni zloději a paraziti v nynější politice i za ní. A mimochodem, ti největší zloději a antikomunisti by komunistům měli líbat zadek, protože jim komunisti zanechali k rozkradení biliony a bonus jako zlatý poklad. Po polistopadové politické garnituře se z Česka stává rozkradená kolonie bez budoucnosti a jakési ohromné překladové nádraží, prošpikované dálnicemi, sklady a montovnami, kde má být do mrtě vytěženo vše, co má nějakou hodnotu, ale zisky jdou převážně do zahraničí.
Máme prý konečně svobodu a demokracii.Ten údajně „lepší a svobodný život“, je životem v dluzích a jednou nohou na ulici, bez jakékoli budoucnosti. Kdyby si občané nepůjčovali na běžné životní potřeby a žili jen z platů nebo důchodu, česká ekonomika a s ní i polistopadová politika, by se již dávno zhroutila a ukázala se v pravém světle pouhých keců a slibů. A nyní se postupně také hroutí, protože občané již nemají na splácení dluhů. Domnívá se snad ještě někdo, že život v dluzích s hrozbou nezaměstnanosti je životem svobodným? Není spousta občanů jen snadnou obětí a kořistí komerční spotřeby a bank, kdy se pouze zdánlivě jeví zadlužený polistopadový svět bohatší, než za bývalého režimu bez dluhů? Uvažují občané i tak, jak by se asi měli a co by si mohli dopřát bez půjček a úvěrů ze současných důchodů, platů a podpory v nezaměstnanosti? Sociální stát se bourá, protože zlodějům, parazitům a především bankám překáží. Život na dluh není svobodný život, ale díky dluhům se mnozí občané cítí společensky „in“ a nevidí holou pravdu, že zadlužovat se nedá donekonečna, zvláště, mohou-li ze dne na den přijít o práci. Nevidí, že nejsou svobodní, ale silně komerčně závislí a otroky bankovního systému, ale i toho politického. Tato hrozba se však netýká vysokých státních zaměstnanců ve státních a polostátních firmách nebo na jiných důležitých postech, včetně poslanců. Ti, i když udělali sebevětší podvod a zlodějnu, dostávají za to milionové zlaté padáky a obávat se budoucnosti nemusí. Zákon o státních úřednících a státní službě a majetkových přiznáních se tedy opět odkládá nebo se mu otupí hrany natolik, že žádným bičem nebude – proč by si na sebe a své kamarády v kšeftu, měli uplést vlastnoručně bič, že?
Skutečným a fungujícím bičem by bylo všeobecné referendum – to by se dalo hovořit o skutečné demokracii, kdy by rozhodoval o důležitých zákonech nebo vyhláškách občan, nikoli vrcholný politik a stranický aparát. Odborníkem být vrcholný politik nemusí, na to dostane armádu různých poradců a expertů za milionové odměny a všichni víme, jak tito politici s experty a poradci, zavedli náš stát i občany na dno a současného marazmu – i toho politického, jak z našeho státu udělali jen fungující kolonii pro zahraniční vlastníky. Naopak, odborník ve vedení ministerstva či na jiných důležitých postech, je zjevně nežádoucí a nebyl by především tak lehko ovlivnitelný různými zájmovými poradci a experty, resp. nedopustil by se tak tragických a nevratných chyb. Jak může neodborník „rekonstruovat stát“!? Vždyť to odporuje zdravému rozumu i logice, když především z ANO zaznívá, že se musí teprve „učit“ a neodborník ve funkci nevadí? Po listopadu 1989 se také naši neodborní politici „učili“ a měli kolem spousty „expertů a poradců“. Takže herec může řídit armádu, úředník zdravotnictví, zubař nebo družinářka kulturu, miliardář státní finance, taxikář nebo novinář vnitro, atd., atd. Není divu, že do politiky se nehrnou skuteční odborníci s praxí, kteří se novým politikům, právě z důvodu, že jsou a budou vést resorty neodborníci, raději na míle vyhnou. Je totiž vidět, že skutečná praxe a odbornost našim politikům chybí. V normálním životě to chodí tak, že kupř., jde-li o důležité rozhodnutí, ať je to kupř. důležitá operace pacienta, stavba, názor na zákon apod., vždy se sejde a poradí odborníci v oboru a s náležitou praxí a vědomostmi, aby se vyhnuli a minimalizovali chyby. Při rekonstrukci státu to pravděpodobně nevadí. Tak jsme svědky různých absurdit, jako třeba skutečnost, že máme dva policejní prezidenty, což je maličkost, oproti „rekonstrukci státu“.
Po 24 letech politici opět „začínají znovu“, jen staví na stejných základech, jako politici a vlád předešlých a nemění ani směr. Jen „zklidnili“ občany dalšími sliby a kecy neodborníků na další dobu. Možná, že některé věci budou „nové“, tedy další vrstva politického make-upu, která zakryje stále větší hnisající uhry. Osobní emage politiků dokreslí média, která se stala i součástí nové trojkoalice. Nastává období „rekonstrukce státu“, kterou zcela zodpovědně a „odpovědně“, provede další parta Patů a Matů, pro další ztracenou mladou generaci. Není to ale také vinou nás, občanů a vinou komunistů, kteří nás rozmazlili různými sociálními jistotami, kdy vše zařídili sami a za nás?
K žádným podstatným změnám nedojde a zločinecký systém a vyvádění peněz, majetku a bohatství ze státu, bude pokračovat dál – na tom se nová koalice shodla, neboť důležité zákony, které by zabránily mafiánskému systému se stále odsouvají a odsouvat budou se slovy „zvažujeme, slibujeme a přiravujeme“. Je jisté, že koaliční smlouva bude důležitější, než politické sliby nebo vůle a přání občanů, natož jejich zoufalá finanční realita. Urychlené řešení a změny, jakož zamezení parazitickému a mafiánskému systému, se odsouvá na neurčito – což je cílem i dohodou koalice – současný systém za každou cenu zachovat, neboť v tom jede většina z nich nebo je různě namočena a léty spřátelena či jinak „zavázána“. O občana nejde, ani v té pomyslné poslední řadě a nejde ani o stát, který je rozprodáván po kouskách a z občanů je nadělaná podřadná námezdní síla, závislá na hrátkách našich mocných a cizáků, kterým nás naše politická zločinecká elita zaprodala. A ti, kteří se k této „elitě“ nepřipojili nebo ji dokonce kritizují, jsou veřejně dehonestováni a špiněni. Ještě se někdo domnívá, že žijeme v právním, svobodném a demokratickém státě? Stačilo, aby se T.Okamura zastal důchodců, aby byli chráněni před různými šmejdy – byl nazván populistou a velká část PS se mu hlasitě vysmála, aniž by měl šanci návrh a myšlenku konkrétně rozvést. Důchodci nejsou hodni jakékoli státní ochrany – údajně z důvodů diskriminace! – a to slyšíme z úst „nadlidí“. Důchodci jsou bráni jako přebytečná pakáž, která notně ujídá ze společného koláče – ochranu nepotřebují.
Denně se dovídáme, kdo a kolik z „nové české šlechty“ nakradl a odklonil a jak podváděl, co zašmelil, prodal nebo odklonil ze státních peněz nebo majetku či o kolik milionů obral občany, aby se z něj stala nedotknutelná V.I.P. Ačkoli máme zákony na zloděje a podvodníky, které se běžně používají na „občanskou lůzu“, „lůza V.I.P. je nedotknutelná, ačkoli položila stát i občany na lopatky a způsobila bilionové škody. Dokonce někteří za tyto podvodné kšefty dostali milost prezidenta a jak se dovídáme, ohledně prezidentské milosti se jednalo o jakýsi politický kšeft – podpis za podpis, který šel mimo tehdejší vládní „elitu“. Podobných „kšeftů“ však za 24 let muselo být nespočítaně a dnes je těžké lidem namluvit, že se nezkušení politici „učili demokracii“, když se pamatujeme na památné přání Santa Clause: „Kéž by bylo více Kožených“. Učili se velmi vzorně, jak z fungujícího státu udělat beztrestně funkční mafiánský stát, což se podařilo, ale stát již není státem, protože jej mafiánský systém zcela rozložil, ale to z vysokých politických postů vidět není a pro schválené výhody politiků, vysoké platy a kumulované placené funkce v různých výborech, ani vidět není. Jen poznámkou: jeden z prvních zákonů, co se po listopadu 1989 zrušil, byl o trestném činu rozkrádání státního (společného-socialistického) majetku.
Oč se liší politik svými činy od běžného občana, které se skutkovou podstatou neliší od trestných činů okradení, za něž se odsuzuje běžný občan již od způsobené škody pěti tisíc korun nebo i za úmyslné podvody způsobující značné škody? Pod dohledem a s „politickou odpovědností“ různých vlád, si nová česká šlechta beztrestně krade v miliardách a škody jsou v bilionech, zatímco si občan permanentně utahuje opasek a aby se nenudil, jsou vytvářeny zákony a vyhlášky, kdy za bývalého režimu se cítil občan daleko svobodnější. Za 24 let můžeme konstatovat, že úmysl byl prokázán a škody vyčísleny, ale imunita umožňuje, že mnozí, kteří mafiánskému systému a rozkrádání a okrádání pomáhali, sedí stále v PS či ve vysokých funkcích ve vedení státních a polostátních podniků za stotisícové platy a odměny, a když skončí, dostanou za mafiánskou solidaritu tolik, že se o budoucnost nemusí obávat. Držhubné doživotně formou zlatých padáků.
Proč by tedy vlády a politici vůbec měli s tímto zločinným a mafiánským systémem něco podstatného udělat, když propojenost politiky, mafií a byznysu pro všechny „nadlidi“ u koryt dosud dobře funguje a k tomu si přizpůsobili i justici? Naopak, polistopadová léta pracovali na zdokonalování tohoto systému, který jim dobře slouží, bez ohledu na katastrofální dopady pro občany a stát. Kecy, sliby a koaliční dohody je vyvazují i z jakékoli osobní odpovědnosti před občany, proto je koalice s kýmkoli, tedy i zdánlivě politicky a ideově pro občany odlišná, velmi výhodná. Kritizují a špiní bývalý režim, na který dnes mnoho lidí vzpomíná jako na „zlaté časy“ se srovnáním s dnešní dobou, kdy občan žije v neustálém strachu z budoucnosti, a to jen proto, aby zachovali současný mafiánský systém, který jim tvoří miliardové osobní zisky.
Pro občana je důležité dnes jako před listopadem, aby měl práci, která jej uživí, měl na jídlo, bydlení,vzdělání, kulturu, dovolenou, mohl vychovávat děti, založit rodinu a měl jistotu zdravotní péče a slušného dožití v důchodu – to vše před listopadem 1989 občanovi bylo zcela samozřejmě zajištěno. Člověk se nebál marodit, když byl nemocný a neobával se vyhození z práce, nezaměstnanosti, bezdomovectví ani exekutora. Nemusel si půjčovat na běžný život a běžné potřeby za lichvářské úroky – ze mzdy a důchodu totiž vyšel. Důchodce za bývalého režimu si dokonce z důchodu i slušně našetřil, o což často po r. 1989 díky krachu bank či jiným podvodníkům přišel. Dnes si musí půjčovat i na základní životní potřeby, služby nebo nájem. A již dnešní čtyřicátníci o bývalém režimu nevědí zhola nic, v té době byli mnozí ještě dítka školou povinná, kterým také nic nescházelo. Taková zadluženost občanů a státu za bývalého režimu nebyla, ale nebylo také tolik milionářů a miliardářů, kteří si nakradli ze státního nebo obíráním občanů. Komunistu by nikdy nenapadlo rozprodávat do zahraničí státní majetek, přírodní zdroje – včetně vody, nerostné bohatství, lesy na stojáka k vytěžení nebo darovat rozsáhlá území a miliardové majetky církvím Je tedy pochopitelné, proč se tolik pěstuje antikomunizmus a podporují se všichni zloději a paraziti v nynější politice i za ní. A mimochodem, ti největší zloději a antikomunisti by komunistům měli líbat zadek, protože jim komunisti zanechali k rozkradení biliony a bonus jako zlatý poklad. Po polistopadové politické garnituře se z Česka stává rozkradená kolonie bez budoucnosti a jakési ohromné překladové nádraží, prošpikované dálnicemi, sklady a montovnami, kde má být do mrtě vytěženo vše, co má nějakou hodnotu, ale zisky jdou převážně do zahraničí.
Máme prý konečně svobodu a demokracii.Ten údajně „lepší a svobodný život“, je životem v dluzích a jednou nohou na ulici, bez jakékoli budoucnosti. Kdyby si občané nepůjčovali na běžné životní potřeby a žili jen z platů nebo důchodu, česká ekonomika a s ní i polistopadová politika, by se již dávno zhroutila a ukázala se v pravém světle pouhých keců a slibů. A nyní se postupně také hroutí, protože občané již nemají na splácení dluhů. Domnívá se snad ještě někdo, že život v dluzích s hrozbou nezaměstnanosti je životem svobodným? Není spousta občanů jen snadnou obětí a kořistí komerční spotřeby a bank, kdy se pouze zdánlivě jeví zadlužený polistopadový svět bohatší, než za bývalého režimu bez dluhů? Uvažují občané i tak, jak by se asi měli a co by si mohli dopřát bez půjček a úvěrů ze současných důchodů, platů a podpory v nezaměstnanosti? Sociální stát se bourá, protože zlodějům, parazitům a především bankám překáží. Život na dluh není svobodný život, ale díky dluhům se mnozí občané cítí společensky „in“ a nevidí holou pravdu, že zadlužovat se nedá donekonečna, zvláště, mohou-li ze dne na den přijít o práci. Nevidí, že nejsou svobodní, ale silně komerčně závislí a otroky bankovního systému, ale i toho politického. Tato hrozba se však netýká vysokých státních zaměstnanců ve státních a polostátních firmách nebo na jiných důležitých postech, včetně poslanců. Ti, i když udělali sebevětší podvod a zlodějnu, dostávají za to milionové zlaté padáky a obávat se budoucnosti nemusí. Zákon o státních úřednících a státní službě a majetkových přiznáních se tedy opět odkládá nebo se mu otupí hrany natolik, že žádným bičem nebude – proč by si na sebe a své kamarády v kšeftu, měli uplést vlastnoručně bič, že?
Skutečným a fungujícím bičem by bylo všeobecné referendum – to by se dalo hovořit o skutečné demokracii, kdy by rozhodoval o důležitých zákonech nebo vyhláškách občan, nikoli vrcholný politik a stranický aparát. Odborníkem být vrcholný politik nemusí, na to dostane armádu různých poradců a expertů za milionové odměny a všichni víme, jak tito politici s experty a poradci, zavedli náš stát i občany na dno a současného marazmu – i toho politického, jak z našeho státu udělali jen fungující kolonii pro zahraniční vlastníky. Naopak, odborník ve vedení ministerstva či na jiných důležitých postech, je zjevně nežádoucí a nebyl by především tak lehko ovlivnitelný různými zájmovými poradci a experty, resp. nedopustil by se tak tragických a nevratných chyb. Jak může neodborník „rekonstruovat stát“!? Vždyť to odporuje zdravému rozumu i logice, když především z ANO zaznívá, že se musí teprve „učit“ a neodborník ve funkci nevadí? Po listopadu 1989 se také naši neodborní politici „učili“ a měli kolem spousty „expertů a poradců“. Takže herec může řídit armádu, úředník zdravotnictví, zubař nebo družinářka kulturu, miliardář státní finance, taxikář nebo novinář vnitro, atd., atd. Není divu, že do politiky se nehrnou skuteční odborníci s praxí, kteří se novým politikům, právě z důvodu, že jsou a budou vést resorty neodborníci, raději na míle vyhnou. Je totiž vidět, že skutečná praxe a odbornost našim politikům chybí. V normálním životě to chodí tak, že kupř., jde-li o důležité rozhodnutí, ať je to kupř. důležitá operace pacienta, stavba, názor na zákon apod., vždy se sejde a poradí odborníci v oboru a s náležitou praxí a vědomostmi, aby se vyhnuli a minimalizovali chyby. Při rekonstrukci státu to pravděpodobně nevadí. Tak jsme svědky různých absurdit, jako třeba skutečnost, že máme dva policejní prezidenty, což je maličkost, oproti „rekonstrukci státu“.
Po 24 letech politici opět „začínají znovu“, jen staví na stejných základech, jako politici a vlád předešlých a nemění ani směr. Jen „zklidnili“ občany dalšími sliby a kecy neodborníků na další dobu. Možná, že některé věci budou „nové“, tedy další vrstva politického make-upu, která zakryje stále větší hnisající uhry. Osobní emage politiků dokreslí média, která se stala i součástí nové trojkoalice. Nastává období „rekonstrukce státu“, kterou zcela zodpovědně a „odpovědně“, provede další parta Patů a Matů, pro další ztracenou mladou generaci. Není to ale také vinou nás, občanů a vinou komunistů, kteří nás rozmazlili různými sociálními jistotami, kdy vše zařídili sami a za nás?
Vasevec.cz
