Zbyněk Fiala
28. 12. 2013 Vasevec.cz
Francouzské Národní shromáždění se chystá na jaře projednat zákon o sociálním podnikání, který obsahuje možnost vytvářet družstva zaměstnanců, která by převzala podniky v úpadku. Návrh už v listopadu úspěšně prošel Senátem. Tlak na radikální řešení mezitím vzroste, protože statistky potvrzují pokračující vysokou nezaměstnanost, přestože HDP přestal klesat.
Francie nejspíš vybředla z recese a ukončí rok s hospodářským růstem na „kladné nule“, ale pracovní místa, to rozhodující, na čem závisí osud občanů i jejich politických vůdců, nadále mizí. Slib prezidenta Francoise Hollanda, že do konce roku dosáhne snížení nezaměstnanosti, splněn nebude. Přesto nešlo o prázdná slova, francouzská politika zaměstnanosti má mnoho inspirativních prvků, ze kterých se může každá levicová vláda poučit. Některé jdou docela do hloubky, jako návrh předat krachující firmy zaměstnaneckým družstvům k dalšímu provozu se státní podporou („zachování výrobních kapacit“).
Zpravodajství potvrzuje zničující efekt „závodů ke dnu“, kdy si hrajeme na zvyšování produktivity nekonečným ořezáváním nákladů. Ale ani špičkové technologie, které jsou potřeba k výrobě mikroelektronických součástí, nejsou dostatečnou ochranou před tlaky globalizace. Spíše naopak – tím, jak se tyto výrobky změnily v komodity, jsou snadno nahraditelné konkurencí.
Ježíšek nadělil tuto neblahou zprávu rodinám 613 zaměstnanců francouzského výrobce integrovaných obvodů LFoundry v Rousset (deparment Bouches-du-Rhône). Pařížský obchodní soud právě zastavil výrobu s okamžitou platností a chystá se na likvidaci podniku. Nepomohla ani okupační stávka před Štědrým večerem, která měla pokračovat pochodem na hlavní město. zde
Ale nemusí být ještě dobojováno, ministr pro obnovu hospodářského růstu Arnaud Montebourg chce zachránit drahé výrobní kapacity a sehnal proto státní dotaci na tři měsíce dalšího provozu, než se najde lepší řešení. Může jím být příchod kalifornského investora. Situaci však komplikuje okamžité zastavení výroby z rozhodnutí soudu, takže zákazníci zmizí jinam.
Nebo je tu ještě jiná možnost? Těžko říci, zda je právě v tomto případě uplatnitelné řešení, které se poprvé objevilo v létě podobě návrhu zákona o sociálním podnikání. Zvažuje alternativní osud krachujících podniků, kdy jde často jen o vydírání státu, aby po dobu poklesu poptávky (či jen nedostatečně vysokého zisku) převzal zaměstnance na svoji vlastní výplatní listinu jako nezaměstnané.
Uvedený návrh mezitím prošel Senátem a je připraven k projednání na jarním zasedání francouzského Národního shromáždění. U nás byl dobře přeložen a vyložen na nezávislém serveru e-republica.cz, proto jej přejímáme (jako předtím outsider-media.cz):
Francouzská vláda připravuje zákon o solidární ekonomice zde
Deník Le Monde publikoval dne 24. 7.ucelenou zprávu o zákonu na podporu solidární ekonomiky, který připravuje Hollandova socialistická vláda. Mnohé z prvků solidární ekonomiky jsou již zavedeny, ale jako celek nemají právní, a hlavně zákonný rámec. Navíc potřebují integraci a přímou vládní podporu. Vláda si od podpory solidární ekonomiky slibuje zejména zvýšení zaměstnanosti, podporu soudržnosti regionů a zvýšení jejich ekonomické soběstačnosti. Velké podnikatelské skupiny už předem vyjádřily své znepokojení nad novým zákonem.
Sociální a solidární ekonomie funguje ve Francii ve dvou směrech. Jednak to jsou instituce vzniklé již v 19. století, tj. družstva, pojišťovny, záložny a další svépomocné organizace. Druhá skupina solidární ekonomiky postupně vznikala od 60. let a koordinovala zejména pracovní trh a podniky. V současné době zaměstnává podle oficiálních čísel tento sektor každého osmého pracujícího. Výborně odolal krizi a poměr solidární ekonomiky stoupl od roku 2000 o celých 23,8 % ve srovnání s výkonem jiných odvětví (jen 7,3 %). Je jen logické, že vláda chce tento perspektivní trh posílit.
Ministr pro solidární a sociální ekonomiku Benoît Hamon představil novinářům vládní návrh zákona, který má 53 paragrafů a pokrývá celou nyní roztříštěnou oblast alternativní ekonomiky. Shrňme hlavní body zákona:
vypracování jednotných kritérií pro standard sociálního podniku (entreprise de l’ESS);
příprava investičních fondů z Banque publique d’investissement o výši 500 miliónů euro, plus 80 miliónů vládních programů věnovaných budoucímu rozvoji a dalších 20 miliónů z fondu pro sociální inovace;
cílená pomoc zákona a vládních fondů má pomoci v rozvoji sektoru solidární ekonomiky tak, aby mohl vytvořit dalších 100 tis. pracovních míst navíc;
statut sociálního podniku dostane další možnosti vládních úlev, zejména v daňové oblasti a sociálních odvodů;
investoři mohou držet v sociálním podniku i více než 50 % majority po 7 let, ale většinové rozhodovací právo musí trvale patřit jeho zaměstnancům;
vláda zakomponuje do návrhu zákona možnost, aby pracující podniku dostali právo převzít zavřené, ale životaschopné filiálky podniků a provozovat je ve vlastní režii jako sociální podnik;
tyto bankroty nejvíce znepokojují vládu, protože stojí každý rok kolem 100-200 tis. pracovních sil a solidární ekonomika může pomoci zastavit tento typ bankrotů;
aby pracující znali situaci podniku, zákon připraví právo tzv. ekonomické informovanosti povinné pro každý podnik nad 250 zaměstnanců;
podnikatel bude mít zákonnou povinnost upozornit zaměstnance 2 měsíce před zavřením podniku o jeho skutečné situaci;
po vyhlášení úpadku mají pracující možnost pokračovat v aktivitách podniku a to v jakékoliv zákonné formě podnikání, kterou uznají za vhodnou;
Poslední série návrhů se hluboce nelíbí velkým francouzským podnikatelům, kteří zavírají podniky podle okamžité situace na trhu a zase je spouštějí v americkém systému “hire and fire”. Prezident svazu podnikatelů (Medef) Pierre Gattaz prohlásil, že toto opatření sníží přitažlivost podnikání pro cizí investory. Šéfové svazů řemeslníků a živnostníků nemají k návrhu zákona podstatné námitky. Jen upozorňují, že transformace podniků se připravuje tak dva roky předem a nelze ji stihnout za dva měsíce, jak je dané ve vládním návrhu.
Tlak nezaměstnanosti trvá
V listopadu ve Francii znovu prudce narostla registrace těch, kdo neměli ani hodinu placené práce a prakticky se tak smazal říjnový nadějný pokles počtu nezaměstnaných této „kategorie A“. Také opačná strana stejné statistiky se horší. Zatímco v prvním čtvrtletí končícího roku podle výkazů úřadů práce vznikalo 30 tisíc nových pracovních míst měsíčně, v posledních dvou měsících naopak místa ubývala.
Pokud započteme i další osoby bez stálého zaměstnání, které však v daném měsíci sehnali něco příležitostné práce (kategorie B a C), dá to dohromady pět milionů nezaměstnaných, a to je číslo nevídané, které stále roste. Uvedené statistiky přitom nezahrnují ty, kdo by chtěli pracovat, ale nejsou schopni nastoupit do práce během dvou týdnů – těch je 3,6 milionu. Dalších více než milion osob práci má, ale pracuje na kratší úvazek, než si přejí, nebo je zařazeno hluboko pod svou kvalifikaci.
Premiér Jean-Marc Ayrault se snažil vykřesat jiskru optimismu zdůrazňováním, že vláda takříkajíc maká a že věci se pohnuly alespoň v nejpostiženější kategorii – snížila se nezaměstnanost mladých do 25 let (seznam se zkrátil o 23 tisíc jmen). Ale i ta je pořád strašlivě vysoká. Čísla je také třeba konfrontovat s tím, že snižování nezaměstnanosti bylo nejdůležitějším volebním slibem prezidenta Hollanda. zde
Popravdě řečeno, neliší se to příliš od situace v Česku, a proto je zajímavé sledovat kritiku opozice, reakci odborů i plány vlády, která se snaží realizovat program levice. zde
Opozice pochopitelně využívá příležitosti, aby viděla „signál naprostého neúspěchu politiky Francoise Hollanda“ (šéf UMP Jean-Francois Copé), nebo doklad toho, že vláda nedělá nic (šéfka FN Marine Le Pen). Podnikatelský svaz Medef pohotově požaduje obvyklé „snížení pojistného a veřejných výdajů“.
Odboráři reagují podle míry radikalismu. CGT vidí „tři červené kontrolky“ – nezaměstnanost mladých, nezaměstnanost seniorů a dlouhodobou nezaměstnanost. SFDT volá po rozhodnější aktivní politice zaměstnanosti, zejména po větším rozsahu rekvalifikací a „generačních kontraktů“, kdy je starším zaměstnancům nabízena příležitost zaškolovat ty nejmladší (práce v „generačních“ dvojicích, která vytvoří místa pro absolventy škol a zachrání místa v předdůchodovém věku). Nejbojovnější FO varuje před dalším rokem s růstem nezaměstnanosti.
Prezident Hollande, který nemá moc čísel, kterými by se mohl pochlubit, aspoň trvá na svém závazku, co nejdříve snížit především dlouhodobou nezaměstnanost. Stojí proto za to sledovat ve Francii i něco víc, než že veřejná spokojenost s prezidentem je teď na dně.
