Josef Vít
2. 3. 2012 Literární noviny
Američané se vzdávají naděje – a budoucnost bude ještě horší
Pro nás, kteří jsme žili v komunistické diktatuře, byly Spojené státy vysněnou zemí neomezených možností. I pro nás bylo heslo „z čističe bot milionářem” inspirativní.
Všichni jsme si mysleli, že v USA létají pečení holubi lidem do huby. Obdivovali jsme americká auta a také americké platy. V přepočtu na koruny to byly velké peníze. Ale jaká je skutečná pravda o životě v té vysněné zemi? Čtením novin a na internetu zjišťujeme, že není všechno zlato, co se třpytí. Jak vypadá život obyčejného Američana dnes?
V desetiletích před krizí za vlády Reagana byl v USA závratný hospodářský růst. Co jsme ale nevěděli bylo, že životní úroveň Američanů klesala, počty chudých rostly. Stalo se tak v důsledku nástupu neoliberální ekonomiky, kterou Reagan zaváděl ve Spojených státech po vzoru Margaret Thatcherové.
Ve Spojených státech, v té zemi kam všichni vzhlíželi, bylo 45,1 milionů lidí závislých na potravinových lístcích. 25 % dětí hladoví a nemají tři jídla denně. Počet dětí bez domova je ve Spojených státech nejvyšší v historii. Uvádí to studie National Center on Family Homelessness, zveřejněná minulý týden. Každé pětačtyřicáté dítě je bezdomovcem – a většina z nich je mladších sedmi let. Hrubým výpočtem se jedná 1 300 000 dětí. Pokračuje propad americké střední třídy. Lidé ze střední třídy padají dolů kvůli ztrátě zaměstnání. Své domovy ztratilo více než sedm milionů amerických rodin. Každá třetí rodina s hypotékou je pod vodou. Procento Američanů, žijících v chudobě, je největší za posledních padesát let.
Podle analýzy Centra pro studium trhu práce na Northeastern University, v roce 2010 žilo 37 procent mladých rodin s dětmi v chudobě. A jejich počty rostou. Nedávná analýza federálních údajů v New York Times ukázala, že počet dětí, které dostávají dotace na obědy vzrostl na 21 milionů v loňském školním roce, a to z 18 milionů v letech 2006-2007. To je vzrůst o 25% .
Všechna čísla vztahujte k tomu, že v USA žije asi 300 milionů lidí. Takže 7 milionů rodin je cca 30 milionů lidí neboli 10% populace.
V roce 2011 byly úspory těch, kdo ztratili práci v letech 2008-2009 utraceny. A došly i šeky s podporou. Nezaměstnaní si nyní uvědomují, že jsou fakticky v nuceném důchodu. A mladí absolventi s desetitisícovými dluhy vůbec nemohou sehnat práci. Z lidí se stávají bezdomovci. 7 procent Američanů žije z méně peněz než je polovina toho, co se určuje jako hranice chudoby.
V zemi je 506 tisíc domácností, kde se hladoví. Je něco shnilého v tomto státě, který si říká elitářský a nemusíte být nositelem Nobelovy ceny za ekonomii, abyste to poznali.
Tyto statistiky neříkají nic nového, co by lidé nepoznali na vlastní kůži. Průměrné platy jsou rok od roku nižší – je tomu tak od roku 1998 možná 1995. Ceny potravin ale každým rokem rostou. A rostou mnohem rychleji, než inflace. Zisky kapitalistů samozřejmě také rostou. Na celou situaci mají vliv neustále se snižující mzdy a také růst cen potravin hraje roli. Růst cen je výsledkem snahy o maximální zisky.
Počet Američanů, žijících v domácnostech, kterým chybí odpovídající přístup k potravinám v roce 2008 stoupl na 49 milionů ( tj. každý šestý) – největší číslo od doby, kdy vláda začala sledovat, co se nazývá „potravinovou nejistotou” před 16 lety. Referoval o tom v pondělí Department of Agriculture (Ministerstvo zemědělství). Analytici řekli, že hlavní důvod byl nárůst nezaměstnanosti z 4,9% na 7,2% na konci minulého roku. A nyní, když nezaměstnanost dosáhla 10,2%, průzkumy mohou porozumět počtu Američanů bojujících, aby dostali adekvátní potravu. Je signifikantní, že udávaný počet hladových – 49 milionů – je stejný, jako počet lidí bez zdravotního pojištění. Obama chtěl zavést zdravotní reformu, aby všichni (skoro) měli přístup ke zdravotní péči. Ten nenávistný humbuk okolo toho. Vypadalo to, že to nikdo nechce – ani těch 49 milionů, co nemají žádné pojištění a umírají na banální nemoci. Prostě média v rukou mocných to umí podat.
Přesto se čas od času se napříč Spojenými státy shromáždí tisíce demonstrantů s požadavkem vytvoření systému všeobecné zdravotní péče. Ústav medicíny Národní akademie věd odhaduje, že každý rok zemře 18 000 Američanů, protože si nemohou dovolit zdravotní pojištění. V Kanadě, Belgii, Francii, Německu, ani v Anglii kvůli tomu v současné době nikdo neumírá, protože všichni tam zdravotní pojištění mají. Kritici zároveň varují, že současné změny ve sféře zdravotního pojištění v některých evropských zemích, včetně České republiky, mohou nakonec ohrozit stabilitu jejich systémů zdravotnictví a snížit tak kvalitu a dostupnost zdravotní péče. Lapidárně řečeno – zdravotní reformy, které začal zavádět Julínek a ve kterých úspěšně pokračuje Heger, nám připraví stejné podmínky jako mají lidé ve Spojených státech.
Podle nového průzkumu se odhaduje, že 79 milionů dospělých žijících ve Spojených státech má nyní problémy při placení účtů za zdravotní péči nebo splácí půjčky za zdravotní služby. Zprávu vydala organizace Commonwealth Fund. Sužující podmínky, pojistné krytí a stoupající ceny zdravotní péče také přispívají k tomu, že mnoho pacientů odmítá nezbytnou zdravotní péči kvůli obavě z finančních dluhů. 45% dospělých Američanů uvádí, že vysoké náklady na zdravotní péči jim znemožnily přístup k nutné péči alespoň jednou v roce. Commonwealth Fund odhaduje, že téměř dvě třetiny dospělých ve Spojených státech – 116 milionů lidí – nemělo přístup k nutné zdravotní péči z důvodů vysoké ceny. Buď nebylo loni pojištěno vůbec po celý rok nebo alespoň několik měsíců.
Zdravotnická organizace, která byla kdysi zaměřená na poskytování zdravotní péče odloučeným komunitám v rozvojových zemích, se nyní soustřeďuje na poskytování bezplatné péče pro milióny nepojištěných ve Spojených státech. Organizace Remote Area Medical Group zřídila provizorní vyšetřovny po celých Spojených státech. Stan Brock, zakladatel Remote Area Medical, říká: „Nejde jen o bezdomovce a nezaměstnané, ale jsou to i lidé, kteří zaměstnání i nějaké pojištění mají, jenže to zkrátka nepokryje obrovské náklady na zdravotní péči v této zemi. Moc rád bych se dožil doby, kdy se Remote Area Medical bude moci vrátit na místa, kam skutečně patří, jako třeba na Haiti, do Dominikánské republiky a některých oblastí Afriky. Vytvořil jsem totiž tuto organizaci pro tyto účely, ale nyní jsme na mnoho let uvázáni zde ve Spojených státech, protože zdejší potřeba je tak ohromná.” Například během dvoudenní zastávky ve státě Tennessee vyšetřili lékaři z této skupiny přes 800 pacientů, kteří by se jinak k lékaři nedostali.
Není to jen hlad, co sužuje Američany, ale hlad je dennodenní problém. Co taková situace znamená pro obyčejného Američana? Jíst lacinější nebo méně hodnotná jídla a spoléhat se na vládní pomoc, jako jsou potravinové lístky nebo obecné vyvařovny, či na rozdávání polévek. 36 milionů Američanů v roce 2009 potřebovalo tuto pomoc. Jejich počet se zvýšil o 40% za poslední 2 roky. Pozornost vzbuzuje počet domácností – asi 506 000 – ve kterých děti stály před „velmi nízkou potravinovou bezpečností”.
„Moje žena a já jsme hladovíme obden. Učím na plný úvazek na místní škole. Každý rok se můj plat snižuje, zatímco ceny rostou”. Prezident Obama řekl : hlad významně vzrostl minulý rok a slíbil konec dětského hladu do konce roku 2015. Asi nemá hlad.
Proč je nyní tak mnoho lidí – často oba rodiče – v zaměstnání tak dlouho a za málo peněz? A mají stále méně a méně, zatímco ceny letí nahoru. Nástupní platy v amerických továrnách za posledních šest let klesly na polovinu. Většina nově vytvořených pracovních míst jsou pro lidi bez kvalifikace s minimální mzdou. Miliony Američanů mohou fungovat, jen když souhlasí se snížením platů a výhod. Mnoho těžce pracujících nemůže vyjít se mzdami. Dnes je každý sedmý Američan závislý na potravinových poukázkách. Jsou to běloši, černoši i Hispánci, mladí i staří, vlastníci domu i bezdomovci. Jak na to poukázal laureát Nobelovy ceny Joseph Stiglitz, v USA za posledních deset let příjem horního 1% stoupl o 18%, zatímco příjem manuálně pracujících klesl o 12%.
Celá situace má i jiné dopady na život Američanů. Americká psychologická asociace vydala v roce 2007 zprávu, že 48 procent Američanů říká, že pociťují více stresu než před pěti lety. Stejné procento říká, že v noci leží, kouká do stropu a nemůže usnout. Co polovině Američanů nedá spát? Proč se jich tolik dívá v noci na strop? Primárně dvě věci: peníze a práce – hlavní starost 75 procent Američanů. Ta čísla jsou strašidelná, a to v roce 2007 ještě neměli tušení, že přijde nějaká krize. Jaká čísla byste si tipli dnes?
Všechna čísla jsou za rok 2010 – čísla za rok 2011 zatím nejsou, ale už se ví, že budou vyšší. USA jsou jako přetopený kotel – jen bouchnout. Hnutí occupy WallStreet – nemá šanci, protože nemá program. Neznají řešení – socialismus je pro ně sprosté slovo.
Vítejte v Americe. Peníze vyhrávají války. Žádné peníze na potraviny, útulky, zdravotní péči. Proč je to tak v Americe? Vynalézají nové ničivé zbraně, nemají problémy s financováním válek, ručí za korporátní dinosaury. …ale nejsou ochotni nakrmit a obléci vlastní lidi.
Komu slouží nekonečné války Washingtonu za biliony dolarů? Rozhodně ne zájmům 50 milionů Američanů, kteří nemají přístup ke zdravotní péči, ani jednomu a půl milionu amerických dětí, které jsou bez domova, žijí v autech, zanedbaných motelových pokojích, stanových městech a kanalizačním potrubí pod Las Vegas, zatímco ohromné množství veřejných prostředků je používáno k záchraně bank a promrháno v hegemonických válkách.
Celá tato situace nemá řešení. Američan nikdy nepochopí, že jejich sen o tom, že každý může být milionářem je jen snem – to média jim to už sto let vykládají a hloupí jim na to skáčou. Vzdělání v USA je na zoufalé úrovni, maturant se nedovede podepsat, ale umí výborně hrát baseball. S obyčejným Američanem se nemůžete bavit o ničem – nic neví, nic nezná.
Ale někdo přece musí dělat a z poctivé práce nelze být milionářem. Abyste byl milionářem, musíte milionu lidí ukrást dolar nebo stotisícům 10 dolarů atd. Jenže – to by chtěli všichni.
Radikální názory na řešení situace má republikánský kandidát na prezidenta Mitt Romney. Podle něj není nutno budovat nějaké záchranné sítě pro lidi v nouzi. Naopak obviňuje Obamu, že zvýšil závislost lidí na dávkách. „Zbavte lidi těchto dávek a budou pracovat usilovněji”. Romney a další republikáni poukazují na to, že přímé podpory nezaměstnaným vzrostly o 600 miliard od roku 2006, což je nárůst o 32%. Přitom americká záchranná síť je velmi děravá. Jen 42% nezaměstnaných má nárok na nějaké dávky. Romney požaduje snížit počet podporovaných Američanů o 10 milionů a snížit podporu na 1000 dolarů na rok. K bohatým ale tak přísný není. Plánuje další daňové škrty pro lidi s vysokými příjmy. Jeho příjem z investic v loňském roce byl více než 20 milionů dolarů. Z toho by mohlo žít asi tisíc amerických rodin těsně nad hranicí chudoby. Další geniální myšlenka z hlav republikánských kandidátů je návrh, že by měli pracovat i nezletilé děti. Mohli by pracovat například jako sluhové pro bohatší děti.
Celý sociální řád je postavený na lžích. Ale protože to jsou lži, jdoucí z nejvyšších míst, zůstávají nezpochybnitelné. Jakmile se někdo postaví proti inkvizičnímu řádu, je označen jako terorista. Vidíme to na zásazích proti hnutí Occupy Wall Street. A nejsou to jen brutální zásahy policie. Vláda má připravený proces zatýkání a pronásledování, který zastiňuje i španělskou inkvizici blahé paměti. Byl spuštěn vládou schválený program mimosoudních vražd. Povoluje zvláštním jednotkám zabíjet americké občany s podezřením na terorismus. A to může být jakýkoli projev nespokojenosti namířený proti vládě. Existují seznamy „amerických občanů určených k zavraždění”. Pro zbytek je připraven projekt FEMA, což je soustava koncentračních táborů rozmístěných po celých USA. Do těchto táborů byly objednány miliony plastových rakví. Cílem je udržet iluzi, že USA jsou pod útokem a proto musí být připraveny.
Amerika chudobu nepřiznává, a co je smutnější, absolutně nic s ní nedělá. Dalším příkladem stále hysteričtějších lží, byl pokus předstírat, že poslední míra nezaměstnanosti v USA se zlepšila z 8,5 % na 8,3 %, když ve skutečnosti počet nezaměstnaných lidí vzrostl o 1,2 miliónu, a skutečná míra nezaměstnanosti se tak dostala se svými 23 % na úroveň hospodářské krize.
Ale problémy nejsou jen v USA. Podle oficiálních bruselských údajů bylo v roce 2010 v evropské sedmadvacítce 115 milionů osob, neboli 23,4% obyvatel, ohroženo bídou nebo sociálním vyloučením.
Ve Španělsku s nezaměstnaností mladistvých ve výši 51,4 procent nastala situace, kdy poprvé v historii je většina mladých lidí v moderní evropské zemi nezaměstnaných. V Řecku je 46,6 procent mladých lidí nezaměstnaných, v Portugalsku 30,7 procent.
V listopadu překročil počet mladistvých nezaměstnaných v Británii 1 milion a dosáhl 22 procent. Třetina domácností v Liverpoolu je nyní plně nezaměstnaná. Někteří nezaměstnaní přežívají za méně než 600 Kč týdně. Zato ale průměrný plat rektora britské elitní univerzity je nyní více než 333 000 liber ročně, tedy více než 830 000 Kč měsíčně. Nezaměstnanost v Británii dosáhla 2,62 milionu osob, je to nejvíce za posledních 17 let – 8,3 %. V Británii během zimy zemře zhruba 7 800 lidí, protože si nemohou dovolit řádně vytápět své domovy. To znamená, že v průměru zahyne zimou 65 lidí denně. Je to čtyřikrát více než činí počet smrtelných nehod na silnicích.
Situace jinde v Evropě není lepší. 8 z 10 zaměstnaných Němců chodí do práce i když jsou nemocní. Zjistil to reprezentativní průzkum provedený z pověření centrály německých odborů DGB. Důvodem jsou obavy ze ztráty zaměstnání. 78% dělníků přiznalo, že nejméně jednou ročně šli do práce i když byli nemocní. Polovina z nich přiznala, že to bylo i několikrát za rok. 36% zaměstnanců šlo do práce i přes naléhavé rady lékaře, aby zůstali doma a léčili se. Téměř polovina zaměstnanců si nechává předepisovat léky, aby v práci vydrželi a nesložili se. To vše několikrát do roka.
Politikové varují, že nezaměstnanost mladistvých je ve světové ekonomice časovanou bombou, protože mladí lidé, kteří nejdou po škole do zaměstnání, jsou od samého počátku vyloučeni ze společnosti a už se do ní těžko navracejí.
U nás se zatím vyprávějí vtipy jako ten, jak povídá jeden druhému: „víš, že už u popelnic nebývají krysy?” „Že by město deratizovalo?” „Ne, důchodci jsou rychlejší.” Odstranili jsme režim, ve kterém nebyla nezaměstnanost, nebyli bezdomovci. A začali jsme budovat nový ekonomický režim po vzoru našeho velkého bratra. Jak dlouho to bude trvat, než ho doženeme a předeženeme?
