Petr Schnur
21. 11. 2013 převzato z portálu Advojka
Od Iberského poloostrova až po Odru a Nisu se nese jednotný evropský apel na Velkého bratra za velkou vodou: mezi přáteli se nešpiónuje! Řeč je pochopitelně o aféře týkající se americké Národní bezpečnostní agentury NSA, která odposlouchávala podle nedávno zveřejněných informací dokonce i mobil Angely Merkelové.
Dvojtaktový motor Evropské unie Merkelová-Hollande prý zvažují společnou reakci a Spolkový sněm dokonce svolal na listopad zvláštní zasedání. Vzhledem k tomu, že jeho vyšetřovací komise nebyly schopny nebo ochotny pohnout ani domácími aférami, může ale zůstat Bílý dům v klidu.
Obávat se o osud euro-amerického přátelství nemusíme. Transatlantické vazby jsou pevné, neboť jsou založené na globálním byznysu a mají tedy jiné priority než starost o právní stát. „Pachatelé“ stejně jako „oběti“ jsou produktem systému pracujícího jako rychlovlak, kterému nejprve demontovali brzdy a potom dali zelenou a zvýšili rychlost na 180 kilometrů za hodinu.
Jde přeci o Američany
V době, kdy Facebook a Twitter nahradily občanskou společnost, intimita přestala být „cool“ a nejen ve státnickém, ale už i v soukromém životě jsme abdikovali na suverenitu, se vládnoucí elita nemusí obávat lidového hněvu. V německých volbách nehrála aféra NSA pražádnou roli. Ještě v osmdesátých letech by to přitom ve Spolkové republice vřelo jak v úle, do kterého strčil pracku medvěd. Jenže dřívější bouřliváci se již dávno stali integrovanou součástí ekonomicko-politického establishmentu a právo, státní i mezinárodní, již tak jako tak nikoho nezajímá. Zbývá povinné pokárání, jež sděluje, že to se mezi přáteli nedělá. Problém je pouze v tom, že nejde o přátelství, ale o společné zájmy definované globálním kapitálem. Národní bezpečnostní agentura pouze kontroluje, jestli si někdo nepohrává s myšlenkou opustit smečku.
Každým dnem se objevují nové zprávy o odposlouchávaných prominentech a vynořují se další země, v nichž USA ve velkém „pátrají po teroristech“. Podle čerstvých informací zaznamenalo Španělsko jen během měsíčního období na přelomu loňského a letošního roku 60,5 milionů ilegálních odposlechů. Ve stejné době se NSA ve Francii napíchla na 70,3 milionů rozhovorů. Nejnovější zprávy očekávatelně uvádějí, že odposlouchávání probíhá i v Česku. Nedá se ovšem předpokládat, že by to v povolebním vzrůšu někoho zajímalo. Navíc – jde přeci o Američany, takže je všechno v pořádku. Americký velvyslanec bude zřejmě ušetřen i formální omluvy, neboť ta je přece mezi přáteli a spojenci zbytečná.
Skutečnou raritu mezi sledovanými ovšem představuje francouzský prezident François Hollande. Vzhledem ke zcela neúspěšné politice doma i zahraničnímu debaklu v Sýrii se mohlo zprvu zdát, že mu aféra spíše prospěje. Poté ovšem vyšlo najevo, do čeho je zapletená francouzská tajná služba. Sarkollande již není De Gaullova suverénní Francie, ale přívěšek anglosaského spolku, což se nejnověji projevilo vazbou na bondovský kolektiv nazvaný Five Eyes. Jedná se o spolek tajných služeb USA, Velké Británie, Kanady, Austrálie a Nového Zélandu, se kterým úzce spolupracují tajné služby Izraele, Švédska a Itálie, jak napsal deník Süddeutsche Zeitung. Francouzská tajná služba jim podle německého deníku v rámci kooperační smlouvy pod kódem „Lustre“ pravidelně předávala získané informace. Těžko si představit, že by tedy Francouzi o aktivitách svých kolegů na vlastním území nevěděli.
Hlavně nezůstat pozadu
Je tedy docela možné, že Merkelová s Hollandem již skutečně odpověď na americké špiónování našli. Zkušební sondy ovšem nevysílají hlavy státu, ale členové jejich kamarily. Nikoli z první řady, ale také ne až z té poslední. Dotyčný musí mít tolik autority, aby bylo jasné, že věc je myšlena vážně a že je třeba zbystřit pozornost. A tak se v těchto dnech ozval rozhodný hlas Alexandra Dobrintha, generálního sekretáře CSU, který nejen odsoudil americké praktiky, ale zároveň navrhl i řešení problému. Digitalizace světa nesmí vést k digitální světovládě, o kterou se prý dělí Spojené státy s Čínou. Proto musí Evropa učinit technologický skok a spojit vědecké a finanční síly, aby nezůstala pozadu. Podle Dobrintha půjde o gigantický hospodářsko-politický projekt. Přeloženo do normální mluvy: nejde o omezení podobných aktivit, ale o to, aby v nich Evropa nezůstávala pozadu. Odpověď Evropské unie je tedy jasná: o upevnění autority mezinárodního práva, o jeho eventuální aktualizaci a následnou aplikaci nejde. Řešení má spočívat – stejně jako v případě zbrojení a v boji o trhy – v přizpůsobení cíle i metody. K „velkému bratru“ z Ameriky zkrátka přibude „velká sestra“ z Evropy.
Zatímco Berlín a Paříž zřejmě společnou odpověď ještě dolaďují, upozornil Londýn na pravého viníka, kterému zároveň pohrozil železnou pěstí demokracie. Premiér David Cameron totiž v parlamentu prozradil, že britská vláda zvažuje proti upovídanému tisku „podniknout určité kroky“. Vysvětlil to takto: „Když noviny neprokazují sociální zodpovědnost, bude pro vládu těžké ony kroky neučinit.“
Tuto bizarní formulaci v posledních dnech překonal snad jen komentář americké strany k obvinění, že během francouzských voleb v květnu 2012 v NSA pracovali na umístění odposlechu Hollanda. Americkou agenturu citoval deník Le Monde. Za tímto aktem prý nestála NSA, ale izraelský Mossad: „Zatímco Američané garantovali, že se na akci nepodílely ani britská, kanadská, australská nebo novozélandská služba, v případě Mossadu nemohla NSA zjistit, zda má v celé záležitosti prsty, nebo ne. A Mossad se jako vždy zdržel komentáře.“
Kdo nám zálohuje data?
Co říct na závěr? Snad jen dvě poznámky. Orwellovská mentalita, která se plošně etablovala v naší civilizaci, již není otázkou práva a politiky, ale výhradně technických možností. Můžeme uzavírat sázky, za jak dlouho se nad aférou začne uzavírat voda. Ale abychom nekončili tak pesimisticky, připojme ještě drobnou anekdotu, která dokazuje, že bezvýhradné škarohlídství není na místě. V německých univerzitních kruzích koluje následující historka. Jistá doktorandka napsala dopis prezidentu Baracku Obamovi, v němž mu sdělila, že jí shořel počítač, což mělo za následek ztrátu veškerých údajů. Vše zakončila prosbou, zda by mohl zařídit, aby jí NSA poslala kopii… Celá záležitost má pozitivní a negativní stránku. První říká, že co mladá dáma napsala není ztraceno. Druhá se týká faktu, že ještě stále nedostala odpověď, natožpak kopii práce. Je třeba si uvědomit, že najít v takovém množství materiálu jednu německou disertaci opravdu není jednoduché.
Autor je historik a religionista.
