28.říjen 2013 První zprávy.cz
Při přemílání volebních výsledků se příliš zapomíná na společenský kontext. Celkem správně se konstatuje, že „ztratily tradiční strany“. Nabízím vysvětlení, proč je poptávka po netradičních, uvádí bývalý ministr zdravotnictví za ČSSD Ivan David.
28.říjen 2013 – 18:35
Celá společnost a nejenom hospodářství jsou v hluboké krizi. Ta je větší než by tomu nasvědčovaly standardní ukazatele. Ke změnám došlo jinde, než kde se měří. ODS stále ještě přežívá změny, na jejichž nastolení se zásadně podílela, totiž přeměnu ČR na prostor, kde se beztrestně lže a krade, protože není vymahatelná odpovědnost. Okolnost, že si to paní Němcová nemyslí, není podstatná, píše ve své analýze pro Prvnizpravy.cz Ivan David, psychiatr, a který je mluvčím přípravného výboru „Nová republika“.
„Úspěšné“ strany lze rozdělit do čtyř kategorií. Stručně řečeno zasloužilá pravice ODS a TOP09 doplatila na splnění svých cílů, které se však líbí jenom jim a ztenčující se kohortě jejich voličů. Levice bez radikálního programu (ČSSD a KSČM) dosáhla výsledku odpovídajícímu lákavosti jejich nabídky. Populistická pravice (ANO a Úsvit) dosáhla úspěchu obratnou nabídkou komodit chybějících na trhu. „Klidná síla“ (KDÚ-ČSL) profitovala z poklesu okouzlení Schwarzenbergem a z rostoucího zhnusení Kalouskem, což vedlo k návratu voličů do lůna velmi lidových a křesťanských demokratů.
Menší souputníci ODS své zásluhy a skandály nepřežili (ODA, US). TOP09 je už částečně stranou nového typu. Její populismus není jen prostředkem k volebnímu úspěchu, ale dýmovnicí, za kterou se provádí protilidová politika („bolestné, ale nutné reformy“). ODS, pokud se nepřizpůsobí, nutně zmizí ze seznamu viditelných stran a pokud se přizpůsobí, nebude to už ODS. ČSSD a KSČM doplácejí na svoji programovou plachost. Nabízejí voličům příliš málo a zůstávají v zajetí neoliberální politiky… Ne, že by ji zastávaly, ale vnímají ji jako nepřekročitelný rámec.
Vyšší volební zisk KSČM oproti minulým volbám a nižší zisk ČSSD jen ukazuje, že KSČM je vnímána jako radikálnější. Ulpívání ČSSD na starých schématech „boje proti komunismu“ má už bizarní charakter, když letos byli kandidáti žádáni, aby přinesli úplně nové lustrační osvědčení, třebaže mnozí ho již v minulosti přinesli několikrát. Ve stejné době dosáhl nováček voleb Andrej Babiš téměř stejného volebního výsledku jako ČSSD, ačkoli býval členem KSČ a podle dokladů, které se nezdají být zfalšovány také agentem StB.
Andrej Babiš by nemohl kandidovat za „levicovou“ ČSSD kvůli nesplnění podmínek prosazovaných kdysi vítězící pravicí, ale mohl ve volbách do Sněmovny směsí levicového a pravicového populismu bojovat, jak řekl, proti hrozbě vítězství levice. Cílem ČSSD je „sociálně tržní“, ale přijímá „asociálně netržní“ jako nezměnitelné. Její program s podstatnými změnami nepočítá. Předseda KSČM před volbami veřejně prohlásil, že cílem KSČM je „socialismus“, ale zůstalo utajeno, jak by měl vypadat a kdy a jak by ho mělo být dosaženo. Protože levicové strany ani nedeklarují snahu o změnu systému v historicky krátké době, těžko nalákají voliče na kosmetické změny stávajícího systému.
Přijetí místní formy neoliberalismu jako nezměnitelného rámce dějů je až zarážející. Významný funkcionář KSČM mi řekl, že přece nemohu myslet vážně požadavek, aby „církevní školy“ nebyly financovány solidárně ze státního rozpočtu, protože věřící mají přece na vzdělání podle svého přání nárok. Na otázku, zda by také věřící v komunismus měli mít nárok na vzdělání podle svého přání a podporu ze státního rozpočtu, pravil: „Ale to přece nejde…“ Porážka levice jako celku a další posun doprava je důsledkem především absence lákavých cílů. Zvěrstva minulé vlády daly příležitost. Té ale využili smělí populisté, ne opatrnická levice. ČSSD poškodí jakákoli koalice, do které vstoupí, víc než obsazení opozičních lavic. Účast na jakékoli koalici bude intuitivně vnímána jako její sepětí s neoliberálním režimem.
Oč je Andrej Babiš horší řečník, jehož často sotva srozumitelné výroky si nezřídka odporují, o to je bohatší penězi, aby si najal odborníky na zmáknutí frustrované veřejnosti. Tomio Okamura je naproti tomu brilantní řečník a dovede pohotově popsat společenské problémy, které potřebuje zdůraznit, aby vzápětí navrhl jednoduché řešení. Jednoduché řešení ovšem může být řešením na rozdíl od rozvleklých projevů odpovědně se tvářících politiků. Okamurovo „obecné referendum“ se nijak neliší od obecného referenda prosazovaného ČSSD a KSČM. Rozdíl je v důrazu. Ani Okamuru média neprotéžovala.
Diktát doby, v níž se potácí veřejnost frustrovaná společenskou krizí, je jasný. Populisté nás jen přiblíží špatnému konci. Levice potřebuje radikální program a osobnosti, které jsou schopné ho prosadit. Program mohou dát dohromady jen odborníci. Funkcionáři s ostrými lokty mohou dosáhnout kariéry a udržet si pozice ve straně, ale na úspěch strany to nestačí, dodal Ivan David.
