Ivan David
3. 9. 2013
Loňské volby přinesly do řad sestavovatelů kandidátních listin paniku. Uplatnily se preferenční hlasy. Boj uvnitř stran se letos rozhodně přiostří.
Před každými volbami propuká v politických stranách vření. Pro mnohé straníky je to jediné období, které je zajímá. Rozhoduje se o pořadí na kandidátkách. Volební řády jsou v politických stranách různé, vždy však takové, aby krajskému vedení a případně i nějakému „užšímu výkonnému výboru“ připadla rozhodující pravomoc, pardon, „odpovědnost“. Proces schvalování takového návrhu je shora navržen tak, aby byl co možná bez rizika neschválení.
Jaká jsou kritéria výběru? Samozřejmě odpovídající zájmům vybírajících. Na čelná místa kandidátky se potřebují umístit oni sami, na další ještě volitelná místa jejich spojenci. Na nevolitelná místa pak jejich nespojenci. Jejich odpůrci se na kandidátku nemají dostat vůbec. Hledisko kvality hraje tedy zásadní roli. Nejkvalitnější kandidáti jsou ti, kteří kandidátní listinu sestavují, méně kvalitní jsou jejich nohsledi a zcela nekvalitní jsou nezávislí odborníci a názoroví oponenti. Občan-volič si pak může vybrat pouze z toho, co předsednictvo krajského výkonného výboru či oblastní rady, či čehosi podobného nabídne.
Minulé volby však přinesly do řad sestavovatelů kandidátních listin paniku. Nepodařilo se totiž zabránit vlivu preferenčních hlasů do té doby prakticky bezvýznamných. Jejich váha se zvýšila natolik, že zvolení kandidáta na kdysi nevolitelném místě kandidátky přestalo být pouze hypotetickou možností, ale stalo se pro sestavovatele zcela reálnou hrozbou. Zvoleni byli dokonce i kandidáti z chvostu kandidátních listin. Co teď s tím? Sestavovatelé kandidátek jsou takto nuceni odstavovat své konkurenty na taková místa, kam běžný volič listinu ani nedočte, nebo raději nezařazovat takové osoby na kandidátní listiny vůbec. Pro sestavovatele kandidátek jde o věc životního významu. Pro osoby řídící se aspoň částečně vlastním úsudkem (skutečné voliče) také. Letos to bude šrumec.
Existuje jistá okřídlená věta: „Kdyby volby mohly něco změnit, dávno by byly zrušeny“. Není to legrace, jen nadsázka. Výběr z kandidátů, kteří se umístili na spolehlivě volitelná místa sami, jde téměř o zrušení „volby“. Sebeprosazování je velmi zajímavou disciplínou. Nepochybně vyžaduje značné úsilí, píli a jisté osobnostní vlohy. Voliči ovšem nemají důvod se zajímat o přeborníky v této disciplíně. Ti by rádi volili kandidáty vykazující zcela jiné schopnosti: odborná zdatnost, schopnost přípravy projektů a řízení jejich realizace. Těch se nedostává tím více, čím více jich je třeba. Společnost se dostává do krize, protože chybějí skuteční politici – nositelé významných projektů. Nechybějí lidé, kteří přežívají, protože jen uhýbají a občas někoho bodnou do zad. Roste poptávka po lidech schopných přinášet věcná řešení, nejen rozdělovat peníze podle vlastního zájmu. Je v zájmu demokracie prosadit zákon nepřipouštějící jinou volbu než pouze preferenčními hlasy. Jistě hrozí, že zvoleni budou spíše oblíbení než schopní, ale nehrozí, že budou zvoleni kandidáti, které vůbec není důvod znát.
Dost možná, že ze mne mluví závist. Zvolen jsem byl jen jednou, když kandidátní listina navržená krajským výborem byla odmítnuta a delegáti volební konference mě preferenčními hlasy pozvedli na volitelné místo.
Doporučení voličům? Pečlivě kroužkovat a žádat větší sílu preferenčních (tedy opravdu jejich) hlasů!
Doporučení sestavovatelům kandidátních listin? Pokud neumíte víc než prosazovat sebe, nepřekážejte!
Psáno pro Prvnizpravy.cz
