Jan Schneider – rozhovor
24. 4. 2021 Parlamentní listy
Skoro týden řešíme otázky vztahu s Ruskem a okolnosti sedm let starého výbuchu muničního skladu soukromé firmy ve Vrběticích. Jak tomu celému zatím rozumíte?
Nahromadily a vyhrotily se některé geopolitické a vnitropolitické problémy, dere se mi na jazyk, ale schválně to nenapíšu, protože mi to připomíná staré bolševické rčení na konto padesátých let: „staly se chyby“. Nikoliv, chyby se nestaly, problémy se nenakupily. Někdo ty chyby udělal a někdo ty problémy nakupil a hrotí.
NATO stupňuje napětí u ruských hranic, v Bělorusku byl zlikvidován pokus o puč, Západ chce vyřadit Rosatom ze hry o dostavbu Dukovan, nestíhá vyrábět preparáty na očkování proti covidu a chce zabránit očkování ruskou vakcínou, USA ztratily pozici světové ekonomické jedničky a doma začíná hrozit občanská válka, do Evropy migrují masy obyvatel, zčásti z oblastí a přes země, které evropské země pomohly destabilizovat. U nás se blíží volby a opozice nemá žádná témata.
A tak se ředitel BIS rozhodl, že vyslyší jakési tajné přání, tu skrumáž jedním šťouchem rozstřelí, a ještě dostane generálské prýmky a bude jmenován na další funkční období. Už dříve si vyzkoušel, jak řídké šlichty mu vedení státu a veřejnost spapaly, a nyní přišel s konspirační teorií, kde jsou důkazy v koncentraci sotva homeopatické.
Veřejnost má šanci informace čerpat pouze z oficiálních sdělení, a tedy věřit představitelům státu, že důkazy o vině ruských agentů jsou neotřesitelné. Existuje podle vás důvod k pochybnostem, které se místy objevují?
Ano, v takové situaci je jedinou možností věřit – tedy pokud dezinformovaná veřejnost nemá už dopředu jasno, kdo za všechno může. Přesvědčivého nebylo předloženo nic.
Když jsem sledoval, jak premiér rozechvěle prezentoval tu chatrnou story, měl jsem dojem, že podal silný důkaz, že pro Státní bezpečnost (StB) nikdy nepracoval – protože takového prosťáčka by StB těžko někdy zverbovala.
Pak však začal premiér zničehožnic dávat odborné zpravodajské lekce, jak tu akci GRU zpackala. V tu chvíli jsem se obával, že ten můj předchozí dojem snad vyvrátí – ? Nevyvrátil. Stalo se mu to, co mnohým poslancům. Uvěřil zřejmě, že se získaným mandátem se do něj vtělila i veškerá moudrost lidu, včetně té moudrosti zpravodajské.
A tak když začal memorovat ty bisácké řeči o „nezpochybnitelných důkazech“, věděl jsem, že je zle. Každý důkaz je zpochybnitelný, to za prvé, a za druhé, odrazovat lidi od pochybování, to znamená odvádět je od přemýšlení ke slepému dogmatismu. To je typická metoda nedemokratických režimů.
Takže moje odpověď je úplně opačná. Není důvod věřit představitelům státu. Na místě jsou pochybnosti naprosto zásadní. Je totiž velmi pravděpodobné, že nic z toho, co řekl premiér, se nestalo. Že ono „důvodné podezření“ je výmysl BISky.
Nebyl totiž předložen jediný validní argument, zejména co se týče vstupu inkriminovaných osob do objektu. Výslovně to řekl ředitel policejní Národní centrály proti organizovanému zločinu Jiří Mazánek, že na základě zjištěných NEPŘÍMÝCH důkazů NENÍ MOŽNÉ zahájit trestní řízení.
Nejblíže Vrběticím byli ti ruští agenti v Ostravě. Na místě je otázka, zda jsou z exploze podezřelé všechny osoby, které se v té době vyskytly v okruhu 100 kilometrů od Vrbětic?
V tomto případě nicméně pozoruhodně jednotně postupuje celá vláda i prezident, který dosud dle vyjádření jeho spolupracovníků a premiéra kompletně podpořil veškeré kroky proti Rusku. Není toto zárukou, že vše do puntíku sedí tak, jak nám bylo prezentováno?
Pokud jsem dobře poslouchal, tak prezident sám nic veřejně neřekl. Zprostředkovaně bylo řečeno, že vládu podporuje. Prezident si velmi prozřetelně uchovává zřetelný distanc i časový. Potřebuje získat celkový náhled na velmi delikátní situaci, než se k záležitosti vyjádří.
Přetahovaná s Rusy ještě rozhodně nekončí. Vzhledem k tomu, že Moskva na naši akci nereagovala recipročně, dostala již od nového ministra zahraničí výzvu umožnit návrat 20 vyhoštěným diplomatům zpět, jinak bude pokračovat v protiakcích. Putinův mluvčí už naznačil, že nevyhoví. Jak tohle celé vnímat? A především, kam až to může dospět?
Bohužel, je to z naší strany zpackaná věc. Na základě „podezření“ nelze vypovědět bezprecedentní množství diplomatů, nota bene je ještě označit za PROKÁZANÉ příslušníky zpravodajské služby. Marně přemýšlím, jak to BIS zdůvodnila – ledaže by se jim ti zpravodajci legitimovali.
Rusko to docela pochopitelně bere jako nepřátelský akt, provedený ještě velmi spektakulárně. Navýsost trapné jsou Hamáčkovy řeči o rozbití rezidentur. Ten člověk opravdu vůbec neví, o čem mluví. A nové koště na ministerstvu zahraničí se rozhodlo situaci ještě eskalovat.
Upřímně řečeno, je mi hanba. Mládí jsem prožil ve státě, který byl k naší rodině nepřátelský. Pak se to začínalo velmi nadějně zlepšovat, ale přišla okupace a normalizace a zase jsem žil ve státě, který byl k nám nepřátelský. Pak zase blikla naděje, ale v poslední době se to zhoršuje, a nyní se dokonce stydím za to, že jsem občan státu, který se navenek chová jako onuce.
Za výbuchem zůstali dva mrtví čeští občané, a pokud vinu nesou agenti řízení nejvyšším velením ruské vojenské rozvědky, jak jinak reagovat než tvrdým způsobem, jaký vláda praktikuje?
Teoreticky ano. Nicméně tvrdý přístup lze uplatňovat pouze na základě tvrdých dat.
My tu ale opakujeme tu šílenost, jaká se ve Velké Británii odehrála kolem otrávení Skripalových. George Beebe, ředitel Center for the National Interest’s Intelligence Program, bývalý analytik ruské sekce CIA a poradce viceprezidenta Dicka Cheneyho, napsal v říjnu 2018 v časopisu National Interest (The Skripal Rorschach Test), že videozáznamy ukázaly, že Skripalovi opustili svůj dům předtím, než ti dva údajní „smrťáci“ z GRU přijeli do Salisbury, a už se do domu nevrátili. Jinými slovy, tento velmi konzervativní odborník, jehož podezírat z nějakých sympatií k Rusku by bylo opravdu velmi výstřední, napsal, že ti dva Rusové prostě Skripalovy otrávit nemohli. Uvádí tam ještě množství dalších argumentů, podporujících tento závěr.
Všechny následné řeči o tom, jak Rusové zkusili otrávit Skripalovy, je potom už jen „užitá goebbelsovština“.
Takže je nutno znovu pečlivě prozkoumat tu základní premisu, zda či nakolik je to vrbětické podezření oprávněné. Ale i kdyby bylo, tak by o vině mohl rozhodnout pouze soud! To nemůže udělat jedna nebo druhá strana. Tedy v civilizované zemi. Pak by bylo teprve na místě reagovat, včetně vymáhání náhrady škody.
Vzhledem k chování naší administrativy se ale do společenství civilizovaných států počítat nemůžeme. Chováme se jako UEFA, která potrestala našeho fotbalistu na základě podezření, které se nijak dál nešetřilo – a hned byl vysloven trest. U fotbalisty se nám takový postup hrubě nelíbí, a právem. Komu si však máme stěžovat, když něco mnohem většího, ale ve stejném stylu, provádíme nyní vůči někomu jinému? Opravdu nemáme být na co hrdi. Ani na ty naparující se psychopaty, kteří si notují, že se prý chováme jako hrdý stát, a hned běží žebrat, aby se nás někdo zastal, abychom v tom nezůstali sami.
Opoziční strany v první dny držely „basu“s vládou a verbálně ji chválily za to, jak reaguje. Nyní už je situace jiná. Senát mluví o státním terorismu a žádá vládu o zrušení smlouvy s Ruskem a vypovězení všech jeho diplomatů z Česka až na jednoho. Jak hodnotit počínání opozice s vaší zkušeností práce v BIS a znalostí problematiky?
Parlament většinově zešílel. Státní zástupce právnicky a zpravodajci odborně poslancům vysvětlili, proč se nemůže jednat o státní terorismus. Poslanci se vzepřeli, jim nikdo nebude nic vysvětlovat, oni jsou přece zákonodárci, po pánubohu hned druzí, a odhlasovali, že o státní terorismus šlo. A blbí senátoři nesměli zůstat pozadu.
Nevíme dosud, co se stalo, takže konání některých členů parlamentu je neomluvitelné, abych použil slušné slovo, které zde ovšem není na místě, protože vůbec nevystihuje nadutost těch idiotů.
Krom toho nešlo ani o prostý terorismus, ať už ty muničáky vyhodil do luftu kdokoliv. Terorismus s sebou nese nějaký požadavek – zde nebylo za těch šest let nic. Podle mě šlo o brutální konkurenční boj v branži, pokud nešlo třeba o pojišťovací podvod.
Zastavme se ještě u samotné BIS. Politici až na výjimky její práci chválí, západní služby si ji pochvalují, a americká CIA dokonce před časem vyznamenala jejího šéfa Koudelku. Nebylo by na místě je ocenit za ochranu České republiky? Nebo jim snad nevěříte?
Zpravodajské služby celosvětově ztratily kredit v roce 2003, kdy se velkou měrou podílely na zločinu proti lidskosti, totiž na agresi proti Iráku, jejímž výsledkem jsou statisíce mrtvých, raněných, lidí bez domova – a současně i vznik Islámského státu a migrační vlny týrající evropské státy.
Od té doby zpravodajské služby v podstatě ani neměly, jak ten kredit obnovit. Pouze pluly po proudu a foukaly politikům pod pytlík. Ovšemže, čest výjimkám! Avšak například proti té blamáži se Skripalovými se ozvali jen jedinci, jako například citovaný George Beebe nebo britský diplomat Craig Murray.
Z našich zpravodajských služeb se to týká BIS, která začala svými hybridními zprávami masírovat veřejnost. Je mi trapně z politiků, z jejich negramotnosti a/nebo arogance, že si nepřečetli zákon. BIS totiž nic takového v zákoně nemá, mezi adresáty jejích zpráv není veřejnost – a státní instituce nesmí konat nic jiného, než co jí přikazuje zákon. Už dlouho čekám, kdy se objeví nějaká politická osobnost, která se tohoto tématu chopí.
Pakliže by se události nestaly tak, jak BIS uvádí, jaký důvod by to mělo? Může si snad kontrarozvědka dovolit lhát vedení státu?
Zpravodajská služba nesmí lhát státu. Diplomat a zpravodajec Miroslav Polreich vždy opakoval, že to je instituce, která musí politikům říkat pravdu. Zpravodajské služby jsou z principu nositelkami špatných zpráv – ale když jsou ty služby kvalitní, přinesou ty špatné zprávy ověřené a přinesou je zákonným adresátům včas. Zkušení státníci to umějí ocenit.
Jenomže my nemáme zkušené státníky. Jenom si na ně hrají. A zpravodajské služby takové náfuky milují, hladí je svými zprávami po srsti, ještě je přifukují a ve výsledku si s nimi hrají jak s jojem.
Nadto všechno je nutno si ještě uvědomit, že zpravodajské služby jsou za své lži jen velmi obtížně trestně postižitelné, to by muselo jít o sabotáž či vlastizradu. Takže si dovolí lhát vedení státu. Též proto, že vedení státu si není schopno zřídit oponentní poradní orgán, který by jim takové případné zpravodajské všivárny rozšifroval. Politici jsou nadutí a navíc mají máslo na hlavě, a zpravodajci jim to občas připomenou – a mají klid.
Jaký závěr z celé kauzy dosavadně vyvodit? Co rozpoutání takové politické bitvy znamená a bude znamenat do budoucna?
Měli by být potrestáni ti, kteří se podíleli na mystifikaci vedení státu, což vyústilo v mnohé mezinárodně politické škody. Byla ohrožena bezpečnost a další důležité zájmy státu. Včetně prestiže, protože tyto zpravodajské hrátky vejdou do učebnic coby odstrašující příklady, od návrhů úpravy dějepisných osnov, přes lži o novičoku a projímavou ricinovou aféru až k tomuto pozdnímu výbuchu. V této souvislosti by mělo být provedeno mnoho systémových opatření na vládní úrovni, týkajících se úkolování a kontroly zpravodajských služeb.
Ze zpravodajských služeb by se tak měly stát opět služby tajné, měly by se stáhnout do neviditelna a důsledně se držet zákona. Zejména by jim mělo být zakázáno jakkoliv komunikovat s veřejností. Nemělo by to být tak těžké, protože v těchto dnech jsem v médiích zaznamenal mnohé velmi přesné dotazy, svědčící o tom, že se lidem tato hybridní zpravodajsko-politická šlichta rychle zprotivila. Nastává prostě příhodný čas udělat všechno pro to, aby zpravodajské služby nemohly vrtěti psem.
